Jan Kočnar, bývalý kaplan Věznice Heřmanice

Navenek vystupoval jako silný muž, který vždycky dosáhne toho, co chce. Ale uvnitř to byl hluboce zraněný člověk, který toužil po lásce a důstojném životě.

Ukázala mi fotografii nenarozeného dítěte z ultrazvuku, klekla si na zem a křičela bolestí, kterou cítila hluboko uvnitř svého srdce.

Bibli, kterou jsem mu dala, si nechával u mne v kanceláři proto, aby se mohl vrátit do míst, kde cítil Boží přítomnost.

Pro člověka je to nemožné, pro Boha není nic nemožné.

„Musím nejdříve poděkovat Bohu a potom vám.“

Musela jsem konfrontovat to, co tvrdí východní spisy nebo mystikové, s Biblí a viděla jsem, že zatímco východní filozofie nebo ostatní náboženství učí, aby se člověk snažil něco udělat sám, křesťanství spočívá v tom, že Bůh sestupuje k člověku. On je ten, kdo ho může proměnit.

Stanovil jsem si to jako prioritu, abych vyhledal o prázdninách příležitost k modlitbě o Ducha svatého. A Bůh mi tu příležitost dal.

Video za videem mě utvrzovalo v tom, že to všechno je pravda. Bůh existuje a stvořil svět.

Když se Robert vracel s dozorcem přes vězeňský dvůr, natlačení vězni v zamřížovaných oknech jen nevěřícně hleděli, jak kráčí s prstem vztyčeným k Bohu.

Stačila bolest, pár nocí bez spánku, nejistota – a najednou jsem sám sebe nepoznával.

Chvála smrti

Skrze pobyt ve věznici ho Bůh zastavil před vykonáním hrůzného činu.

Tehdy třicátník, dnes čerstvě padesátník. Dostal jedenáct a půl roku za vraždu. Smutný příběh jedné alkoholové párty, jakých se událo v životech obyvatelů zdejšího zařízení bezpočet.