Autor

Josef Šťastný

Krupaň

Přepis válečného deníku Josefa Šťastného z Víckovic z doby 1. světové války, osmý díl
Válečný deník

Smutná podívaná

Šli jsme pak spat na holou zemi, neb jsme počítali na překvapení od Srbů. Ale měli jsme pokoj až do rána. Noc pominula a jitro nastalo, já procitnu a mé vzpomínky jsou u mých drahých. Duše má se pozdvihuje ku Pánu u vroucí modlitbě.
Válečný deník

Dobytí města Loznice

Je odpoledne 2 hodiny a my s bratrem Víškem jsme obědvali konservu, a nyní odejel do lesíka vařiti konservové kafe. Kuchyně odejely někam nakupovat a dosud se nevrátily. Ležíme na zemi a čekáme na další rozkaz.
Válečný deník

První noc na srbské půdě

Jeden vojín od druhé setniny se střelil neopatrností do ramene. Já chci být velmi opatrný, nechci svévolně k úrazu přijíti. Každá střela na mne mířená, je řízena Všemohoucím, a podle Jeho vůle se vše stane a ani ten jediný vlas s hlavy mé nespadne bez vůle Boží.
Válečný deník

U srbských hranic

Pán mi dal opět občerstvující verš z 16. kapitoly Přísloví, 33. verš: „Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení Jeho.“ Ano, jsem v rukou Božích, a proto se nebudu báti, ani v střelách nepřátelských a nikde. Nikde. Po obědě se začalo mračit a nastal chlad, a my se těšíme na lehčí pochod. Je potřebí velice, aby ten dusivý prach, jehož leží na silnici skorem na 5 cm, byl trochu svlažen a my ho nemuseli dýchat.
Válečný deník

Batalion

Ve čtvrtek pak jsem se oblékl do vojenských šatů a odpoledne celý I. batalion šel do Čáslavi pro pušky. Překvapil nás ale takový déšť, že jsme rozmokli do kůže. Že ale bylo teplo, nebylo to nepříjemné.
Válečný deník