Petr Grulich, kazatel CB v Černošicích

Nejsem ekonom ani prorok. Když už jsem ale takovou otázku dostal, proč nepustit fantazii trochu na špacír? Jen takový osobní kalkul vycházející z šedé kůry mozkové…

Myslím, že covid-19 nás ani Evropu nesklátí. Možná i proto, že celý problém s ním je víc mediální než faktický. Navíc politici jsou dost mazaní na to, aby nechali natisknout další eura či koruny a řešení přehodili na další generaci. Život na dluh je tak lákavý. Prý to dělají všichni, tak jakýpak copak!

Krizi očekávám později, až se v Evropě sejdou tři významné faktory, a sice: 1) malý počet ekonomicky aktivních lidí (zároveň nárůst počtu důchodců), 2) nutnost splácet dluhy minulých generací a 3) ekonomická vyspělost Číny. Ta zřejmě převezme otěže automobilového průmyslu, který nás dnes fakticky živí. Jen si vzpomeňme, jak rychle se z Česka vypařil původní textilní průmysl. Co bude se zestárlou a předluženou Evropou, až se Čína stane skutečným hegemonem světové politiky a ekonomiky? Je mi něco přes padesát, ale soudím, že něco z takových časů ještě reálně zažiju.

Výhodu v těch dobách budou mít jednotlivci a sbory, které budou mít vlastní nemovitost, neboť úspory významně ztratí na hodnotě. Výhodu budou mít ty sbory, které dnes rozvinou praktickou diakonii a službu potřebným. Budou pak totiž mnohem lépe srozumitelné. A výhodu budou mít rodiny, které dnes mají odvahu mít více dětí, na státní rentu bych tolik nespoléhal.

Občas se modlím za duchovní probuzení v Číně. Pokud by k němu došlo, bude se pak s tamní ekonomickou silou šířit i křesťanství. Co dobrého by to celému světu přineslo, asi netřeba dodávat.

Lydie Boszczyková, ekonomka, CB Český Těšín

Je velmi těžké odpovědět na takovou otázku. Krize v některých oborech ekonomické činnosti už nyní probíhá (gastronomie, turismus), a jak dlouho bude vše trvat, nedokáži předvídat. Lidé však nechtějí příliš slevit ze svých výhod, preferencí a činností, takže očekávají, že se covid vyřeší a vše bude probíhat jako dříve. Na církev by tato krize mohla ekonomicky dopadnout později, a to spíše formou omezení příjmů z důvodu malé obětavosti členů, kteří přijdou o možnosti výdělku.

A na co by se sbory mohly připravit? Asi zejména na možnost duchovního povzbuzení pro lidi, kteří budou potřebovat útěchu a pomoc v této nejisté době. Také by bylo dobré zvážit přípravu nějakých sociálních fondů ke zmírnění osobní finanční nouze nejen členů sboru, ale i dalších našich přátel a spoluobčanů žijících v naší blízkosti. V případě, že by nastala velká chudoba a osobní krize, měla by mít církev pověřené důvěryhodné osoby a finanční prostředky pro sociální pomoc.

Pavel Paulus, CB Havlíčkův Brod

Světové dopady pandemie si netroufám posuzovat. Ohledně Evropy a České republiky odhaduju, že nás čeká něco, pro co ekonomové používají slovo krize, ale prakticky bych to nazval spíš snížením blahobytu. Tím ale nechci říct, že to není žádný problém. Může to přinést pocit existenční nejistoty u mnoha lidí – více či méně oprávněný, ale skutečný. A také zhoršení situace a skutečné potíže u řady lidí.

Pro církev ve smyslu denominace typu Církve bratrské nevidím velký dopad. Snad jenom ten, že by se ve veřejné komunikaci neměla připojovat k mediálně vděčnému proudu „svět se hroutí; sami si za to můžeme; Bůh nás trestá“. A neměla by moralizovat, ale spíš kvalifikovaně povzbuzovat.

Pro místní církve – sbory z toho vyplývá:

Věnovat pozornost potřebným v řadách svých členů a přátel a pomáhat jim, a to včetně hmotné a finanční podpory, pokud to dává smysl. Myslím, že je dobré, aby připravenost takové pomoci byla ve sboru oficiálně deklarovaná, všeobecně známá, a tím i dostupnější.

Vnímat potřeby i ve společnosti mimo sbor a podle možností pomáhat.

Nezoufat, chovat se rozumně, respektovat pravidla a omezení kvůli epidemii a znovu a znovu hledat způsoby, jak sloužit lidem a Bohu v aktuálních podmínkách.

Povzbuzovat, zvěstovat Boží lásku a vyučovat, že s Pánem Bohem se není čeho bát: Všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží. (1. Petrova 5,7)

Co z toho nevyplývá:

Církev, která patří Pánu Ježíši, si nedělá starosti o budoucnost. Hospodaří rozumně, ale nehromadí majetek ve snaze zabezpečit se pro budoucí horší časy. Církev používá prostředky, které má k dispozici, pro plnění svého poslání: záchranu lidí pro Boží království. Těch lidí, kteří jsou tady a teď. Nechtěl bych vysvětlovat Pánu Ježíši při jeho příchodu, že jsme jako sbor měli několik milionů ve fondech a dluhopisech a dva domy jako investici kvůli obavě, že se blíží ekonomická krize nebo že v roce 2030 budeme mít málo peněz, a proto jsme je nepoužili pro záchranu lidí, ke kterým nás Pán poslal nyní.