Ve vesmíru má své místo pořádek i chaos

Někteří lidé jsou pořádnější, jiným nepořádek nevadí. Snad se nebudou zastánci chaosu zlobit, když si povšimneme, že touha po řádu, pravidelnosti a předvídatelnosti byla v lidských dějinách patrnější. Urozené rody si zakládaly na čistotě svého rodokmenu. Když už se někdo odhodlal stávající pořádek porušit, činil tak vesměs s vidinou, že nastolí pořádek nový, po svém. Jenže když se začteme do Písma, zjistíme, že Boží cesta nevede tím nejuspořádanějším a „nejlogičtějším“ směrem. Dokonce i v královském rodokmenu Syna člověka nalezneme jasné doklady cizoložství a sňatku s přistěhovalkyní (Matouš 1. kapitola). A další potvrzení toho, jak nedokonalé jsou naše představy o pořádku a nepořádku, můžeme nacházet skoro na každém kroku, když se vydáme zkoumat jeho stvoření nebo historii lidského rodu.

Špína a odpadky – to jsou věci, kterých se chceme zbavit, dostat je co nejdál od svého příbytku. A tak plníme popelnice a kontejnery, vyvážíme, pálíme, recyklujeme… Už naši dávní předkové mívali odpadní jámy kdesi na okraji sídlišť. Končilo v nich rozbité nádobí, nepodařené pokrmy a zkrátka vše, co mělo sejít z očí i z mysli. Jen co však minulo několik staletí či tisíciletí, jsou to právě střepy a odpadky, které nám odkrývají obraz minulosti. Zbytek připálené kaše s medem na hliněném úlomku prozrazuje, čím se živili pohanští Slované na našem území. Zrníčka a pecky zašlapané do podlahy dokazují, že za časů Rudolfa II. se na Pražském hradě obchodovalo s exotickými pochutinami. Nepořádek sehrál svou roli také u řady překvapivých vědeckých objevů. Světoznámými se stali například profesor, jemuž přes prázdniny v laboratorních vzorcích vypučela plíseň, a také odborný asistent, který jednoho dne tolik spěchal na vlak domů, že na pracovním stole nechal nádoby s chemikáliemi. První z nich se jmenoval Alexander Fleming a připisuje se mu objev antibiotik. Tím druhým byl u nás téměř neznámý Drahoslav Lím, na jehož stole vznikl hydrogel, pozdější základ pro kontaktní čočky, náplasti a další lékařské materiály.

Poněkud odlišná je situace, kdy vědec dbá všech pravidel hygieny, odhalí určité zákonitosti přírody, popíše je elegantním, uspořádaným vzorcem – avšak za nějaký čas se ukáže, že „nepořádná“ realita těmto vzorcům tak docela neodpovídá. Řada vesmírných těles byla objevena nejprve jako chyba ve výpočtu pohybu těles ostatních, protože svou hmotností „narušovala“ jejich rovnováhu. Aby to nebylo tak jednoduché, ve velkém vesmíru (a zároveň i v mikrosvětě) přestávají platit zákony pohybu popsané Isaacem Newtonem, které se v realitě vnímané našimi nedokonalými smysly zdály tak přesné.

To všechno ovšem neznamená, že bychom v touze po poznání měli rezignovat a poddat se chybám a nepořádku. Když se přiblížíme hranicím svých možností, tím spíše si uvědomíme, jak nekonečně nás Bůh a jeho stvoření přesahuje – a jak u něj všechno spolupůsobí k dobrému, včetně našich přehmatů.