Sníme toho více, než zeměkoule poskytuje

Apoštol Petr dostal od Pána Boha zjevení, že se na křesťany už nevztahují ustanovení Mojžíšova zákona rozlišující čisté a nečisté živočichy. Boží hlas Petra opakovaně vybízel, aby zabíjel a jedl nejrůznější tvory. (Sk 11,5–10). Není to zdaleka jediné místo v Písmech, které jaksi klade důraz na masitou stravu. (Připomeňme kupříkladu verše popisující nasycení zástupů, kdy Pán Ježíš kromě chlebů rozmnožil také ryby.) Až by se zdálo, že z hlediska Božího plánu a řádu stvoření nejsou opodstatněné snahy volající po bezmasém stravování.

Vegetariánství či veganství je věc svobodné volby každého člověka. Někteří tuto volbu zdůvodňují lidsky ušlechtilými pohnutkami jako snahou neubližovat živým tvorům. Jenže když se podíváme na živé organizmy důkladně pod drobnohledem, zjistíme, že mezi nimi z hlediska samého stvoření výraznou hranici narýsovat nemůžeme. Živočichové, rostliny, houby i další formy života sestávají z buněk, které mají hodně společného. Nedokonalé jsou i pokusy o „zaškatulkování“ rostlin podle toho, zda jsou schopny fotosyntézy pomocí zeleného barviva, nebo živočichů podle toho, zda jsou schopni se samostatně hýbat z místa na místo. Někteří mořští živočichové žijí přisedle, některé rostliny z nejrůznějších důvodů ztratily schopnost fotosyntézy a miniaturní krásnoočko zelené je schopno jak samostatného pohybu, tak fotosyntézy zároveň.

Přesto bychom se měli zabývat otázkou, kolik masa zařazujeme do svého jídelníčku – a sice takového masa, které si představíme na první dobrou, tedy zejména vepřového a hovězího. Podle posledních propočtů ho totiž takzvaná vyspělá společnost konzumuje mnohem více, než by bylo dlouhodobě únosné pro přírodní zdroje. Když si srovnáme kus masa dejme tomu s obilnou kaší, zcela jednoznačně se na poživatelnou porci masa spotřebuje více zdrojů v podobě krmiva a vody, a také odpadní pozůstatky jsou mnohem méně přívětivé než u rostlinné varianty. Můžeme si povšimnout toho, že naši předkové zdaleka nejedli tolik masitých jídel. (Stálice české kuchyně jako svíčkovou nebo vepřo-knedlo-zelo dnes nabízí denně snad každá hospoda, ač jde spíše o výběr jídel svátečních.) Ani nechovali tolik dobytka pohromadě na jednom místě. Už stará řecká báje o Augiášově chlévě vypráví o tom, že velkochov byl v tehdejších podmínkách neudržitelný. Proto se nás dnes některé iniciativy snaží přimět, abychom aspoň jeden den v týdnu maso nejedli (ve většině světa jde o pondělí, podle anglického libozvučného názvu Meatless Monday).

Nám křesťanům může bezmasá iniciativa připadat jako jakási světská nápodoba postních dní. Můžeme ji však vnímat i očima víry: uvědomit si, že životní prostředí na planetě Zemi je dar, který nám náš Otec svěřil, abychom si z něj brali ne tolik, kolik chceme, nýbrž právě jen tolik, kolik doopravdy potřebujeme.