• Hlavní stránka
  • Články
  • Archiv
  • iNform
    • Kalendář akcí CB
  • Audio
  • Pexeso
  • Předplatné
  • Kontakty

Aktuální tištěné číslo

  • Zakládání nových sborů - principy zdravého růstu

    2021–1

Podpořte nás!

Chtěli byste podpořit naši práci? Budeme rádi za jakýkoliv finanční příspěvek.

Číslo účtu: 1938904339/0800

Zpráva pro příjemce: Dar pro časopis BRÁNA

Poslechněte si Bránu

  • KOHO VLÁDA, TOHO VÍRA - stále aktuální odkaz Bílé hory

    2020–11

Inzerce

Pokud připravujete zpěvníky nebo na vašich shromážděních promítáte slova písní na zeď, možná vás zaujme nový program jménem Straw Lumen, který je vytvořený právě pro tyto účely.

Rubriky

  • Téma
  • Slovo
  • Rozhovory
  • Reportáže
  • Rodina – příběhy
  • Věda
  • Hovory nad Biblí
  • Glosy
  • Ohlasy čtenářů
  • Kultura
  • iNform
  • Novinky
  • Ohlasy
  • Ježíš byl tesař
  • Diskuse
  • Svědectví
  • Akce
  • Svátosti
  • P.S.
  • Zápisník
  • Ekologický speciál

  • Hlavní stránka
  • Články
  • Archiv
  • iNform
    • Kalendář akcí CB
  • Audio
  • Pexeso
  • Předplatné
  • Kontakty

Volání z hlubin

Od Pavel Rybín 5. 2. 2018 Komentáře

Žalm 130, 1

„Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine…“

Jsou hlubiny země, moří, vesmíru, a všechny tyto hlubiny se mohou stát člověku osudnými, protože v nich může nalézt smrt. Existuje však jedna hlubina, ve které člověk může objevit velmi vzácné poklady. Tou hlubinou je Bůh z hlubin. Bůh nalezený ve chvílích beznaděje, nalezený z obtíží, z těžkých zápasů, sevření a bolestí života! Neprožili jste nikdy takové sevření? A nenalezli jste při tom Boha v hlubinách? Žalmista vyznává, že našel Hospodina, svého Boha, „z hlubin bezedných“, tedy ve chvílích, kdy k němu v modlitbě z hlubokosti volal, když se ocitl úplně na dně svého zápasu. A v něm pak od Boha dostal novou sílu, nové občerstvení, nové posilnění k tomu, aby mohl znovu povstat, pozvednout hlavu a projít vším vítězně!

Žalmista dobře věděl, že všechna lidská bída spočívá v tom, že člověk často opouští Hospodina a dostává se na cestu nepravosti. Proto se ve vší naději obrací k Bohu a volá k němu: „Pane, vyslyš můj hlas. To co ti vyznávám, je upřímné a pokorné. Tryská to z mého srdce! Je to pravdivé. A já bez tvého odpuštění, bez toho, abys ty sám přikryl všechny moje nepravosti, všechnu mou bídu a můj hřích, nemohu jít dál. Jen u tebe mohu nalézt odpuštění, milost a jen ty sám mě můžeš znovu občerstvit a pohladit mě svou láskou. Proto očekávám na tvoje slovo, proto toužím po doteku tvého milosrdenství a prosím, abych mohl být tebou uzdraven.“

Kdo v hlubinách přemýšlí o svém životě a o svých krocích, ten bývá často plný víry v Boží milost. A je to Bůh, ke kterému se utíká v těžkých zkouškách, v bolestech, nemocech a složitých zápasech. A všechna tato trápení zvládá jen vírou v Boha – svatého, svrchovaného a v Pánu Ježíši Kristu milostivého! Někdy ve své člověčině sice klesá až na dno, ale tam všechno odevzdává do Božích rukou. A Bůh se smilovává, Bůh ho zvedá, Bůh ho znovu uschopňuje k novému, radostnému životu v Boží blízkosti. Tak lidské „já“ na dně svých sil nakonec nachází Boha z hlubin! Žalmista nikdy skutečně nenalezl tak živého a všudypřítomného Boha, jako ve chvílích těžkých životních zápasů a zkoušek, kdy se ocital až na dně.

Pavel Rybín

Studoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze a na Teologické univerzitě v Kampenu v Nizozemí. Ordinovaný kazatel Českobratrské církve evangelické. Po krátkém kazatelském působení odešel do civilního zaměstnání. Kázáním vypomáhá v CB i v ČCE. Napsal řadu výkladů ke starozákonním i novozákonním textům.

Nezoufej proto, když do únavy zápasíš „v hlubinách bezedných“ s obtížemi, problémy, s hříchem, nebo dokonce se smrtí. Neztrácej naději! Musíš se vzchopit a jít dál s myšlenkou, že tam můžeš potkat a nalézt svrchovaného, svatého a milostivého Boha, jako jsi ho dosud takového ještě nikdy nenalezl. Bůh z hlubin, Pán a Král tvého života, je tu pro tebe! Ví o tobě, nenechá tě padnout, stojí vedle každého tvého zápasu, aby ti znovu prozářil cestu světlem naděje. Bere tě za ruku, vyvádí tě z temnot života, otvírá před tebou novou cestu prosvětlenou světlem Boží lásky a Boží milosti a ve svém Synu, Pánu Ježíši Kristu, Ti ukazuje směr, volá tě na cestu následování. A cesta ve stopě Božího Syna pak bude rozradostňovat každý tvůj krok!

Hospodin zástupů, ke kterému žalmista volá, je Bohem z hlubin. Je to i tvůj Bůh, kterého ses bezvýhradně chopil vírou v soužení, sevření i v bolestech života. „Uvedu tě na poušť a budu mluvit k tvému srdci,“ říká Hospodin. Taková je Boží cesta k tobě! Bůh ve svém Synu se ti chce právě v těžkých souženích dát k dispozici, chce ve všem být s tebou, i v těch sebetěžších zápasech, a nabídnout se ti jako poslední záchranná skutečnost. A ty v těchto „bezedných hlubinách“ můžeš objevit nový základ a z hlubin pak budeš volat se žalmistou: „Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine!“

Celou odvahou své víry to musíš učinit, i kdyby se ti třeba mnozí smáli a říkali: „Spustil se na svého Boha!“ Tvůj Bůh je Bohem věrným, je Bohem lásky, který se k těm, kteří se na něho spouští celou vahou své existence, milostivě sklání, bere je do svých rukou a zahrnuje je svým úžasným milosrdenstvím! Proto se nemusíš ničeho bát a můžeš před Bohem směle vyznávat: „I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty!“ (Jb 13,15) A když budeš takto vyznávat, pak tváří v tvář Boží svatosti nalezneš sebe. Spatříš nesmyslnost svého mnohého budování a utváření života. Pochopíš, že ne ty, ne tvoje lidská síla a schopnost je rozhodující ve tvém životě. Ale že je to Bůh, který je Pánem tvého života, v jehož rukou jsi, jímž se hýbeš a z jehož milosti žiješ na této zemi.

A potom pochopíš, že vůbec není podstatné tvoje bohatství, tvůj majetek, že nejde o tvou slávu a vyvyšování tvého jména, ale začneš toužit po tom, abys z Boží milosti byl tím, čím tě chce mít Bůh, jehož jsi, v jehož řádu na věky stojíš a bez něhož nemůžeš nikdy nalézt ani sebe, ani svoje místo v životě.

Víra v živého a milostivého Boha, zakotvení a spočinutí v Bohu, není žádný bezcenný sentiment! Pro ty, kteří okusili něco z oné úžasné Boží lásky, milosti a z Božího odpuštění projeveného v Pánu Ježíši Kristu, je to vždycky vzchopení se k nové odpovědnosti. A takoví pak radostně vyznávají: „Volal jsem k tobě z hlubin bezedných, ve chvílích naprosté beznaděje, kdy jsem už neměl sil a byl zoufalý, a ty jsi mě, Bože můj a Králi mého života, uslyšel, dotkl ses mě, setřel slzy, posilnil jsi mne a rozradostnil znovu moje srdce! Proto tě moje ústa chválí a velebí!“

S tímto novým základem a v této radosti pak už budeš jinak pohlížet na všechny další trampoty a nesnáze, které přináší život. Začneš vnímat problémy, se kterými zápasíš, trochu jinak, z jiného pohledu, i kdyby byly existenčního charakteru, protože neztrácíš svou víru ani odvahu! A pokud v této své víře budeš pevně stát, pokud budeš stát v Bohu a všechno budeš skládat k jeho nohám v naději Božího milosrdenství, potom také budeš s Božím Synem vždycky stát na straně lidství, i kdyby mnozí spěchali jinam! Budeš-li stát v Bohu, potom, i kdyby celý svět hořel v nenávisti, ty budeš věřit v lásku! A budeš mít při tom vnitřní svobodu radovat se i trpět pro Boží cíle. Budeš také více rozumět slovům apoštola Pavla: „I kdybych měl skropit krví oběť a službu, kterou Bohu přináším, totiž vaši víru, raduji a spoluraduji se s vámi se všemi. Stejně tak se i vy radujte a spolu se radujte se mnou!“ (Fp 2,17–18)

Bůh žalmisty je Bohem z hlubin. A není to jen Bůh žalmistův, ale je to také Bůh proroků, apoštolů, Bůh všech věrných svědků a následovníků Páně. Apoštol Pavel ve svém listě bratřím a sestrám do korintského sboru, který založil, píše: „Třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři…“ A kraličtí ve svém překladu ještě dodávají: „…ve dne i v noci jsem byl v hlubokosti.“ (2Kor 11,25)

Náš Bůh je Bůh z hlubin, který ve svém Synu, Pánu Ježíši Kristu, dokázal nejmocněji, že v hlubinách ponížení, bídy a utrpení kříže a smrti konal a dokonal svoje dílo spasení. Bůh v Kristu hledal a stále hledá to, co už podle mnohých zahynulo. Otevřel svou obětí na kříži brány Božího milosrdenství pro všechny, kteří v pokání, v slzách a na kolenou uvěřili a s Jóbem vyznali: „Dříve jen z doslechu jsem o tobě slýchal. Teď však jsem tě spatřil vlastním okem!“ (Jb 42,5) A pro takové, kteří z hlubin svých zápasů volají k Bohu, on otvírá svoje srdce i náruč a zahrnuje je svým milosrdenstvím, svou ochranou a pokojem.

Slovo Bible
Sdílet na facebooku Sdílet na Twitteru

Aktuální tištěné číslo

  • Zakládání nových sborů - principy zdravého růstu

    2021–1

Podpořte nás!

Chtěli byste podpořit naši práci? Budeme rádi za jakýkoliv finanční příspěvek.

Číslo účtu: 1938904339/0800

Zpráva pro příjemce: Dar pro časopis BRÁNA

Poslechněte si Bránu

  • KOHO VLÁDA, TOHO VÍRA - stále aktuální odkaz Bílé hory

    2020–11

Inzerce

Rubriky

  • Téma
  • Slovo
  • Rozhovory
  • Reportáže
  • Rodina – příběhy
  • Věda
  • Hovory nad Biblí
  • Glosy
  • Ohlasy čtenářů
  • Kultura
  • iNform
  • Novinky
  • Ohlasy
  • Ježíš byl tesař
  • Diskuse
  • Svědectví
  • Akce
  • Svátosti
  • P.S.
  • Zápisník
  • Ekologický speciál
  • Administrace

© 2017 Rever Magazine Theme.