Rubrika

Rodina – příběhy

Jak pomoci pečujícím?

V životě člověka, v rodině, sboru i státě, existuje období, o kterém se mluví okrajově a často nepravdivě nebo nereálně, protože je nelehké a často stresové. Tím se stává, že není tolik vidět krása a sláva moudré zralosti a statečnosti mnohých.
Rodina – příběhy

Společenství svatých

Seděli tam, v první lavici, na místech vyhrazených pro nejbližší pozůstalé. Babička umřela. Přišel se s ní rozloučit celý sbor. Za pultíkem vedle mnoha květin mluvil kazatel o jejím životě – jak měla pro každého farníka laskavé slovo a jak na všechny myslela. Popisoval ji jako zapálenou, velmi lidskou, laskavou stařenku, která pečuje o jednotlivce a má srdce na dlani.
Rodina – příběhy

Miluju tě, holčičko

Omlouvala jsem se Bohu za to, že jsem se poprvé oddala muži, když mi ještě nebylo třináct, že jsem brala drogy, že jsem prodávala svoje tělo. I za to, že jsem byla několikrát na potratu. Byla jsem tak zděšená tím, co jsem udělala, že jsem nebyla schopná sejít schody… Jsem strašně, strašně hříšná. Bůh mě nemůže přijmout.*
Rodina – příběhy

Odpustit není vůbec jednoduché

Odpuštění je součástí poměrně složitého psychického procesu vyrovnávání se se zraněním a ublížením, a stojí dokonce až na samotném konci tohoto procesu. Pokud člověk není odpuštění schopen, něco se v tomto procesu pravděpodobně zadrhlo a proces přijetí a vyrovnání se s ublížením nemohl proběhnout až do samotného konce a vyústit v odpuštění. Abychom toto riziko snížili, potřebujeme lépe porozumět nejdůležitějším prvkům tohoto procesu.
Rodina – příběhy

Smíření na konci cesty

V životě křesťana občas nastanou chvíle, kdy Bůh člověku zastoupí cestu a učiní něco naprosto nečekaného a velkolepého. Vstoupí nám do života a ráz naráz ho převrátí. Učiní zázrak a svým nezaměnitelným rukopisem se pod něj podepíše.
Rodina – příběhy

Den vánoční

Štědrý den. Vánoce – svátky rodiny. Co rodina, to jiný příběh – a až do naší dospělosti, do chvíle, kdy se stáváme součástí jiné rodiny a jiného příběhu, také příběh jediný. Ale je jich spousta. A každý je jedinečný.
Rodina – příběhy

Nepřestřižená pupeční šňůra

Koukala na něj trochu nevěřícně. Dělá si legraci a čeká, jestli jako novomanželka prokáže smysl pro humor, že jo? „Na svatební cestu pojedeme k vašim?“ opakovala s úsměvem to, co právě slyšela.
Rodina – příběhy

A Bůh tam přece byl

Je po nedělním shromáždění jednu lednovou neděli 2018. Sedíme v naší sborové kavárně. Naproti nám si přisednou Ivetka a Honza Boštíkovi. Povídáme si, Honza pojídá pizzu. Za chvíli pojede k Ivetčiným rodičům pro jejich téměř osmiletou dcerku Kristýnku. A je nám všem spolu hezky.
Rodina – příběhy

Když nastala válka

V lavici modlitebny sboru Jednoty českobratrské na Smíchově sedí šestiletý chlapec. Na stupínku zpívá pěvecký sbor: „Často sedám přemýšleje, slunce když jde k západu, kde se octnu zítra ráno? Rci, můj Bože, kde budu. Zdaliž budu v kruhu živých těšiti se svobodě…“ V té písni má rád, jak hluboké mužské hlasy rytmicky podporují melodii žen. Zpívá i jeho matka. Četným posluchačům v sále ta slova připomínají jejich vlastní obavy. Píše se totiž rok 1937, ze sousedního nacistického Německa znějí výhrůžky na adresu Československa a kolem českých řek, na kopcích a v pohraničí se horečně budují betonové obranné pevnůstky Československé armády. Co bude zítra? Musíme hájit svou masarykovskou republiku, svou svobodu! Bude válka? – Dnes vzpomínám. Ten chlapec jsem já sám.
Rodina – příběhy

Zpověď teenagera

Znáte to. Člověk se zamiluje a všechny myšlenky se najednou začnou upínat na ni, na dívku, která se mu líbí. Představuje si, jak s ní tráví čas, jde na výlet, žije s ní. Je mu sympatická, rozumí si s ní. A pak se to někde zadrhne.
Rodina – příběhy