Vede k lepším výkonům i k vyčerpání

„Nebojte se,“ utěšuje nás Písmo na mnoha místech. Přesto zažíváme strach a stres každý den. V řadě případů jde o zkoušky, které tříbí a posilují naši víru, častokrát ovšem nevědomky jdeme vstříc nebezpečí, které škodí našemu tělu i mysli.

Stres jako takový nejenže není nic špatného, ale dokonce je to dobrý dar, který nám pomáhá. A nejenom nám lidem, stresovými reakcemi jsou obdařeni i ostatní živočichové. Je to zvláštní způsob, jak se rychle vypořádat s hrozícím nebezpečím. Aniž bychom museli složitě přemýšlet a zvažovat alternativy, stres velí dvě rychlé možnosti: buď s nebezpečím ihned vší silou bojovat, anebo od něj co nejrychleji utéci. Kolikrát se přitom dosažená síla či rychlost vymykají běžnému lidskému chápání a představám o hranicích lidských možností. Dobrým příkladem jsou tři momenty v příběhu starozákonního soudce Samsona: zápas se lvem, vysvobození z pout před Pelištejci a konečně závěrečná demolice pelištejského domu, to vše vlastníma rukama bez použití nástrojů. Samson však svou sílu nedostal jako trvalou vlastnost, nýbrž Duch mu ji propůjčil vždy až v těch nejvypjatějších – moderním jazykem řečeno nejstresovějších – situacích. Jiné příklady byly popsány i v moderní době, kdy byli lidé schopni zvednout vlastníma rukama několikatunový automobil, pod nímž byli zaklíněni ranění. Zvláštní kapitolou jsou novináři a jiní autoři pracující pod časovým tlakem; někteří z nich dokončí svá nejlepší díla v době, kdy jim na ně zbývá nejméně času.

Stresová reakce, a to i taková, při níž se neprojeví zázračná síla, je vyčerpávající. Člověk po úspěšném útěku či útoku potřebuje čas na zotavenou. Dnešní doba však přináší – a my na sebe necháme působit – jeden stres za druhým. Někteří psychiatři to přirovnávají ke světu plnému medvědů připravených zaútočit. Jakmile jednoho přemůžeme nebo mu utečeme, potkáme dalšího. Doma v rodinném kruhu často vytanou na mysl myšlenky na práci, naopak v práci se připomínají myšlenky na rodinu. Klidu nedodají ani pomůcky a vymoženosti jako mobilní telefony. Dokud žádné nebyly, mnozí chodili v nejistotě, že se jejich blízkým něco stalo a nemají se s nimi jak spojit; dnes je každou chvíli svádí oko, aby zkontrolovali, jestli někdo nepíše. Všechen tento dlouhodobý čili chronický stres nevede ke kýžené porážce pomyslného medvěda, ale odčerpává z našich tělesných i duševních sil.

Zdravý rozum i rady odborníků velí, abychom se přesto snažili vyhledávat zdroje pokoje, který „dobíjí baterky“: během přestávky v práci s kolegy mluvit o něčem jiném než o práci, věnovat se zálibám a podobně. I to se ale nakonec může stát dalším zdrojem stresu. Pamatujme, že ten skutečný pokoj není z tohoto světa, ale dává nám ho sám Pán. Věříme, že nikdy nejsme sami, ani v nejvypjatějších chvílích, a budeme-li potřebovat, dostaneme třeba tolik síly jako kdysi Samson.