V dávných dobách Bachů a Händelů byla církev místem špičkové skladatelské a interpretační hudby. Jak to vidíš dnes? Jaký je rozdíl mezi profesionální hudbou a hudbou v církvi?
Odpověď je celkem jednoduchá. V tehdejší době v podstatě jiná hudba než ta církevní neexistovala. A jestli ano, tak se jí rozhodně nedalo uživit. Proto každý dobrý skladatel sloužil pod záštitou církve či nějakého mecenáše a byl zaměstnán na plný úvazek. Dodával na každou bohoslužbu nové a nové skladby a skládal mše jako na běžícím páse. Od největších mistrů se učili jejich následovníci a úroveň byla neuvěřitelně vysoká. Bylo to dáno také tím, že živá hudba byla jedinou možností, jak si hudbu poslechnout, a lidé proto byli mnohem více vnímaví k její úrovni a kvalitě.
Dnes je doba diametrálně odlišná. Pokud se nebavíme o varhanících, kteří jsou zaměstnáni na nějaký úvazek v církvi, neznám nikoho, kdo by se živil primárně tím, že hraje v církvi. A je to škoda. Kde jinde by měla být hudba na vysoké úrovni než tam, kde oslavuje toho, kdo si nejlepší hudbu zaslouží. Další věc je, že do církve přicházejí lidé, kteří toto prostředí neznají, a proto vnímají hlavně obsahovou stránku, která je často bohužel na velmi nízké úrovni. Nechci tím říct, že hudba v církvi je hlavně o kvalitě přednesu! Nesmí však člověka odradit dříve, než začne vnímat její podstatu a duchovní stránku.
Jaký je rozdíl mezi profesionální hudbou a hudbou v církvi? Říkám to nerad, ale obrovský. Je více důvodů, proč tomu tak je. Ten, který jsem mnohokrát v církvi zažil, je třeba postoj, který se dá shrnout slovy: „Však Pán je všemohoucí a on si to použije, když bude chtít.“ Z toho je mi vždy smutno. Pán si to jistě použije, ale co když je to prostě falešně a nedá se to poslouchat? Stránka hudební a duchovní musí jít vždy ruku v ruce. Jak na jednom nebo na druhém polevím, někde se to promítne.
Petr Šťastný
Hře na kytaru se věnuji od raného dětství, kdy jsem začal navštěvovat Základní uměleckou školu v Kutné Hoře, odkud pocházím. Po maturitě na gymnáziu jsem studoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Za posledních cca 13 let jsem působil v mnoha kapelách, souborech či divadlech. Nyní funguji primárně v kapele zpěvačky Anny K. Vedle koncertování také učím na základní umělecké škole. V církvi jsem sloužil ve chvále od mládí a mým cílem bylo vždy se co nejvíce zlepšovat a hudebně vzdělávat. Částečně i proto, že čím více jsem se o hudbě dozvídal, tím nižší mi přišla její úroveň v církvích, které jsem měl možnost navštívit.
Další důvod je ten, že v církvi často hrají nadšenci. To není nic špatného, naopak! Avšak jsou tak nadšení do chválení a uctívání, že zapomínají řešit výslednou kvalitu přednesu. Tráví zbytečně moc času zkoušením své chválicí skupinky, ale zapomínají, že nástroji se musím nejprve věnovat sám – cvičit na něj, porozumět mu. Rozumím alespoň základně harmonii, akordům, notám, aranžování hudby? Rozumím, co má jaký nástroj v kapele na starosti? Poslouchám ostatní členy skupiny? Orientuji se stoprocentně ve formě dané písně? Častokrát jsem slyšel názor: „Vždyť ty stupnice stejně nikdy nepoužiju!“ Možná že naživo je opravdu nikdy nepoužiješ, ale proč je potom vždy slyšet, kdo šel hlouběji a stupnice a různá technická cvičení cvičil, a kdo ne?
Jak jsem už zmínil, dříve byli lidé za hudbu v církvi placení. Neříkám, že by to tak mělo být i dnes. Je to ale další důvod, proč je sekulární hudba často na vyšší úrovni. Vezmu-li to z vlastního pohledu, jsem za hraní na koncertech placený a musím odvést stoprocentní výkon. Však lidé zaplatili často nemalé peníze za to, aby si poslechli kvalitní hudbu, a tedy i můj výkon. Na náhodu rozhodně nejde hrát. Před koncerty nebo jednotlivými turné trávíme mnoho hodin a dní ve zkušebně. Ladíme zvuk, aranže písní nebo jejich ideální pořadí pro koncerty. Řeší se každá drobnost! To se v církvi vidí málokdy. Kde jinde by ale hudba měla být co nejlepší?
Proto bych chtěl na závěr povzbudit a motivovat všechny, kteří mají hudební stránku v církvi na starosti, aby na sobě pracovali. Máte obrovský dar, tak ho rozvíjejte. Nespokojte se s tím, na jaké úrovni jste, ale přemýšlejte, co jde udělat lépe. Co můžu udělat pro to, abych hrál co nejlépe? A nemějte strach! Vždyť je to hudba, ne kvantová fyzika!