Článek výborně shrnuje dvě krajní pozice přístupu k Písmu. Zároveň si ale čtenář na konci může říct něco ve smyslu: A co já s tím, já musím řešit praktičtější věci. Jenže opak je pravdou. Oba dva směry mají hluboké dopady na životy jak jednotlivců, tak sborů. Proč? Protože oba dva extrémy nesprávně pracují s Písmem. Je-li Písmo základ našeho života a víry, pak špatné základy pokrucují i naše životy.

Kdykoli se mám vyjádřit k některé ožehavé teologické či biblické otázce, mám často pocit, že mě tazatelé nevědomky nutí vybrat si mezi dvěma škatulkami. Buď jsi liberál, nebo fundamentalista. V tu chvíli mám chuť říci, že nejsem ani jedno, ale ani mix obojího. Liberálům nesedí, že lpím na Písmu, fundamentalisty provokuje, že si nad Písmem kladu otázky. Můj postoj je ovšem výsledkem dlouhého vývoje.

Moje cesta k víře byla trnitá. Mé obrácení bylo dramatické. Z nervózního intelektuála se stal usměvavý bráška s Biblí v ruce. Téměř ze dne na den. Přátelé, kteří mě k víře přivedli, byli lidé neučení a prostí. Byla to ta nejlepší léčebná kúra mojí intelektuální pýchy. Zároveň se ze mě jako mávnutím kouzelného proutku stal fundamentalista.

Existuje třetí cesta?

Karanténa - Miriam Pokorná, učitelka na 1. stupni základní školy v Praze

Zřejmě jako většina Čechů jsme situaci kolem koronaviru nebrali moc vážně a každou chvíli jsme sdíleli nějaký trefný podařený vtip od našich přátel. Nakažených ještě nebylo mnoho, když zavřeli školy. Pracuji ve škole (ETS) a jako každý učitel se naivně těším na každé prázdniny, že stihnu to, co jsem zatím odkládal. První, co mě napadlo, bylo: „No, tak budu muset pracovat z domova, alespoň nebudu muset ráno hodinu dojíždět.“ U druhé myšlenky už mě trochu zamrazilo: „No, jo, ale doma budou také děti! Kdo je bude učit? Kdo jim bude vařit? Kdo je bude nutit uklízet?“

Ne, neocitli jsme se přímo v karanténě! K dnešnímu datu jsme, Bohu díky, doma všichni zdrávi a ani nikdo z našeho bezprostředního okolí se nepere s tou divnou novou chorobou. Ale zavření tedy jsme! Manželka, já, tři děti. Jako všichni v našem okolí, jako téměř každý v této zemi. A podle všeho ještě dlouho zavření budeme… anebo že by nás vláda pro změnu vyslala do ulic, abychom se vzájemně promořili? Kdoví.

Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou, čteme v devatenáctém žalmu a pohled na noční oblohu dává tomuto Slovu za pravdu. Jiří Grygar, uznávaný astronom a astrofyzik, nám do vesmírné Boží kuchyně umožňuje nahlédnout o něco hlouběji

Každý den stojí Daniel na startovní čáře nového začátku.

Pavla Lioliasová: V osmé třídě jsme šli se spolužáky na úřad práce na nějaké setkání, které se týkalo volby povolání. Byly tam šanony se strašnou spoustou povolání a každé mělo na jedné A4 stručně vypsáno, o co jde, co je náplní práce, co je pro to potřeba. Pár papírů jsem si takhle vzala a doma se racionálně rozhodla, že ta novinařina by mohla být dobrá volba. Rozhodně jsem nebyla dítě, které už od malička vydávalo školní noviny nebo si doma hrálo na televizní vysílání. (úsměv) Ale třeba slohové práce mě ve škole docela bavily. Tohle rozhodnutí pak ulehčilo třeba to, že jsem si konečně nemusela různě vymýšlet, když jsme měli ve škole dělat různé projekty třeba na téma vysněné profese.

Je to jako z nějakého filmu. Těžko uvěřit, že se to opravdu děje. Ale děje se to, a rychleji, než by člověk potřeboval, aby se s tím mohl v klidu vyrovnat.

Žalm 51:12–14

12  Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha! 13  Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého Ducha mi neber! 14  Vrať mi veselí ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha.

Život v Izraeli je nemyslitelný bez židovských svátků. A hysterie kolem koronaviru přišla zrovna v období před Pesachem.

Stále probíhá čas pandemie, ale už nyní si klademe otázky, jak se po jejím odeznění změní nejen svět, ale také život církve a našich sborů? Co očekáváte, co byste doporučili, na co se připravit?

V Kristu se stáváme součástí biblického příběhu. V Ježíši se sbíhají nitky starozákonních dějů a smluv, odrážejí se v něm izraelské předobrazy. A skrze něj se sbíhají, odrážejí, ztělesňují i v nás.

Provolejte mezi pronárody toto: Vyhlaste svatý boj, …

Překujte své radlice v meče, vinařské nože v oštěpy!

Jóel 4,9–1

Takže co divného se to vlastně děje! Na to fakt nejsme zvyklí!!!

Že modlitba proměňuje vztahy a události a věci kolem nás. Nebo teologicky asi přesněji, modlitba proměňuje nás a skrze nás věci a události.

I když je sobota, vstávám už v pět. Jdu se pokusit upéct chleba, abych na „Zeliádu, Okurkiádu a Chlebování“ na Krupárnu nepřijela s prázdnou. Moc se mi nepovedl, ale pro případ, že by tam nebylo do čeho kousnout, ho přece jen beru s sebou.

Jan Kočnar, bývalý kaplan Věznice Heřmanice