Rozhovor s Markem Húštěm

Kdy a jak jste ve vašem sboru začínali?

Služba Hooligans Church, jak jsme tuto službu lidem z ulice nazvali, vznikla v únoru 2018, kdy jsme se začali scházet s několika lidmi z ulice a v Denním centru Elim Vsetín. Tato organizace poskytuje sociální služby pro lidi bez domova. Lidé se zde mohou ohřát, mohou začít řešit svoje problémy s doklady, prací, bydlením a osobní hygienou. Osobně v této sociální službě pracuji s lidmi bez domova asi 15 let. Během posledních několika let ve mně rostla myšlenka založit pro lidi z ulice komunitu, která bude pro tyto lidi i církví. Několikrát jsem se snažil jako křesťan zvát tyto lidi na bohoslužby, které pravidelně s rodinou navštěvuji a kde jsem i aktivní. Zároveň jsem ale viděl, že tyto běžné církve, společenství, nejsou tím místem, kam by lidé přímo z ulice, parku, lesa nebo jen azylového domu mohli přijít a cítili se tam bezpečně. Často přicházejí z velmi nehygienických podmínek a při setkání s lidmi v běžné církvi tak dochází i k nepříjemným střetům. Již někdy v dospívání mi dal Bůh do srdce touhu sloužit lidem na ulici a být kazatelem pro lidi z ulice. V tom roce 2018 se to začalo realizovat. K první malé skupince přibývali další a další zájemci. Postupně přibyla i další města a nyní se setkáváme jako Hooligans Church a pravidelně čteme Bibli na osmi místech. V rámci jednoho měsíce přijde asi 100 lidí, kteří mají zájem se setkat, někdy jenom něco teplého sníst, někdy se chtějí modlit za své problémy, někdy přijdou jen na čtení Bible, slovo a pro duchovní stravu. Společně s CB Maják Vsetín a Elimem Vsetín došlo na vytvoření pracovního místa pastoračního pracovníka, na kterém jsem od října 2021. Momentálně navštívím v týdnu 4–6 míst. Základem setkání je teplé jídlo, čtení Bible, výklad – zamyšlení, poselství, modlitby, pokec o životě, reakce na aktuální dění v daných komunitách.

Jaký máte o vaší službě sen?

Že během několika dalších let budeme moci skrze Hooligans Church zasáhnout evangeliem několik dalších měst nejen v ČR. V těchto městech budou fungovat komunity křesťanů-bezdomovců, kteří budou pravidelně spolu, budou číst Bibli, budou se učit žít podle Božích principů a budou mít naději věčného života. Budou už zde na zemi prožívat proměněné životy. Nebudou muset strádat, ale budou se učit žít naplněný život, ideálně bez alkoholu. Díky aktivní živé víře se budou vracet ke svým rodinám nebo budou zakládat nové funkční rodiny. Budou nacházet bydlení a zaměstnání a budou dalšími lidmi, kteří ponesou evangelium do dalších měst a míst lidem na ulici.

Co vám v poslední době udělalo největší radost?

Loni začátkem léta jsme měli náš první křest – byla to jedna z největších radostí toho roku, přijalo ho 7 lidí. Několik týdnů jsem s lidmi o křtu mluvil. Proč se křtíme, jak se křtíme atd. V minulosti byli lidé, kteří se chtěli nechat pokřtít, ale nestihli to. Odešli do nebeského domova, ale to určitě nevadí. I jedna žena z pokřtěných, která byla zároveň největší pomocnice, asi měsíc po křtu odešla do nebeského království. I tento odchod byl pro mě překvapivě radost. Uvědomil jsem si, že poslední dva roky strávené s ní měly obrovský význam a ona odešla po 49 letech domů.

Velkou radost mám i z toho, že se podařilo začít dělat regionální setkání HCh, a to ve Valašském Meziříčí. Jde o setkání jednou za měsíc v neděli, kdy přijedou lidé z HCh komunit ze Vsetína, Kroměříže, Jablůnky atd. a společně s komunitou HCh z Valmezu máme společnou nedělní bohoslužbu s jídlem, chválami, silným slovem, modlitbami, výzvou a výborným společenstvím. Radostí je vidět, že to funguje. Bůh to otevřel v modlitebně Církve adventistů a na poslední setkání přišlo 45 lidí.

V čem se vám daří na poli evangelizace a vedení lidí k Bohu?

Snažím se lidi vést k učednictví. Je to úplně jiné než v klasické církvi, ale lidé se sami přidávají. Lidé z ulice chtějí jezdit se mnou jako pomocníci na další místa setkávání. Do dalších míst. Myslím si, že díky Božímu vedení, realizaci vize a snů, vyjití do míst, která se jakoby sama otevírají, se daří zasáhnout evangeliem stále nové a nové lidi. Každý rok sdílíme evangelium s minimálně 150 lidmi. U některých je vidět v jejich praktickém životě velký posun. Lidé se rozhodnou skončit s alkoholem, jdou do léčebny, vrací se k rodinám, mají práci, bydlení, služební auta. Chtějí se zapojovat do přípravy jídla, výdeje, úklidu. Svědčí o tom, co prožívají a kde vidí, že Pán Bůh v jejich životě jedná. Někteří nemají už ani čas se mezi nás vracet – jsou se svými dětmi, se kterými po delší dobu kvůli svému negativnímu životnímu stylu být nemohli. Vidím, že je to veliká možnost a velká výzva moci zasáhnout evangeliem lidi na ulici a vidím, že si Pán Bůh chce na ulici používat jako své bojovníky přímo lidi z ulice. Poté, co jsem začal jezdit do Kroměříže, jsem slyšel jednoho kluka z ulice, znovuzrozeného křesťana, jak v modlitbě veřejně děkuje Bohu za vyslyšení jeho modlitby, že nás jako HCh poslal k nim do Kroměříže.

Co je pro vás největší výzva?

Jak to hnutí směřovat a mít pro tyto lidi z komunity HCh bydlení, kde budou zapojeni do chodu těchto středisek. Sním o tom mít pro tyto lidi několik ubytoven. Bezpečných míst, kde nebudou stále pod palbou alkoholu, drog a dalších věcí, které zničily jejich životy. Zároveň je výzva, kam se dál posunout. Míst, kam jsme zvaní, abychom tam založili HCh, je víc, ale nemáme momentálně čas a finance, abychom mohli další místa třeba jen pomoci založit.

Výzva je ale i to, začít s jednotlivci více osobně pracovat tak, aby z nich mohli pro místa, kde už se setkáváme, vyrůst samostatní vedoucí schopní vést, kázat, starat se o komunitu v daném městě. Výzev je několik…

V čem vidíte úskalí nebo naopak příležitosti v zakládání nového sboru?

Úskalí. Někdy vidím, že pro spoustu lidí může být setkávání HCh jen jakousi další alternativou kultury, výplně času, ale to by mi nevadilo. Někdy spíše vnímám, že lidé berou naše čtení Bible stejně povrchně, jako když občas navštíví kostel. Někdy je úskalí i v tom, že se musíme jako křesťané, kteří chtějí pomáhat těmto lidem na ulici, naučit pomáhat vhodně a efektivně.

Někdy naší pomocí více škodíme. Je to jako když mě moje dítě prosí o něco sladkého před obědem. Když vyslyším jeho prosbu, jenom mu uškodím. Někdy se objevuje i takto neefektivní přístup křesťanů. Občas jsou přísnost, jasná pravidla a moudrost pro jednání víc než jim jen dát jídlo a oblečení. Příležitost je obrovská. Dnes vidím, že pokud bychom na to měli finance, čas a lidi, můžeme zasáhnout tisíce lidí bez domova. A to myslím vážně! Ze zkušenosti – v jednom městě za rok ze dvou lidí růst na 25 a za další rok na dva plné kostely.

Za co se za vás můžeme modlit?

Za opravdový duchovní posun a růst u lidí, kteří se rozhodli dát svůj život Ježíši. Je to pro ně opravdu velmi těžké vracet se do těch svých partiček, kde se pije 24 hodin denně. Je těžké obstát v těchto každodenních zkouškách.

Za dům, ubytovnu, místo, kde bychom mohli mít „základnu“ pro naši službu a kde by tito lidé mohli nějaký čas bydlet a učit se samostatnosti. Za finance. Za další spolupracovníky a vedoucí pro další místa.

Místo: Vsetín, Valašské Meziříčí, Kroměříž, Jablůnka, Raková. Mateřský sbor: Sbor CB Maják Vsetín ve spolupráci s Elimem Vsetín o.p.s. Hlavní vedoucí: Marek Mefo Húšť Vize: Prostor pro lidi bez domova a jejich přátele. Místo, kde lidé z ulice mají svoji církev, svoje zázemí a společenství, kde je dobré teplé jídlo, kde se čte Bible a mluví o životě a víře.

Začátek: únor 2018