To, čemu říkáme „esoterika“, je nový a lidový projev velmi staré tradice. Obvykle ji nazýváme západní esoterismus anebo – máme-li na mysli spíše její naukový základ než praktické projevy – hermetismus. Ačkoliv se jedná o tradici, která vedle křesťanství, judaismu a islámu nejvíce formovala naše západní myšlení a způsob života (a masivně je formuje hlavně v posledních 150 letech), mezi lidmi se o ní mnoho neví. Dokonce se o této tradici donedávna přednášelo jen na několika místech ve světě. (Praha byla ve vší skromnosti jedním z nich.) Zato v posledních deseti patnácti letech je to nesmírně populární oblast studia.

Deník Lidová demokracie před časem v článku Eldorádo pro náboženské sekty zveřejnil zajímavý názor jednoho ze známých německých odborníků, evangelického faráře Thomase Gandowa. Vyplývá z něho, že společnosti v postkomunistických zemích, kde po pádu totalitních režimů zavládlo ideologické vakuum, jsou náchylné přijímat myšlenky, které se jim zdají zajímavé a nové. Týká se to především mladých lidí, kteří neznali náboženskou svobodu a mají velký zájem o toto „duchovno“. Inzeráty v novinách upozorňují na bezplatné úvodní přednášky o tom, jak rozvíjet skryté mentální a duchovní schopnosti. Východní náboženství je decentně maskované například za způsoby, jak překonávat stres…

I když se většina Čechů označuje za nevěřící, jen málokdo opravdu popře existenci duchovního světa. Písmo nám ho otevírá a ukazuje zřetelný zápas mezi dobrem a zlem. A jedinou Cestu, která vede k nejvyššímu dobru – Bohu. A protože hledajícím se dobrých cest zdá být mnoho, je na místě opatrnost, rozlišování a moudrost.

Rozhovor s nutriční terapeutkou Marií Hanušovou

Byl mladý, podnikavý, úspěšný, brzy velmi bohatý, svět ho táhl – a Ježíš ho potichu volal. Poslechl – a dal svoje peníze k dispozici Bohu. Adam Walach přináší poselství o radosti z dávání, o pokoji, který nejde koupit, i o velbloudu, co prošel uchem jehly

Slova proroka Nátana králi Davidovi „Ty jsi ten muž!“ zasáhla před lety i mě a přispěla k mé konverzi. Stal jsem se křesťanem také proto, že Bible na mě na mnoha místech volala „Ten muž jsi ty!“ a jejími texty jsem byl oslovován. Slova Bible se mi tak stávala Božím slovem.

V Kristu se uskutečňuje spása. Koncentruje – a rozhoduje – se v něm Boží dílo od stvoření až po obnovu světa. Ale co by nám to bylo platné bez Ducha svatého!

Bůh je můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese. (Ž 62,3)

Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným. (Ž 9,10)

Při vytrvalostním výkonu je dobré znát své zdroje sil

Po uplynutí poloviny trestu zažádal Max o propuštění a byl připraven i v případě nezdaru Boží vůli přijmout.

Děláš k písním aranže. Je to tvoje „licence“. Jak hudbu cítíš? A jsou nějaké formy, které se k určité hudbě hodí? Říkáš, že každá písnička si řekne, co chce – co tím myslíš?

Jsi kazatel, který zároveň aktivně hraje při bohoslužbách v kapele na elektrickou kytaru. V mnoha sborech se ale stále používá i kancionál. Dovede církev ocenit jeho kvality? Je ještě čas používat varhany a klasický pěvecký sbor, nebo už je tato forma hudby v církvi za zenitem

Vedeš chvály ve sboru, aktivně se na ETS angažuješ ve výuce liturgie. V čem tkví podstata worshipu v dnešních bohoslužbách? Není zaměření jen na „chvály“ příliš jednostranné?

V dávných dobách Bachů a Händelů byla církev místem špičkové skladatelské a interpretační hudby. Jak to vidíš dnes? Jaký je rozdíl mezi profesionální hudbou a hudbou v církvi?

Jsi muzikant a zpěvák, který se nespokojuje jen s převzatou tvorbou z anglosaského světa, ale sám písničky skládáš a interpretuješ. Čím nebo kým se inspiruješ?

Worship , gospel, chvály - ať už se uctívání Boha hudbou nazývá jakkoli, znělo na Zemi u Rudého moře v podání Mojžíšovy sestry Mirjam, chvály stoupaly ze srdce krále Davida - a mohutně budou znít i ve chvíli, kdy si Beránek přijde pro svou církev. Chvály nikdy nezaniknou. Proto stojí za to o nich vědět víc.

V těchto dnech vychází listopadové číslo časopisu BRÁNA. Časopis si můžete volně stáhnout přes níže uvedený odaz:

Odpuštění nikdy není laciné – má cenu krve Božího Syna.

Co podle vás o církvi a věřících lidech vypovídají projevy emocí během bohoslužeb? Můžeme projevit radost i smutek, nadšení nebo zoufání, štěstí či hněv? Je dobré mít emoce pod kontrolou?

Uviděli Boha Izraele. Pod jeho nohama bylo cosi jako průzračný safír, jako čisté nebe. Ale nevztáhl ruku na nejpřednější z Izraelců, ačkoli uzřeli Boha… Ex 24,10-11