Nejstarší známý chléb byl připálený:

Každý den udělá člověk něco špatně, něco se mu nepovede. Bůh nám ze své milosti v Kristu odpouští vinu, ale následky našich hříchů, chyb, omylů a nedbalostí někdy v reálném světě zůstávají. Ve Starém zákoně bychom našli mnoho příkladů – za všechny jmenujme Davidův hřích. (2S 24,10nn) Ne každé lidské pochybení mívá následky tak závažné – v každodenním životě ale často zažíváme situace, že nějakou věc rozbijeme, pokazíme, a výsledek potom musíme sami napravovat. I takové věci ale paradoxně někdy mohou vést k dobrému.

Typickým příkladem takové chyby je připálené jídlo – nejenže si tím zkazíme požitek z pokrmu, ale čeká nás neoblíbená práce s mytím nádobí a odstraňováním seškvařených zbytků. Dnes k tomu máme řadu prostředků a vynálezů, ovšem z pravěkých a starověkých nálezů víme, že někdy bylo mytí nádob nad lidské síly. Archeologům dalo mnohdy velkou práci, než nádoby oškrabali, vyčistili a vyleštili do takové podoby, v jaké je vidíme v muzeích. Nová generace archeologů, vybavená mikroskopy, chemickými a jinými laboratořemi, se však očišťování nádob brání. Z připálených zbytků se totiž ještě dá zjistit mnoho o tom, co dávní lidé jedli a z čeho a jak připravovali své pokrmy. Podle těchto moderních badatelů je velká škoda, že jejich předchůdci mnoho takových dokladů nevědomky a nechtěně zničili. Připálené zbytky obsahují informace zejména o rostlinné stravě (zatímco o masitých pokrmech archeologové vědí dost díky nálezům kostí snědených zvířat) a podstatně mění pohled na takzvanou „paleo dietu“: nejstarší doklady o tom, že naši předkové vařili nejen maso, ale i různé kořínky a hlízy bohaté na škroby, jsou podle badatelů sto tisíc let staré.

Některé zbytky připáleného jídla vypadají pod mikroskopem jednoznačně a nezaměnitelně: například nejstarší známý chléb, nalezený v Jordánsku a starý asi 14 500 let, se zachoval v podobě kousku, který pod mikroskopem jasně ukázal pěnovitou strukturu kynutého těsta. Nebo při mikroskopování zbytků 5 000 let starého ohořelého ječmene nalezených v Rakousku si badatelé všimli, že buňky v zrnech mají nezvykle tenkou buněčnou stěnu – ječmen tedy zřejmě prošel procesem sladování a ožehl se při vaření piva. Jiné nálezy ale tak jednoznačně nevypadají a badatelé někdy přistupují ke srovnávacím experimentům – v laboratořích zkoušejí připravovat a záměrně připalovat pokrmy se surovinami a technologiemi co nejvíce podobnými těm pravěkým či starověkým.

Koho by snad zaujala představa, že dnešní kulinářské neúspěchy budou po stovkách a tisících let studovat badatelé, měl by pamatovat i na to, že dobré činy – jako jídlo, které potěšilo bližního či potřebného, nebo pomoc s umýváním nádobí – mají mnohem delší platnost než světská sláva, protože na ně pamatuje Bůh.