Sympozium k 150. výročí narození Antonína Chrásky
Kazatel v Čechách a ve Slovinsku
Antonín Chráska (3. 10. 1868 Horní Radechová – 15. 3. 1953 Nové Město nad Metují) Východní Čechy, kde se Antonín (na Slovinsku Anton) Chráska narodil, byly jednou z oblastí, kde po tolerančním patentu vzniklo postupně několik evangelických sborů převážně Evangelické církve reformované h. v. V 60. letech 19. století nastalo další uvolnění náboženské situace v zemi a lidé mohli svobodněji řešit otázky své víry. Jistý mladý muž, Jan Balcar, dostal od svého příbuzného Písmo a jeho četba ho zavedla do sboru reformované církve a později se skupinou dalších „za hranice“ do Svobodné církve. Na doporučení kazatele této církve nakonec vznikla v roce 1868 Svobodná evangelická církev česká s kazatelem Janem Balcarem, jejímž centrem se o několik let později stala nově postavená modlitebna v Bystrém. Svobodná evangelická církev česká se nakonec připojila ke Svobodné církvi reformované, přejmenované na Jednotu českobratrskou, která se dnes jmenuje Církev bratrská.
Proč tak dlouhý úvod? Písmo Janu Balcarovi dal jeho strýc Jan Chráska, dědeček Antonína Chrásky. A Antonín byl zapsán jako první dítě v matrice bysterského sboru. Této církvi – i když po dobu jeho života měnila jména – zůstal Antonín Chráska věrný až do svého odchodu ve věku 85 let.
Dětství a doba studií
Antonín Chráska se narodil v Horní Radechové v rodině chudého tkalce. Měl dvě mladší sestry. Po nějaké době se rodina přestěhovala na Rzy, asi 5 kilometrů od Bystrého, kde byl sbor Svobodné církve. Rodina tak bezprostředně prožívala zápasy tohoto sboru. Po základní škole se Antonín také věnoval tkalcovství jako jeho otec, později dělal krátce příručího v obchodě. Touha po dalším vzdělání ho vedla ke studiu jazyků a nemnoha dostupných křesťanských knih – podle vzpomínek pamětníků četl se svíčkou při tkalcování a po večerech.
Ještě mu nebylo dvacet, když se stal vedoucím nedělní besídky ve sboru v Bystrém. Tehdy také v časopise Betanie vyšel jeho první překlad z angličtiny. Brzy si bratří uvědomili obdarování Antonína Chrásky a vyzvali ho k přípravě na službu kazatele. V prosinci 1891 nastoupil do biblického ústavu v Neukirchenu v Porýní. Po necelých čtyřech letech studia se na další dva roky přesunul do Skotska. Obě tato místa měla trvalý dopad na jeho život a službu. V průmyslovém Porýní se setkal s řadou Slovinců, kteří tam přišli za prací, a začal se učit slovinsky. Ve Skotsku získal mnoho přátel, kteří ho později částečně finančně podporovali. Kazatelem v Čechách a na Slovinsku
Po návratu ze studií byl poslán do rakouského Grazu (Štýrský Hradec), odkud zajížděl do Mariboru a Lublaně ve Slovinsku. V roce 1897 se Antonín Chráska oženil s Pavlínou Hamerskou ze Rzu a měli spolu 11 dětí – 6 dcer a 5 synů. V roce 1899 byl povolán zpět a nastoupil jako kazatel a správce sboru Svobodné církve reformované v Českých Budějovicích, kde byl v roce 1900 ordinován.
V listopadu 1904 s celou, tehdy sedmičlennou, rodinou odešel opět pracovat mezi Slovince a zůstal tam až do podzimu 1922. Působil převážně v Lublani a v nejbližším okolí. Odešel s velkou vírou v Boží pomoc, a protože nebyl vyslán přímo žádnou misijní organizací, bylo to často velice obtížné. Po návratu do nové republiky nastoupil do sboru v Letovicích (1922–1931), poté působil v Kyjově (1931–1936), v Bratislavě (1936–1938) a svoje působení zakončil v České Skalici. Během 2. světové války pomáhal České biblické práci v Kutné Hoře s přípravou některých tisků. Pracoval i na revizi svého překladu slovinské Bible.
Slovinský překlad Bible
Práce Antonína Chrásky ve Slovinsku byla mnohostranná. Slovinsky uměl výborně, a tak se mimo kázání a misijní působení mezi lidmi dal do překládání Bible, do psaní a vydávání časopisu a další literatury. V časopise Blagovestnik, který vydával od roku 1905 jako dvouměsíčník, mimo biblické výklady a další texty uváděl i písně pro shromáždění. Ty pak v roce 1907 shrnul do zvláštního zpěvníku. V roce 1908 už vyšel jeho překlad Nového zákona a o šest let později pak celá Bible. Mimoto napsal řadu menších publikací, znovu vydal předmluvu k vydání slovinské Bible z 16. století a další. Slovinský překlad Bible od Antonína Chrásky vyšel od r. 1914 v několika vydáních, naposledy péčí Slovinské biblické společnosti s revidovaným pravopisem v roce 2017.
Třebaže Antonín Chráska nezaložil mnoho nových sborů, stal se podle mínění mnoha slovinských protestantů pro obživení protestantů ve Slovinsku na počátku 20. století jedním z klíčových mužů. Dodnes jsou za něj Pánu Bohu vděčni.
Daniel Fajfr
Bible pro všechny národy
Sympozium k 150. výročí narození Antonína Chrásky Krátce po sobě naše církev prožila doslova dvě dějinné události, kdy se minulost spojila s přítomností. Po oslavách 150. výročí založení prvního sboru Církve bratrské v Bystrém si připomněla plodný život kazatele Antonína Chrásky, od jehož narození také uplynulo 150 let. Jeho život byl od počátku spojen s prvním sborem, ale pak na mnoho stran překročil jeho hranice.
Dobře navštívené sympozium ve sboru Církve bratrské v Praze 5 na Smíchově se hemžilo nejen potomky Antonína Chrásky, ale mnoha dalšími hosty, z nichž největší pozornost upoutali ti ze Slovinska, jmenovitě přijeli Daniel Brkič, pastor protestantského sboru v Novo mesto, autor knihy o působení Antonína Chrásky ve Slovinsku, Matjaž Črnivec, generální tajemník Slovinské biblické společnosti, a také J. E. Leon Marc, velvyslanec Republiky Slovinsko v Praze, který nad sympoziem převzal záštitu a sám se ho i aktivně zúčastnil. Všechny pak zaujala překladatelka a tlumočnice Šárka Hroudová, patrně nejzaměstnanější osoba celého sympozia, která skvěle propojila naše dva slovanské jazyky.
Setkání mě nadchlo v mnoha ohledech. Předně se podařila celá dramaturgie, která postupovala od smyslu a problematiky překladatelské práce Bible, přes rakousko-uherské dějinné pozadí až k samotnému působení Antonína Chrásky ve Slovinsku a k jeho překladu Bible. Snad nikdo nepřeslechl ani svědectví o jeho statečné ženě Pavlíně, která svou obětavostí nejen podporovala manželovu službu, ale doslova držela celou rodinu.
Sympozium vyvrcholilo bohoslužbou vděčnosti, kde zaznělo apoštolské slovo, které velmi přesně charakterizovalo službu i život Antonína Chrásky: „Mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství a vynesl na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil: Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu. V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou.“ (Ef 3,8–12)
Bronislav Matulík