Mesiánské očekávání v pojetí judaismu

Každá cesta má svůj cíl, cesta sama je cílem

Spekulace o druhém příchodu

Vánoce jsou obdobím v roce vpravdě mimořádným. Do každého z nás se totiž už od dětství vtiskují všemi smysly více než jiné svátky během roku, třeba vůněmi, chutěmi nebo hudbou. A proto jsou tak silným prožitkem. I malé děti, které ještě neumějí mluvit, cítí klima domova. Pozitivně prožívají klid a pohodu, mírnost hlasů, a naopak negativně vnímají napětí nebo křik.

Asi nikoho nepřekvapím, když začnu tím, že evangelijní vánoční příběh nebyl žádná idylka. Dosud neprovdané dívce Marii se na cestě vynucené vyhláškou o daňovém soupisu obyvatel narodí dítě do podmínek vpravdě polních, v přístřešku pro dobytek.

„Tomu říkám Vánoce,“ usmála se Bohuška šťastně a pohladila ten malinký živý uzlíček, který ležel na posteli vedle ní. Má své dítě u sebe. Tři hodiny po porodu, a může být se svou holčičkou! To není dárek, to je dar. Bylo půl osmé ráno, Štědrý den roku 1981.

Cena lidského života

V církvi je doba adventní po staletí dobou postní. My evangelikálové jsme se ovšem většinou s praxi lidových církví rozešli. Nevylili jsme ale s vaničkou i dítě? Považujete postní zvyklost za užitečnou, dodržujete ji, nebo v jakém jiném čase se postíte, pokud vůbec?

Lukáš 2:8-10 „A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: ‚Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.‘“

Všeobecná sestra Ráchel Fajfrová

Frederick Forsyth má přezdívku „Mistr vypravěč“. Mimo jiné napsal drobnou knížku Pastýř. Je to příběh mladého pilota, který se na Štědrý večer 1957 vrací z Německa domů do Anglie.

Lidský mozek má mapy i navigaci, ale kompas ne

Odpovídali místopředseda staršovstva Církve bratrské v Litvínově Hynek Jindra a místopředseda staršovstva a druhý místopředseda Rady CB v Českém Těšíně Tadeáš Filipek.

Církvi rozumíme jako týmovému sportu, je to jako fotbal nebo hokej. Různí lidé musejí spolupracovat, aby se něco dobrého mohlo povést. Dnes někteří lidé mají církev spíš za individuální sport, kde si jdete zaběhat se sluchátky a nikdo vás u toho moc nevyrušuje. Ale to není církev. A stejně je to i s vedením církve. Není to pro nás otázka jednoho člověka, ale skupiny starších. V případě Majáku to ani nejsou starší na jednom místě, ale na více místech. Musím říct, že mnoho z těchto lidí jsou mí nejbližší přátelé.

V našem sboru v Praze-Šeberově je staršovstvo šestičlenné, tvoří ho pět starších a kazatel. Vzhledem k tomu, že náš sbor díky Boží milosti roste, jsme už několikrát v minulosti zvažovali personální rozšíření tohoto týmu. Nakonec jsme ale vždy členskému shromáždění navrhli, aby volilo stejný počet. Naší filozofií sborové služby je spíše decentralizace sborové práce.

Svědectví

Přijde-li čas odejít, je snazší, když víte, proč jste přišli a kam jdete. Jinými slovy poměr pozitiv a úskalí závisí na motivu, s jakým jste do toho šli. Kdo si chtěl potvrdit status dokonalého křesťana, bude asi odcházet jinak než ten, který do toho šel, protože chce sloužit.

Staršovstvo - Lidské vedení ve službách Krista

Staršovstvo - lidské vedení ve službách Krista

Prožitky z dětství ovlivňují naše chování po celý život, a to zásadním způsobem