Společnost šokoval film V síti o predátorech zneužívajících na internetu nezletilé děti. V rámci jeho prezentace vzbudila pozornost herečka Tereza Těžká. S jejím jménem se v médiích začalo skloňovat slovo polyamorie. Žije v pětiúhelníku vztahů se třemi muži a jednou ženou a mnohé to fascinuje. S tématem polyamorie jsem se setkal už dříve prostřednictvím básnířky a feministky Magdaleny Šipky, která prožila zklamání v manželství a nyní žije se dvěma muži. Prezentuje se jako teoložka, má proto větší přesah do církve než zmíněná herečka. Zeptali jsme se Marka Váchy, křesťana, biologa a kněze, jehož oborem je také etika, co o polyamorii soudí.

Pozornost odedávna přitahují lidé, kteří vědí, mají jasné odpovědi a odhalují tajemství. Zvláště v neblahých časech se rychle objevují proroci. Známý francouzský lékař zvaný Nostradamus žil v 16. století, ale lidé se dodnes v jeho verších snaží identifikovat přítomnost. I Komenský v časech třicetileté války naslouchal vizionářům Drabíkovi a Poniatowské. Dnes mnozí vzhlížejí ke knize Zjevení, hledají v ní odpovědi na pandemickou ránu a naslouchají eschatologickým výkladům například Sergeje Miháľa. Jak na apokalyptické cítění doby odpovídá religionista Zdeněk Vojtíšek?

Politická reprezentace téměř na všech úrovních po léta ztrácí respekt. Stačí sledovat prezidenty Klause a Zemana – postrádají úctu k oponentům a nezakrytě opovrhují lidmi. O hradní kamarile a mluvčím hlavy státu ani nemluvě. Vláda vedená premiérem s jeho poradci zmateně mění svá rozhodnutí a nezvládá pandemickou krizi. Poslanci v parlamentu předvádějí komediální výstupy často za hranou slušnosti. Příklady politiků ovlivňují chování celé společnosti. Obrátili jsme se proto na zkušeného novináře Daniele Rause, aby nám se skepsí z české politiky pomohl.

Počítá se každý mrtvý. Za loňský rok v Česku zemřelo téměř o 17 tisíc lidí víc než v roce předešlém, což je patnáctiprocentní nárůst. Podobně vysoký procentní nárůst byl v Čechách jen v roce 1945, kdy končila druhá světová válka. Když píši tyto řádky, blíží se počet zemřelých s covidem ke 30 tisícům. Není proto divu, že se lidé musí vyrovnávat se smrtí více než dřív. A to není snadné ani pro člověka věřícího v Boha. Svědčí o tom lékař Milič Světlík, který slouží umírajícím v hospici. Poskytl nám autentickou zkušenost i křesťanskou odpověď na fenomén smrti.

Lidé, cožpak to nevidíte? Pojďme s tím něco udělat!

Svědectví

Ing. Petr Jašek spolupracovník české pobočky organizace Hlas mučedníků, člen CB V prosinci 2015 byl zadržen v Chartúmu kvůli údajné protistátní činnosti a uvězněn. Koncem února 2017 dostal milost od súdánského prezidenta a vrátil se do Česka.

„Bůh nám nedal ducha bázlivosti“. A tak se snadno stane, že k strachu si přibalíme ještě hanbu a osamělost.

Strach a úzkost nás provázejí od narození do smrti. Jsou to naše stíny – stíny v koutech pokojíků, pod schody sklepa, za harampádím na půdě, stíny nemoci, bolesti, bezradnosti. Pán Ježíš je také prožil, je v nich s námi…

Svědectví Tomáše Trávníčka

Slovu „vyvolení“ se dle mého soudu žel přihodilo to, co C. S. Lewis označil za „pokažení slova“ (viz kniha K jádru křesťanství). Článek bratra Pavla Hoška považuji za zdařilé přeznačení tohoto biblického pojmu. Při promýšlení tématu vyvolení a četbě článku jsem byl překvapen otázkou, proč mi zní vyvolení poněkud nevlídně až podezřele. Některé důvody zmiňuje kolega Hošek, jiné jsem si musel nově pojmenovat.

Nezbývá než žasnout, v němém úžasu si zakrýt ústa a mlčet. Do našich úvah a smělých tezí o vyvolení a povolání přichází Hospodin jako ze smrště a klade nám podobné otázky jako kdysi Jóbovi:

Chtěl bych se nad otázkou vyvolení zamyslet trochu jinak, než je obvyklé. Nemůžu se zbavit dojmu, že téma vyvolení působí mezi křesťany spíš zmatek a rozdělení než radost a vděčnost. Nebereme to za šťastný konec. Z Božího vyznání lásky jsme udělali neosobní teorii, kvůli které se hádáme. Vzájemně se podezíráme, že s naší vírou není něco v pořádku, když se neshodneme na stejné definici vyvolení. Z nauky o vyvolení jako by se stal chemický vzorec, teoretická odpověď na teoretickou otázku. A prubířský kámen pravověří.

U malé recepce na chodbě dětského oddělení Kliniky popálenin a rekonstrukční chirurgie v Brně bylo docela živo. Stála jsem u zdi nedaleko východu a pomalu se chystala k odchodu. Nebyla jsem sama. Vedle mne nějaká maminka táhla dvě tašky plné věcí a oblečení a za ruku vedla holčičku. Mohlo jí být tak pět, obličejík pod kudrnatými culíky měla plný ještě ne zcela zhojených popálenin, někde se v přechodu z rudé pokožky na světlou ještě odlupovaly vrstvy kůže.

S krásou jsou věčně problémy a nikdo o tom neví tolik jako ženy.

Krása je v Knize knih od počátku stvoření neoddělitelnou součástí nádherného světa, který stvořil Bůh. Vždyť kosmos už z dob Homérových znamenal také ozdobu a šperk. Odtud pochází i slovo kosmetika, která dodnes slouží k péči o tělesnou krásu především žen, ale nejen jich. A krásu žen, vnější i tu niternou, Bible zmiňuje na mnoha místech jako něco mimořádného, co nelze přehlédnout.

Mnoho lidí, křesťany nevyjímaje, řeší svůj vzhled. To, jak se sami vnímáme, spolu s tím, jak nás vnímají druzí, do značné míry v tomto světě určuje naši identitu, míru akceptace ostatními i naše místo mezi lidmi.

Když slyším slovo krása, vybaví se mi to, co přitahuje můj zrak a sluch. Krásný může být obraz, příroda, postava, stejně tak i hudba, báseň, kniha atd. Zároveň normy krásy se mění podle času a kultury. To co je v jedné kultuře nebo dějinné epoše vnímáno jako krásné, může být v jiné kultuře či epoše být vnímáno jako ošklivé. A zřejmě vždy bude předmětem diskusí, jaké zvolit měřítko, abychom mohli objektivně o něčem říci, že je to krásné.

„Teď už vidíme, proč bylo dobré založit nový sbor“. Těšíme se na Čtyřku, Pětku…, ať už si ji Pán založí skrze nás, nebo někoho dalšího.

Když před 15 lety vznikal Maják ve Vsetíně, od začátku jsme chtěli v zakládání sborů pokračovat. Po čtyřech letech fungování se objevilo v našem okolí několik mladých lidí, kteří měli podobnou představu a byli ochotní se kvůli ní i přestěhovat. Několik z nich mělo vztah k Olomouci, a tak jsme se rozhodli, že by to mohlo být tam. V roce 2011 se přestěhovalo 8 lidí do Olomouce s touhou založit tam další sbor.