Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘
Mt 25,11–12
Úvodní verš je vyústěním Ježíšova podobenství o deseti družičkách – rozumných a pošetilých, kdy pět mělo zásoby oleje a pěti olej došel a další u sebe neměly. Podobenství je obecně spojováno se slibem Ježíše, že přijde znovu na zem. Takhle to bude? Bude rozhodovat okamžitá připravenost?
Není pochyb o tom, že se to podobenství týká posledních věcí. Ježíšova podobenství ale nejsou popisy přítomné nebo budoucí skutečnosti jako v nějakém filmu. Spíše jsou to okna, která Ježíš otevírá do Božího království – slovy„bude podobno království Boží“ také často začínají. Podobenství mívají nějaký hrot, kterému je všechno v obrazu podřízeno. Ježíš je vyprávěl prostým lidem, a oni se mohli ztotožnit s nějakou postavou. V tom je síla podobenství – není třeba žádného velkého intelektuálního výkonu, aby je člověk pochopil. Ale je třeba vědět, že se nejedná o popis toho, co nastane – podobenství o posledních věcech je více a nelze z nich sestavit jednotný obraz. Ježíš se v nich jednou objevuje jako ženich, jednou jako pán, který se vrátil, jednou jako soudce… tahle tři podobenství v Matoušově 25. kapitole tvoří jeden celek – kde končí jedno, začíná druhé, to další odpovídá na otázku, k níž vede předešlé. Společné mají to, že se v nich objevuje hlavní postava, která byla nějakou dobu pryč: ženich, na něhož se dlouho čeká, pán, který odcestoval, soudce světa, o jehož přítomnosti nikdo neměl tušení. Podobenství o družičkách je prvním článkem toho řetězu a vede k otázce: co je ten olej?
U družiček je tedy tím hrotem olej?
Ano, ta otázka: co to je? Podobenství na ni neodpovídá. Jen dost drsně zdůrazňuje, že je něco, co může nakonec rozhodnout všechno. Ale co to je? Jak to získat? Jak toho mít dost? V následujícím podobenství se scéna proměňuje, ale zase je tam něco, co rozhoduje. Tentokrát je to něco, co pán služebníkům zanechal, oni s tím mají nakládat. Rozmnožit jeho peníze. A v tom třetím podobenství se zase mění scéna, najednou je to soud – a zase je rozhodující jenom jedna věc, docela prostá, a přece v našem světě nesamozřejmá – ohled na ty „nejmenší“, v obyčejných situacích, kdy je potřeba a možno pomoci.
Kdyby tedy člověk přemýšlel nad každým podobenstvím zvlášť, tak se ztratí? Třeba v úvahách, proč byly odměněny družičky sobecké, když rozdělit se o to poslední je nedílnou součástí Ježíšova evangelia?
Ano. Vždycky je potřeba pečlivě sledovat, co je tím důrazem, z čeho si máme vzít příklad. V našem podobenství jsou jistě příkladem ty rozumné družičky. Ale ne to jejich sobectví – to je tam spíš jako popis situace, ony to vysvětlují: tady se dělit prostě nelze, ten olej je nutno získat jinak a jinde. Zapadá to do toho v zásadě černobílého obrazu: pět a pět, buď a nebo. A rozdíl je jen v jediné věci, jinak se ty dvě skupiny neliší – všechny jsou družičky, lampy mají všechny, ženicha mají rády všechny, čekají na něj všechny, všechny usnou. A ještě i v situaci, kdy ženich konečně přichází – všechny se probudí a všechny upravují svoje lampy. A teprve tady se to ukáže: polovina nemá dost oleje, nemá zásobu. Nerozumnost těch pošetilých, která zkraje vypadala jako drobný detail, najednou už nejde napravit. Nijak. A tak nakonec toho ženicha, na něhož tak dlouho čekaly, přece promeškají.
Drobný detail – právě. A výsledkem je věčné zatracení. Přitom nemít zásobu oleje není hřích, je to jen nepraktičnost – jako nemít zásoby jídla ve vlaku, který v zimě na dlouhé hodiny nečekaně uvízl mezi poli…
I to je na tom podobenství nápadné – nejde tu o porovnávání morálky. O posledním soudu jsme zvyklí uvažovat jako o pečlivém zvažování vin, kde má svoje místo odpuštění – ale to tady vůbec nehraje roli. Pozornost je upřena jen na posun z chvíle, kdy se zdá, že o moc nejde, do chvíle, kdy se ukáže, že jde o všecko. Na jednu věc, která se na začátku jevila jako nedůležitá.
Postoj srdce měly družičky stejný. Láska k Ježíši nebude ve chvíli jeho příchodu důležitá?
Bude, ale o důležitosti postoje srdce v Bibli mluví jiné texty. Tento se zaměřuje na něco jiného: ukazuje důležitost přítomného času, kdy se zdá, že (ještě) o nic nejde. Ze života známe situace, kdy si třeba člověk vzal na výlet nějakou maličkost, která se ve chvíli, kdy se dostal do problémů, ukázala pro „záchranu“ jako naprosto klíčová, to, že ji má, určilo naprosto všechno. A znovu jsme u otázky, co je tím olejem? S touhle otázkou podobenství čtenáře zanechává a on má číst dál.
Otázkou je i jak to získat? Každý nemá v povaze prozíravost, která neustále říká „vezmi si to, co kdyby...“.
Ale podobenství ji chce probudit. Rozumnost stojící proti pošetilosti jsou termíny typické pro mudroslovnou literaturu, ve Starém zákoně je to třeba kniha Přísloví. Je to určitý pohled na svět, zdůrazňující, že je důležité „se vyznat“. Ale právě: co je skutečně rozumné? Obvykle ne to, co člověk hned považuje za chytré, neleží to na povrchu. V Bibli k tomu patří vztah k Bohu – „počátek moudrosti je bázeň Hospodinova“.
Ježíš tenhle pohled implementuje do příběhu družiček. Jde o to, co je rozumné, ačkoli se právě teď nemusí zdát, že by to bylo nějak zvlášť důležité. A přitom je to zřejmě také každému dostupné. Rozdělení družiček je půl na půl – není jedna rozumná a devět, které to nezvládly – není tu elita, která uspěje, protože něco zvláštního dokázala. Olej byl běžně dostupný všem, v tom problém těch pošetilých nebyl – ale v určitou chvíli je najednou pozdě.
Takže jako klíčová vyvstává další otázka: Kdy to získat?
Ano: předem. To podobenství ukazuje velmi razantně, nemilosrdně, že věci, které do určité chvíle šly, jednou nepůjdou. Ještě dřív, než se zavřou dveře na hostinu, už když se všechny družičky probudí, je rozdělení rozhodnuto. Najednou nic nejde změnit – to, co před tím snadno šlo. Podobenství nám naléhavě ukazuje vzácnost a závažnost času, který prožíváme, ačkoli se nám, pokud jde o „ženicha“, může zdát, že to je „jen“ čekání.