„Vše na tomto světě se dá napravit jen láskou.“
Jaký byl Komenský manžel? Ledacos můžeme vyčíst z nepřímých zdrojů. Po bitvě na Bílé hoře byl Komenský nucen se skrývat mimo rodinu. V některé ze svých „skrýší“ se Komenský snaží povzbudit svou ženu, aby vytrvala ve všech zkouškách a upnula svou naději k Bohu. Text Přemyšlování o dokonalosti křesťanské doprovází dopisem datovaným 18. února 1622, ve kterém zní dnes již proslulé oslovení: „Manželko má milá, Mandaleno, klenote můj, po Pánu Bohu nejdražší.“ Dopis ani knihu však Magdalena nikdy nečetla. Zemřela v důsledku morové epidemie a s ní i obě děti.
Nikdo nemá být sám. Proto se člověk rodí rodičům a do rodiny. Rodina funguje dobře, je-li založena na lásce, věrnosti a úctě. Dobří rodiče milují své děti a starají se o ně. Dobré děti milují své rodiče a ctí je. Často to ale nefunguje. Proto je třeba učit se odpuštění.
Zní to snadně, ale Komenský si všímá, že komplikace mohou nastat už při zrození člověka. Ne vždy jsou děti vnímány jako „drahocenné poklady Boží“, ne vždy jsou poměry v rodině utěšené. Komenskému jsou „noví občánkové světa příští dědicové věčnosti“. Bytosti, které mají věčnou hodnotu, a proto je jim třeba věnovat nejvyšší péči. Občas Komenský například rodiče upozorňuje na to, že stálé a pevné zůstává to, „co se vštípí v prvním věku.“ Je proto svatou úlohou rodičů pěstovat u dětí úctu, zbožnost a dobré návyky již v raném dětství, protože „zvyk přechází v přirozenost“. A má-li přirozenost či povaha člověka být dobrá, musí být návyky dobré. Pokud se usídlí zlozvyk, bude trýznit člověka i jeho okolí po celý život a ve stáří se stane „nesnesitelným a nenapravitelným“.
Manželům radí v duchu biblických tradic vzájemnou úctu, lásku a péči jako návod na rodinné štěstí. Ale zároveň rozpoznává nesamozřejmost takového stavu. Manželé si bývají nevěrní, mužové pijáci, ženy prostopášné. Děti bývají zanedbávány, jak v mravech, tak ve zbožnosti. „Přemnohé rodiny nejsou nic než chlívky prasečí a stáje dobytčí,“ lamentuje Komenský. Není žádné pravé svornosti, věrnosti a ctnosti mezi manžely, mezi rodiči a dětmi.“ Zvláštní kapitolu tvoří rozmazlení a drzí floutci z bohatých šlechtických rodin, kteří se chvástají svým původem
Neobyčejnou praktičnost projevil Komenský ve svých radách při „výběru manželky“. Je to známá pasáž, ale nechť zazní doslovně: „Je třeba zvolit si manželku se třemi P, to znamená pobožnou, počestnou a prozíravou. A jestliže to je možné, pak také pěknou a peněžitou.“ O pěkných a peněžitých manželech Komenský nemluví. Jistě by je ženám přál, ale jakožto muž píše z mužské perspektivy (ženy v jeho době knihy nepsaly a většinou nečetly).
Souhrnem: Není dobré, aby člověk byl sám. Navzájem se potřebujeme. Proto Stvořitel stvořil člověka jako muže a ženu. „Muženu“ překládají kraličtí překladatelé Bible nedlouho před Komenským, aby naznačili jednotu a úplnost pohlaví ve vztahu (nutno dodat, že se pojem neujal). Největší radost, rozkoš a intimitu smí a má člověk zakoušet právě v manželství a rodině. „Teprve s tebou jsem úplný,“ říká básník. Faktem ale je, že největší peklo a utrpení si dokážeme způsobit právě ve vztazích nejbližších. Jsme bytosti hříšné. Sváříme se, míjíme se, ubližujeme si – chtě i nechtěně. Jediným řešením, říká Komenský je láska. Ovšem ne ledasjaká. Jde o zvláštní kvalitu či jakost lásky, která nehledá svůj prospěch, nepočítá křivdy, nemá radost ze špatnosti, nechlubí se, není domýšlivá… Taková vytrvá, i když ostatní věci pominou. Rodina založená na takové lásce má budoucnost.