Aidy Skripnikové se ptal Petr Jašek

Je 10. března 2022. Kde se právě nacházíte a jaká je tam situace?

Od června 2021 jsem u své neteře ve městě Černihiv na Ukrajině. Původně jsem plánovala vrátit se koncem února vlakem do svého bytu v Petrohradu. Invaze ruských vojsk na Ukrajinu dne 24. února však všechny moje plány zhatila. Naše město je již několikátý den po sobě bombardováno a ostřelováno raketami. Minulý týden byl zasažen obytný dům, ve kterém zahynulo 54 lidí. Zničena byla škola v našem sousedství a také největší supermarket ve městě. Za minulou noc byl pětkrát vyhlášen letecký poplach a museli jsme do sklepa našeho bytového domu. Podmínky ve sklepě jsou otřesné, ale je to jediné bezpečné místo, kde se můžeme ukrýt před ruskými bombami a raketami.

Máte nějaký kontakt s místními křesťany? Jak se jim daří?

Shromáždění v Baptistickém sboru, kam jsem pravidelně chodila před začátkem války, se kvůli pravidelnému ostřelování nekonají. Nedávno jsem se telefonicky spojila s jedním starším sboru, který stále zůstává ve městě. Řekl mi, že mnoho členů sboru se rozhodlo z města odejít dál na západ Ukrajiny, kde je situace o něco bezpečnější. Já zatím zůstávám, protože se moji hostitelé rozhodli zůstat. Pokud uznají oni, že je nutné odejít, pak půjdu s nimi. Je mi 82 let, sama nikam nepůjdu.

V dobách Sovětského svazu jste čtyři roky strávila kvůli své víře v gulagu. Jak vnímáte současnou situaci a co vás posiluje ve víře?

Současná situace je úplně jiná. Nikdo neočekával, že Rusko takovýmto způsobem zaútočí na Ukrajinu. Jedná se o zcela nepochopitelné napadení mírumilovných lidí – jak ukrajinsky, tak rusky mluvících obyvatel suverénního státu Ukrajiny. Hodně o současné situaci mluvím s lidmi ve sklepě či na ulici, pokud je nám alespoň na chvíli umožněno vyjít na čerstvý vzduch. V dané situaci si připomínám verše Žalmu 91: „Ten, kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího, přečká noc ve stínu Všemohoucího. Říkám o Hospodinu: Je mé útočiště, má tvrz, můj Bůh, v něho doufám.“

Aida Skripniková (1940

) je Ruska, pro svoji víru a misijní činnost za dob Sovětského svazu strávila čtyři roky v gulagu.

Jak můžeme pomoci vám či místním křesťanům?

Modlete se za nás, aby nám Pán Ježíš dal v dané situaci svůj pokoj, který převyšuje všechno porozumění, střežil naše srdce i naše myšlenky v Kristu Ježíši. Věříme, že v Božích rukou jsme pod tou nejlepší ochranou. V obchodech, když se na část dne otevřou, zatím na rozdíl od jiných měst na východě Ukrajiny potraviny jsou. Peníze, které jste mi poslali, jsem si však ještě nemohla vyzvednout, protože pošta a banky jsou již několik dní uzavřeny. Také nevím, jak dlouho budou pokračovat dodávky elektrického proudu a telefonní spojení. Pomoc budou potřebovat zejména ti, kteří se rozhodli odejít ať už do bezpečnějších měst na Ukrajině, nebo do jiných zemí.

Jak hodnotíte vztahy mezi lidmi na Ukrajině hovořícími ukrajinsky a lidmi hovořícími rusky?

Řeči o utiskování rusky mluvících obyvatel Ukrajiny těmi, kteří mluví ukrajinsky, se nezakládají na pravdě. Sama jsem Ruska a nikdy jsem se nesetkala s tím, že by mne na Ukrajině někdo nějak omezoval či ohrožoval. Takové výmysly jsou jen nepřátelskou propagandou. I v církvi je to úplně jedno, jakým jazykem mluvíte. Promluvíte například na někoho rusky a on vám odpoví ukrajinsky a naopak. Vztahy obyvatel Ukrajiny vůči Rusku jsou však touto válkou velice negativně poznamenány. Co mne však nejvíce trápí, je vnímání současných událostí na Ukrajině mými přáteli, bratry a sestrami v Rusku. Když mám možnost se s nimi telefonicky spojit, nevěří mi, když jim vyprávím o hrůzách války, které tady zažíváme. Možná se bojí svobodně se vyjádřit, nebo jsou úplně odříznuti od pravdivých informací z Ukrajiny. Modlete se i za ně.

Popis k úvodní fotce: Rozstřílené mikrobusy z baptistického sboru v Rivne, které se podílely na evakuaci asi 150 lidí z Černihivu, kde Aida stále je. Poslední čtvrtý konvoj byl při cestě z Černihivu zasažen ruskou palbou a tři řidiči byli zraněni. Jeden po zásahu do hlavy zemřel.