Vraždy těl cizích lidí, jako by zároveň byly vraždou mé vlastní duše
Dnešní příběh vypráví životní peripetie muže – Jana, který by nikdy nevěřil, že se jeho život změní během pár měsíců v noční můru kvůli jednomu špatnému rozhodnutí. Janovo dětství nebylo ideální. Otce nepoznal a matka se živila jako prostitutka. Nenáviděl ji za to, zacpával si uši v koutě svého chladného a zatuchlého pokoje, když se u ní střídaly pánské návštěvy.
Roky plynuly, Jan si našel ženu, narodil se mu syn. V té době se s několika kamarády rozhodl podnikat. Nepatřil nikdy k průbojným typům, neměl ostré lokty a vlastně byl spíše „poskokem“ v celé té jejich podnikatelské partě. Během jedné noci u lahve tvrdého alkoholu se rozhodli, že nejjednodušší způsob, jak se dostat bez větší práce k penězům, bude někoho okrást. Bohužel nezůstalo u toho. Během jejich honby za penězi přišlo o život několik lidí, včetně matky Jana. Její vraždu naplánoval on sám.
První šanci dostal Jan už u odvolacího soudu, který mu zmírnil trest z doživotí na trest odnětí svobody v délce 25 let. Po odpykání trestu se Jan ocitl v jiném světě. Žena se s ním během jeho pobytu ve vězení rozvedla, syn ho zavrhl. Všechno se tak moc změnilo – doba, lidé, společnost i technika. Všechno bylo najednou rychlé, těžko pochopitelné a cizí. K tomu se přidala osamělost a výčitky svědomí.
Jan již ve věznici začal číst Bibli a hledat cestu, jak dojít k odpuštění a poznání pravdy. Věděl, že věci, které provedl, jsou tak vážné, že bude muset počítat i s tím, že zbytek života prožije v ústraní a osamělosti. Připouštěl si, že vraždy, na kterých se podílel, zabily zároveň i jeho duši. Chtěl, aby jeho duše „ožila“, aby zase dokázala milovat.
Přes všechny pochybnosti uvnitř sebe sama, měl naději, že to vše lze uskutečnit upřímným a pokorným hledáním víry. Vždyť Ježíš přišel povolat hříšníky, přišel tedy i pro něho. A Jan se rozhodl, že půjde.
Našel své místo ve sboru věřících lidí, kteří znali jeho minulost i jeho vinu. Modlili se za něj, dali mu pocítit, že někam patří a že se může stát novým člověkem. Cítil tak silnou důvěru, že nechtěl zklamat. Usilovně hledal zaměstnání, modlil se za znovunalezení životního partnera, který by břemeno viny spolu s ním nesl, a nepřestával prosit o odpuštění.
Jan se nechal pokřtít, pravidelně navštěvoval bohoslužby, sloužil potřebným. Byly však večery, kdy na něho doléhaly hříchy, kterých se v mládí dopustil. Několikrát se ptal, zdali je možné odpustit hřích tak velký jako je násilné odebrání života druhému. Vždyť život dát i vzít může jen Hospodin. Opravdu je možné začít po tom všem žít úplně jiný život?
Několik let bylo krutých. Okamžiky naděje byly střídány zoufalstvím. Přišly chvíle, kdy mu bylo našeptáváno, že jeho vina je tak velká, že nelze začít znovu. Plakal, prosil, ležel na zemi a byl smutný až k smrti. Prožil chvíle podobné chvílím Kristovým. Zažil pokušení na poušti i těžký smutek v Getsemanech.
Vydržel však až do konce nést svůj kříž. Pochopil Ježíšovu prosbu o odpuštění, protože i on tehdy nevěděl, co činil. Teď však již mnohé poznal, vyznal se ze svých hříchů, a pevně uchopil svoji šanci na jiný život. Loni se oženil, odstěhoval se z vyloučené lokality a žije životem víry.
Když odcházel ze sociální služby, s úsměvem pronesl větu: „A víte co? Vždycky se může začít znovu!“.
Pavlína Břeňová
pracovnice centra Naděje, Česká Třebová