Církev bratrská v Čelákovicích

Dřív, než se mi nadpisem článku podaří znejistit členy odboru a vyprávěním ze života Kocourkovských urazit všechny zakladatele sborů…

Každá církev se potřebuje obnovovat nebo jinak řečeno neustále reformovat. Má neměnný základ a poslání, ale formy se musí měnit tím, jak se mění výzvy doby. Jedna z možností, jak se zdraví organismu, který se jmenuje církev, může projevit, je skrze porod dalšího sboru nebo sborů. Jakkoli jsem si vědom nejrůznějších úskalí zakládání nových sborů (nakonec každý porod v sobě nese rizika a bolí), pokusím se popsat důvody, proč zakládání sborů a stanic má smysl. V druhé části ukážu na možné porodní nebo po-porodní bolesti.

Jsem vděčný za kořeny Církve bratrské, i když ne všechno z naší historie je veselé čtení. Když studujeme počátky naší církve bez idealizace, vidíme vedle sebe vzácné hodnoty promíšené s nezralými projevy, osobními spory či zákonictvím. Vědomí nedokonalosti mladé církve však dává o to víc vyniknout pozitivním hodnotám evangelia, předávaným prvními osobnostmi rodící se Svobodné církve reformované (budoucí CB).

Adventní esej Romana Touška

Adventní esej Jany Šrámkové

Adventní esej Viktora Bera

Adventní esej Daniely Klimešové

Svědectví

Psal se rok 1935 a ve Zlíně se 4. července konal veliký pohřeb MUDr. Rudolfa Gerbece, který zemřel ve věku 64 let v Jugoslávii.

Proč jsou Češi tak citliví nejen na indoktrinaci a manipulaci, ale vůbec na každý nátlak? Takovou otázku si kladou mnozí církevní pracovníci. Odpověď není jednoduchá, ale něco ukazuje k našem historickému vývoji. To, co se dělo v naší zemi po bitvě na Bílé hoře, nemá v našich dějinách obdobu.

Čtyři století po Bílé hoře, která znamenala neštěstí bez míry a hranic, žijeme v čase náboženské svobody a odluky církve od státu. Ale ještě i docela nedávno vládní ideologie mocensky zasahovala do života církví a omezovala právo na vyznání…

To, čemu říkáme „esoterika“, je nový a lidový projev velmi staré tradice. Obvykle ji nazýváme západní esoterismus anebo – máme-li na mysli spíše její naukový základ než praktické projevy – hermetismus. Ačkoliv se jedná o tradici, která vedle křesťanství, judaismu a islámu nejvíce formovala naše západní myšlení a způsob života (a masivně je formuje hlavně v posledních 150 letech), mezi lidmi se o ní mnoho neví. Dokonce se o této tradici donedávna přednášelo jen na několika místech ve světě. (Praha byla ve vší skromnosti jedním z nich.) Zato v posledních deseti patnácti letech je to nesmírně populární oblast studia.

Deník Lidová demokracie před časem v článku Eldorádo pro náboženské sekty zveřejnil zajímavý názor jednoho ze známých německých odborníků, evangelického faráře Thomase Gandowa. Vyplývá z něho, že společnosti v postkomunistických zemích, kde po pádu totalitních režimů zavládlo ideologické vakuum, jsou náchylné přijímat myšlenky, které se jim zdají zajímavé a nové. Týká se to především mladých lidí, kteří neznali náboženskou svobodu a mají velký zájem o toto „duchovno“. Inzeráty v novinách upozorňují na bezplatné úvodní přednášky o tom, jak rozvíjet skryté mentální a duchovní schopnosti. Východní náboženství je decentně maskované například za způsoby, jak překonávat stres…

I když se většina Čechů označuje za nevěřící, jen málokdo opravdu popře existenci duchovního světa. Písmo nám ho otevírá a ukazuje zřetelný zápas mezi dobrem a zlem. A jedinou Cestu, která vede k nejvyššímu dobru – Bohu. A protože hledajícím se dobrých cest zdá být mnoho, je na místě opatrnost, rozlišování a moudrost.

Děláš k písním aranže. Je to tvoje „licence“. Jak hudbu cítíš? A jsou nějaké formy, které se k určité hudbě hodí? Říkáš, že každá písnička si řekne, co chce – co tím myslíš?

Jsi kazatel, který zároveň aktivně hraje při bohoslužbách v kapele na elektrickou kytaru. V mnoha sborech se ale stále používá i kancionál. Dovede církev ocenit jeho kvality? Je ještě čas používat varhany a klasický pěvecký sbor, nebo už je tato forma hudby v církvi za zenitem

Vedeš chvály ve sboru, aktivně se na ETS angažuješ ve výuce liturgie. V čem tkví podstata worshipu v dnešních bohoslužbách? Není zaměření jen na „chvály“ příliš jednostranné?

V dávných dobách Bachů a Händelů byla církev místem špičkové skladatelské a interpretační hudby. Jak to vidíš dnes? Jaký je rozdíl mezi profesionální hudbou a hudbou v církvi?

Jsi muzikant a zpěvák, který se nespokojuje jen s převzatou tvorbou z anglosaského světa, ale sám písničky skládáš a interpretuješ. Čím nebo kým se inspiruješ?