Na to, že den teprve začíná, je v penzionu Balnea ve Starém Městě pod Sněžníkem v Jeseníkách živo. Výcvik dobronautů, agentů, kteří mají za úkol ve světě šířit dobro, se zdá být v plném proudu. Andělský kemp se 4. srpna 2021 blíží do své poloviny.

Do centrální místnosti budoyy se začínají scházet děti i dospělí. Že to není obyčejný tábor je pro člověka, který sem přijde poprvé, zřejmé během prvních pár minut. Děti jsou jiné. Při vší vnější halasnosti křičí z pozorované scény něco mnohem hlubšího. Objímají vedoucí i sebe navzájem, chytají se za ruce, ti menší chtějí do náruče, schoulit se v objetí. Na každém dospělém jsou takto navěšeny dvě až tři. Ta potřeba blízkosti a vlídného lidského kontaktu je nově příchozího nepřehlédnutelná. Tyhle děti nemají normální domovy. Jejich rodiče jsou ve vězení a doma po nich zůstalo prázdné místo. Spáchali zlo a nesou trest odloučení, jejich děti neudělaly nic a nesou ten trest s nimi. Trest, stigma, citovou vyprahlost, chudobu, vyloučení. Tady jsou na tom ale všichni stejně. Nemusí se za svou situaci stydět, rozumí si v bolesti i v naštvanosti, jsou tu svobodné, přijaté, obdarované. Jsou tu rády. A je to na nich vidět.

„V tom, co prožíváš, nejsi sám,“ k refrénu písničky, která zahajuje ranní akademii agentů, se děti přidávají zpěvem i pohybem. „Zahoď svůj strach, že slunce se nevrátí, světlo ví přesně, jak projít tmou, mraky se nad hlavou rozplynou…“ Táborový kápo Kristýna Vozdecká bere mikrofon a seznamuje děti s programem dne. I během této chvíle se k ní tiskne jedno z děvčátek.

Dneska je tématem výcviku vytrvalost. Animované video ji ukazuje na příběhu dítěte, opakovaně se snažícího navzdory nezdarům sestrojit fungující letadélko. Končí happyendem s bonusem přátelství. Děti plátno sledují se zájmem a tiše. Mohou se s tou snahou ztotožnit. Po scénce o důležitosti padáku téměř profesionálně zahrané vedoucími následuje viditelně velmi oblíbený Just dance. A to je nářez – dům na konci cesty se otřásá skákáním a decibely a zbytky ranní ospalosti jsou ty tam. Po svačině se děti rozchází do workshopů, každý, kam ho to táhne. Skupinky, rozsypané po areálu penzionu a jeho nejbližšího okolí, se noří do svých aktivit. Baví je to, říkám si, když pozoruji ty soustředěné výrazy – aplikace barev na stočená trika, titěrná práce s pinzetou při rovnání drobounkých sušených květů do plastových pidivaniček, tavení smaltu na kovovém výseku nad plamenem kahanu…

V půl jedné se všichni schází v jídelně k obědu. Kápo stojí vpředu beze slova, ruku nad hlavou, s dlaní sevřenou v pěst. Tichý signál si probíjí cestu hlučným prostředím a hovor umlká. Prostorem zní modlitba.

Odpoledne patří sportu. A ne ledajakému. Na louce za penzionem organizuje závod biatlonu bývalý vrcholový triatlonista Tomáš Slavata. Běh a kolo. Jako člověk, který má sám za sebou těžké dětství, je pro děti Andělského kempu přirozeným vzorem. Odměnou závodníkům je pak jízda na čtyřkolce, která vede cyklopeloton. Ve výsledku je ale úplně jedno, kdo byl v závodě nejrychlejší, kus vítěze si v sobě z Andělského kempu odnáší každý.

Otázka na organizátorku:

Co nezbytně potřebuje vedoucí na tento druh služby a zátěže?

Kemp, ale i celá práce s dětmi vězňů je velmi emotivně náročná. Důležitá je osobní a duchovní zralost. Klíčová je motivace – proč chce dobrovolník pracovat s dětmi vězňů. V první části kempu děti zkouší, co si mohou a nemohou dovolit a je nutné umět držet nastavené hranice s laskavostí. Sloužíte dětem, které nejen že nikdy neslyšeli o dobrém Bohu, který je miluje, ale ani nezažily mnoho lásky lidské. Každý kousek, který jim dáte, je pro ně malým zázrakem a světlem do jejich života. To, co nám připadá „normální“, je pro ně jako dotek z nebe. Takže bych řekla, že dobrovolník musí mít srdce pro tento typ dětí a být připravený dávat, co sám přijal od Boha s tím, že ovoce své práce možná nikdy neuvidí. Je potřeba určité Boží povolání anebo volání do služby těmto dětem. Lidsky nám dochází síly rychle, ale Boží síla a láska nedojde nikdy.

MVS (Mezinárodní vězeňské společenství, z.s.) působí v Čechách od roku 2010 a jeho posláním je pomoc a podpora všech, koho se jakkoli dotkl zločin – odsouzených, propuštěných, obětí trestných činů, rodin a dětí. Mezi projekty MVS patří Andělský kemp, Andělský klubík a Andělský strom. První letošní Andělský kemp se konal v Jeseníkách, druhý v Jiřetíně pod Jedlovou. V Brně pak funguje Andělský klub pro celoroční kontakt s dětmi odsouzených rodičů. Prvním projektem pro děti vězněných byl ale Andělský strom – dárky dětem vězňů. Odsouzení, kteří splní podmínky (kontakt s dětmi, spáchaný trestný čin nebyl namířen proti dítěti, nemožnost koupit svému dítěti koupit vánoční dárek), se ve věznicích mohou registrovat. Pracovníci MVS pak obvolávají rodiny s dotazem na potřeby dětí – často si přejí třeba bundu, aktovku nebo vybavení. Loni bylo takto obdarováno 1 355 dětí.

Bližší informace o aktivitách MVS najdete na mvs.cz/pomahame/.