Nový ředitel Diakonie CB

Nabídku stát se od září 2018 ředitelem Diakonie Církve bratrské a převzít tak štafetu od mé předchůdkyně Marie Veselé jsem dostal někdy v průběhu dubna a května letošního roku. Rozhodování nebylo jednoduché, protože to znamenalo odejít ze zaměstnání, kde je naprosto skvělý tým kolegů a kolegyň. Ve sboru CB v Mostě jsem jako druhý kazatel bez úvazku a spolu s Karlem Taschnerem a Boží pomocí se snažíme udržet a rozvíjet život ve stanici v Chomutově. A do třetice mám na starosti Pobočku Diakonie CB v Mostě. Z osobního života snad jen tolik: Narodil jsem se v roce 1966, v Ježíše Krista věřím od roku 1983 a od roku 1985 jsem šťastně ženatý. S manželkou Hankou máme jednoho dospělého syna, dva psy a dva kocoury. Aktuálně si zvykáme na nový životní rytmus, protože přes týden jsem většinu dnů v Praze. Pokud jde o kvalifikaci, mám vystudovanou sociální práci a v loňském roce jsem dokončil studium na Evangelické teologické fakultě, obor Křesťanská krizová a pastorační práce – diakonika.

Proč jsem nabídku přijal? Mám-li být poctivý, nemohu napsat, že jsem, jak se v „křesťanštině“ říká, prožil povolání. Spíše jsem slyšel volání o pomoc a rozhodl se přijmout novou a nesnadnou výzvu. Dalším důvodem je to, že věřím ve smysluplnost diakonické práce, která na sebe bere podobu služby a pomoci lidem, jež nedělí na lidi v církvi a v okolním světě. Na co se chci zaměřit? Za sebe vidím tři oblasti, které jsou pro další směrování diakonie důležité. Aby mohla diakonie dobře fungovat, musí být schopná najít, zaměstnat a zaplatit lidi, kteří zde budou pracovat. Pokud má Diakonie být dobrým poskytovatelem sociálních služeb, musí být i dobrým zaměstnavatelem.

Druhou oblastí je užší spolupráce mezi Diakonií a ETS, kde se připravují studenti také pro oblast sociální práce. Z toho mála, co jsem zatím stihl zmapovat, jsem nabyl dojmu, že zde máme nevyužitý potenciál.

Třetí oblastí je podpora rozvoje diakonické práce na sborech. Může to být diakonie zaměřená na lidi uvnitř sboru a lidi z blízkého okolí. Jinde může jít o diakonii jako instituci v podobě pobočky, která bude nabízet služby a aktivity v místě, kde vznikla. Po sociálních a jim podobných službách je a do budoucna také bude poptávka.

Do jaké míry se mi podaří v těchto oblastech něco udělat či změnit, ukáže až čas. Mohu mít své plány, vize a představy, ale každodenní provozní realita může být silnější. Proto potřebuji přímluvné modlitby za sílu, abych vše zvládl, za moudrost se dobře orientovat a rozhodovat a schopnost na nic důležitého nezapomenout. Budete-li se za mě a vůbec za všechny, kdo v diakonii pracují, modlit, budu rád a předem vám děkuji.