Autor

Eva Čejchanová

Jako vinná réva

Jeho cesta za Bohem začala kamarádstvím s aktivním okultistou a křtem v Duchu svatém. Následovalo obrácení, vstup do církve, povolání do služby kazatele… stal se jedním ze zakladatelů kurzů Alfa. Dnes je Miloš Poborský ředitelem Evangelikálního teologického semináře.
Rozhovory

Podobní Bohu

Michaela se uvolněně opřela o sedadlo. Porada skončila. Musela to říct. Bylo to zásadní. Pro ně – vychovatele, trenéry, vedoucí, ale hlavně pro děti, které sbírali po ulicích, doučovali, dávali jim svačiny, rozvíjeli jejich talenty, ukazovali jim, jak velkou mají hodnotu. Byla ráda, že to vědí – že jejich práce stojí a padá s tím, jestli pro ně mají lásku.
Rodina – příběhy

Bůh je zdrojem naděje

Býval to kluk z chudé africké vesnice, dnes je mikrobiologem ve federálním ústavu zdraví v americké Atlantě. Bezstarostnost jeho dětství vystřídala tíha zodpovědnosti za jeho lid. Svoji cestu, která vedla i přes tehdejší Československo, s humorem a zcela otevřeně popisuje vědec se srdcem evangelisty Yibayiri Osée Sanogo.
Rozhovory

Malí andělé

U malé recepce na chodbě dětského oddělení Kliniky popálenin a rekonstrukční chirurgie v Brně bylo docela živo. Stála jsem u zdi nedaleko východu a pomalu se chystala k odchodu. Nebyla jsem sama. Vedle mne nějaká maminka táhla dvě tašky plné věcí a oblečení a za ruku vedla holčičku. Mohlo jí být tak pět, obličejík pod kudrnatými culíky měla plný ještě ne zcela zhojených popálenin, někde se v přechodu z rudé pokožky na světlou ještě odlupovaly vrstvy kůže.
Téma

K obrazu svému

Mnoho lidí, křesťany nevyjímaje, řeší svůj vzhled. To, jak se sami vnímáme, spolu s tím, jak nás vnímají druzí, do značné míry v tomto světě určuje naši identitu, míru akceptace ostatními i naše místo mezi lidmi.
Téma

Neboj se, červíčku

Na oddělení té noci na konci léta kromě Anežky jiná sestra nebyla. Najednou si uvědomila, že sedí v okně na sesterně, nohy má venku a pod ní je hluboká propast. Je to vysoko. Chci skočit dolů, už se neprobudit. Mít to za sebou. Už nechci tenhle život žít.
Rodina – příběhy

Kazatel žije před Bohem sám

Povolání kazatele je jiné než všechna ostatní. Vymyká se, prostupuje všemi vrstvami života, zásadním způsobem zasahuje celé okolí. O problémech, bolestech a traumatech kazatelů mluvíme s jejich supervizorkou Kateřinou Caklovou.
Rozhovory

Přede mnou sedí zbičovaný Kristus

Říká o sobě, že je workoholik. Sálá z něj mír, energie a rozhodnost. O problematice sexuálního zneužívání v církvi otevřeně mluví kaplan v Nemocnici milosrdných sester sv. Karla Boromejského Marek F. Drábek.
Rozhovory

Smích uprostřed bolesti

Třicet let v práci potkává nemocné děti a osamělé stařečky a stařenky, ale na tváři má pořád široký úsměv. Jeho poslání je přinášet ho tam, kde je ho málo. O radostech i smutku zdravotního klauna vypráví Karel Prais.
Rozhovory

Obyčejný život

Spánek nepřicházel. Kolikátá noc beznaděje už to je? Jitka hleděla do tmy a hlavou jí jako nekonečná smyčka zaseknuté gramofonové desky běželo: „Je mi devatenáct, jsem rozvedená, nemocná, bez vyhlídek. Celej život rozbitej. Tohle nikdo nedá dohromady. Zůstanu sama a půjdu do blázince.“
Rodina – příběhy

Stavět mosty má smysl

V naší zemi možná není nikdo, kdo by neznal jeho skladby, jeho hlas. Provázely nás v dobách totality, znějí z médií a plní koncertní prostory dodnes. O životě, o hudbě, o Vánocích i o Bohu vypráví charismatický muzikant a do hloubky duše člověk Jiří Pavlica.
Rozhovory

Jsme jen správci toho, co patří Bohu

Byl mladý, podnikavý, úspěšný, brzy velmi bohatý, svět ho táhl – a Ježíš ho potichu volal. Poslechl – a dal svoje peníze k dispozici Bohu. Adam Walach přináší poselství o radosti z dávání, o pokoji, který nejde koupit, i o velbloudu, co prošel uchem jehly
Rozhovory

Do roka a do dne

Na vrátnici se svítilo. Vždycky tam někdo byl. Pavla sevřela v ruce tašku s tím nejnutnějším. Měla strach. Musela projít tak, aby si jí nevšimli. Jakmile bude venku, už to půjde. Z rozsvícené vrátnice nebylo venku ve tmě vidět nic. Zhluboka se nadechla a vykročila.
Rodina – příběhy

Jak krásně ladí žalmy a mládí

Stojí každý sám, každý si našel svoje vlastní místo pod vysokou chrámovou klenbou. Každý si vybral svůj vlastní tón, který teď, na pokyn dirigentky, čistý a neměnný posílají prostorem. Piaristický kostel v Litomyšli zní jako úl víc než osmdesáti hlasy. Mohutní – a naráz utichají. Jen jejich otisk ještě chvíli zůstává ve vzduchu. Začíná zkouška dětské Effathy na čtvrteční večerní koncert.
Reportáže