Už popatnácté, tentokrát od pátku 5. do neděle 7. dubna, se konala Procházka růžovým sadem. Během této šifrovací soutěže s podtitulem Drsná zábava pro drsné jedince, mají účastníci za úkol najít a ideálně taky vyluštit co nejvíc šifer. A já jsem už několikátým rokem v organizačním týmu.

Je sobota 1. prosince po druhé hodině odpolední. Začíná generálka. Malým sálem zní rozezpívávání. Sto sedmdesát lidí, z nichž velká většina není věřící, nikdy profesionálně nezpívala a neumí anglicky. Nejlepší sestava na to, zpívat v angličtině na koncertech o Bohu.

Středisko pro zrakově postižené je schované za portálem dveří jednoho z domů staré Prahy. Dvě nevelké místnosti, při kterých na příchozího hned po otevření dveří dýchne útulno.

Zamíchat si cukr do kávy se může zdát jako úplně banální úkol. Ve chvíli, kdy ale člověk sedí v úplné tmě, to může být problém.

Prší. Nezdá se, že by to někomu vadilo. Dolní náměstí je zaplněné lidmi v pláštěnkách a s deštníky. Nad nimi padají kapky jako požehnání do dlaní vztažených k Bohu. Město zní chvalami. Je poslední víkend v srpnu 2018 a ve Vsetíně se koná už osmý ročník křesťanského festivalu UNITED.

Na louce u lávky přes Labe je rušno. Od mrňat po ty nejstarší si přítomní zavazují kolem hrudníku pořadová čísla. Poběží se tu CB RUN – benefiční běh s hlavní tratí na 10 km. Aby byl čelákovický sbor zase kousek blíž cíli – vybudování vlastní modlitebny.

Místo do školních lavic usedají stovky dětí každé ráno třeba za stůl ve vlastním pokoji. Místo učitelů jim zadávají úkoly rodiče. V posledních letech domácí vzdělávání volí v Česku čím dál více rodin. Některé se teď potkaly na Akademii domácích školáků v modlitebně sboru na Praze 1.

Bohoslužba skončila a ve sboru CB v Náchodě to začalo. Silné ruce vyklízely prostor, aby se celá budova pro příští týden stala místem, shromažďujícím všechny, kdo jsou ochotni pomoci. Začíná dobročinný bazar. Bratři ze sboru začali „stavět hráz“.

Při mé první návštěvě sboru na Praze 13 mě zaujalo, že vedle hlavní místnosti je hezky vybavená dětská herna. Až později jsem zjistila, že se nevyužívá jen při nedělních bohoslužbách. Sedm let tu přes týden funguje Rodinné centrum Rybičky. Měsíčně se tam zastaví kolem padesáti rodičů s dětmi.

Místo modlitebny asfaltový plácek uprostřed kasáren, místo obleku zelená armádní uniforma s nášivkou kříže na pravém rukávu. I tak vypadá pracovní prostředí kazatele Církve bratrské. Toho jediného, který je vojenským kaplanem, Miloslava Kloubka.

Odkapávají poslední vteřiny. Moderátorky sedí naproti sobě u stolu s ovládacím pultem, mikrofony, několika monitory, telefonem v barvě stolu pro přímé vstupy posluchačů a s hrníčkem s kávou, sluchátka na uších hlavu v dlaních. Poslední chvíle soustředění. Levou šavli vysunout nahoru a jede se. ON-AIR. Jsme v éteru. Sedím, ani nedutám. Mám strach, že mi upadne tužka, že kýchnu, že nějak jinak naruším vzdušný prostor, vyšlechtěný odborníky na akustiku tak, aby tam nebylo slyšet nic, co slyšet být nemá. Prostor, který teď patří Bohu.

Vpředu na stupínku vedle kazatelny stojí za mikrofony skupinka lidí a sálem modlitebny CB v Soukenické ulici v Praze zní zpěv. Hlasy berou dech. Chvílemi se zdá, že mají sílu bořit hradby Jericha, z toho náhle, přesto naprosto nenásilně, přecházejí v tichou modlitbu. Zpívá se v Božím domě, o Bohu a k Bohu. A pro lidi. Je sobota 2. prosince 2017 a koná se tu SMArt Gospel 2017.