Lodní šrouby jsou slyšet všude

Zapsané Boží slovo nás na mnoha místech vybízí k aktivitě. Jakubova epištola výslovně uvádí, že se živá víra projevuje skutky. (Jk 2,14–26) Zároveň se ale v téže epištole dočteme, že k mluvení bychom měli být pomalí, zdrženliví. (Jk 1,19) Znamená to, že aktivita by měla být pod kontrolou moudrosti. Slovo nás varuje, že přílišné horlení „plnou parou“ nadělá víc škody než užitku. Měli bychom si to připomínat, kdykoli využíváme dary z přírodních zdrojů víc, než by bylo zdrávo.

Do životních podmínek po celé planetě Zemi významně „promlouvá“ lodní doprava. Motory velkých zaoceánských nákladních lodí spotřebují nesmírné množství paliva a zbude po nich tolik zplodin, že by se mohly rovnat všem výfukům a komínům na území Německa. Přitom by ale spotřeba paliva i zplodiny mohly poklesnout až o desítky procent, kdyby lodě nepluly plnou rychlostí. Podle propočtů by postačilo, kdyby zpomalily jen o deset až dvacet procent své původní rychlosti. Je třeba počítat i s tím, že při příliš nízkých otáčkách by se motor „dusil“ a jedovatých zplodin by neubylo. Jen pro představu nás suchozemců: zaoceánští obři neplují nijak závratnými rychlostmi, nejrychlejší kontejnerové lodě dosahují rychlosti něco přes dvacet uzlů, což v suchozemských mírách odpovídá zhruba čtyřiceti až padesáti kilometrům za hodinu. Ostatní nákladní lodě a tankery jsou ještě pomalejší.

Zatímco zplodiny v ovzduší a spotřebované palivo si umíme představit, další část problému s lodní dopravou se skrývá pod hladinou a sahá až ke dnu. Je to hluk lodního šroubu, který se stal všudypřítomným. Jeho hlasitost je opět závislá na rychlosti, protože vzniká vzdouváním a praskáním miniaturních vzduchových bublinek na lopatkách šroubu. Ve vodě se zvuk šíří jinak než ve vzduchu – pomaleji, zato vytrvaleji a na větší vzdálenosti. Lodní provoz je zřetelně slyšitelný i na nejhlubším místě v Mariánském příkopu. Hučení či šumění lodních šroubů navíc funguje jako výrazná rušička komunikace mořských živočichů, protože má podobnou frekvenci čili výšku tónu. Nejde jen o hvízdání delfínů a velryb, které někdy do lodí zmateně narážejí, ale i o signály hlubokomořských ryb, které se dorozumívají cvakáním zubů nebo „cvrčením“ speciálních membrán. Navzdory rozšířené představě tak ryby nejsou úplně němé. V temných vodách několik kilometrů pod hladinou jim zrak neposlouží a jsou tedy závislé na jiných druzích komunikace.

V trochu jiném slova smyslu hrozí nám lidem něco podobného jako těmto rybám. Vždyť zvýšený provoz nákladních lodí je průvodním jevem konzumního stylu života, nakupování a hromadění majetku. Když jej na sebe necháme plnou parou připlouvat, snadno ztratíme ve světě orientaci a přehlušíme Boží hlas, který nás volá ke zcela jiným hodnotám.

Kontejnerové lodě jako Emma Maersk patří k nejdelším lodím na světě - foto Gerd Fahrenhorst