V Izraeli se lidé nedělí na věřící a nevěřící jako v Čechách. Lidí, kteří nevěří, je v Izraeli zhruba sedm procent a jsou to spíše agnostici – přesněji řečeno lidé, kteří se nehlásí k žádné církvi. V zemi, která je nábožensky tak aktivní jako Izrael, je těžké být úplný ateista. Izrael má 9 milionů obyvatel, z toho 7 milionů Židů a 2 miliony Arabů, převážně muslimů. Křesťanů je mezi Palestinci 150–200 tisíc. Na ty se především v křesťanských kruzích rádo zapomíná – s láskou ke starozákonním bratrům čeští křesťané zapomínají, že jsou tam z obou stran utlačovaní arabští bratři.

Stát Izrael se ubírá podle náboženského kalendáře. Když je Pesach, jsou zakázány produkty z kvašených věcí, takže je prostě v supermarketu nekoupíte. Chlebové regály jsou nejen prázdné, ale navíc jsou zatažené plentou. Když je Jom kipur, tak se na čtyřiadvacet hodin život v zemi skoro zastaví. Rozhlas ani televize nevysílají, nejezdí auta. Všichni se vyvalí ven a celý Izrael je na kolech a kolečkových bruslích na dálnicích. Velká část Izraele drží půst.

PhDr. Jakub Szántó

, novinář, 5 let žil jako zahraniční zpravodaj ČT v Tel Avivu

Jestliže se život v České republice někdy alespoň částečně točí kolem křesťanského kalendáře, pak je to jen dvakrát do roka – o Velikonocích a o Vánocích. Izrael má takto vysokých svátků šest – a navíc řadu menších. Jarní svátky kolem Pesachu a podzimní svátky od Jom kipur po Roš ha-šana (židovský Nový rok) znamenají čtrnáct dnů volna – děti mají prázdniny.

Víra je v Izraeli zakořeněna hluboko. Drtivá většina židů, křesťanů i muslimů ji provozuje aktivně – dodržují svátky, kdy se recitují modlitby, chodí se do synagogy. Zároveň je míra religiozity podstatně rozvrstvenější. V Čechách máte pocit, že existují lidé, kteří do kostela chodí, a lidé, kteří do kostela nechodí. V Izraeli chodí na vysoké svátky do synagogy skoro všichni. Zhruba desetina obyvatelstva je pak ultraortodoxních – jejich život je určován náboženskými příkazy a zákazy. Další skupinou jsou „religious zionists“ – lidé věrní Izraeli, kteří žijí v souladu s tórou, ale nejsou tak moc přísní. A pak je zde sekularizovaná většina, která však stejně dodržuje zvyky podle víry – třeba rituály typu biřmování. Křesťanství, vzhledem k tomu, že vzniklo jako židovská sekta, přejalo hodně židovských rituálů. Biřmování se v judaismu jmenuje Bar micva (u dívek Bat micva) a prochází tím jednotlivě každý kluk ve třinácti a každá holka ve dvanácti letech. Děti přestávají být dětmi v době, kdy vstupují do puberty, což je v současnosti 11. až 13. rok jejich života. Musí vystoupit před kongregaci v synagoze – je to zkouška předdospělosti, která hraje opravdu velkou roli. Je těžké uvěřit, jak moc důležité to je. Vím to, protože mám syna, který čerstvě prošel Bar micva.

Judaismus je tak starý, že má tyto rituály opravdu dobře propracované, protože jsou nesčetněkrát odzkoušené. Ty tisíce let jsou dost dlouhá doba na to, aby se vědělo, jestli to funguje, nebo ne. Je to věc, kterou podstupuje úplně každý. A je to velmi dobré.

, novinář, 5 let žil jako zahraniční zpravodaj ČT v Tel Avivu