Trvanlivé uchování informace není nezničitelné

Boží evangelium, ve kterém je pravda a světlo, máme uloženo v srdci, které apoštol přirovnává k hliněné nádobě. (2K 4,7) To proto, abychom si je nepřivlastňovali, ale potřebovali neustále dolévat z pravého zdroje. Něco podobného přeneseně platí i pro veškeré vědění zapsané ve slovech a obrazech, včetně Písma svatého.

Originální biblické texty se nám do dnešních dnů zachovaly v tisících zlomků a opisů, pořízených lidskou rukou na papyru, zvířecích kůžích, pergamenu či kovovém svitku. Všechno to jsou materiály, které v celku osvědčily svou trvanlivost, v jednotlivostech jsou však velmi náchylné k poškození. Nicméně vzhledem k množství dochovaných listin není třeba se obávat, že by „originální“ znění bylo v ohrožení.

Diametrálně odlišná je však situace s „obyčejnými“ písemnostmi a tiskovinami napříč lidskou historií. Množství historických záznamů je zapsáno na papíře v jedinečných knihách nebo listinách. Je jasné, že čím více rukama papír projde, tím více se opotřebovává. To ale není všechno. Papíru škodí přílišné vlhko, ale i přílišné sucho. Ve vlhku hrozí, že v něm začnou růst plísně, v suchém prostředí naopak papír křehne, v nejhorším případě se mu pak může stát osudným pouhé listování stránkami.

Další úskalí papíru spočívá v kvalitě a pečlivosti jeho výroby. Zejména novodobý novinový papír horší jakosti považují knihovny a archivy za časovanou bombu, protože se postupem let samovolně rozpadá. Při jeho výrobě se totiž používala kyselá pryskyřičná pojiva, která po určité době rozleptávají celulózová vlákna, z nichž je papír složen. Veškeré tiskoviny vydané po polovině devatenáctého století by tak pro další zachování měly projít odkyselením a měly by se ukládat v mírně zásaditém prostředí, které neutralizuje případné zbytky kyseliny.

Co se týče zachování textů psaných na papíře, velké možnosti na první pohled poskytuje digitalizace. Používáním a prohlížením se datový soubor neohmatává a neopotřebovává, snadno se z něj pořizují kopie, sám o sobě je však stále kopií. A jeho velká nevýhoda spočívá v technickém pokroku. Listiny digitalizované dejme tomu před deseti lety tehdejší nejmodernější technologií působí oproti dnešním digitálním otiskům jako chudý příbuzný. K tomu se stále vyvíjejí záznamová média i formáty dat – málokterý počítač dnes přečte data z dvacet let staré diskety, i když je v pořádku. A v neposlední řadě nejsou záznamové materiály ještě prověřeny časem, zda skutečně vydrží to, co výrobce slibuje.

Jako nejlepší způsob uchovávání cenných informací se tedy jeví pořídit více kopií, uložit je na různých místech a pravidelně je číst a kontrolovat. Přesně tomu nás učí i Bible: nejdůležitější zvěst nám podává opakovaně a připomíná nám, abychom si od Boha dali dolévat své hliněné nádoby.