Brácha úplně propadl všem možným dezinformacím.

Narodila jsem se do věřící rodiny. Křesťany byli nejen moji rodiče, ale i celá moje široká rodina. Tatínek měl sedm sourozenců a maminka pět. Já sama jsem měla sourozence dva. Věkově jsme si byli velmi blízko, do čtyř let jsme byli všichni tři na světě. Tatínek měl truhlářskou dílnu, zaměstnával dva tovaryše. Za války nebyl totálně nasazen do Říše, celou válku mohl pracoval ve své dílně. Po válce přibývalo zakázek, takže se rozhodl dílnu rozšířit a nakoupit na hypotéku další truhlářské stroje. Začalo se nám dobře dařit. Ale druhá republika netrvala dlouho, přišel únor 1948 a politická situace se změnila. Začala kolektivizace zemědělské půdy, továrny, živnosti i dílny byly znárodňovány. Jejich majitelé byli označováni jako vykořisťovatelé a těm, jak se vyjádřil prezident Klement Gottwald, bylo potřeba zakroutit krkem. Tátovi sice krkem nezakroutili, ale dílnu mu znárodnili, hypotéku však musel platit dál, i když už neměl ani stroje, ani dílnu. Jako vykořisťovatel měl samozřejmě problém sehnat práci. Maminka, která byla do té doby v domácnosti, nastoupila na noční směny do pekárny a poté našla místo v podniku, kde se vyráběla a brousila dřevěná pouzdra na sovětské hodinky. V dílně nebyla odsávačka a prach byl úplně všude. Maminka zažádala, aby do dílny odsávačku prachu koupili. Její žádost ale byla interpretována tak, že odmítá pracovat na zakázkách pro Sovětský svaz. Chvíli to vypadalo tak, že půjde před lidový soud. Naštěstí se to nestalo, a dokonce do dílny byla i ta odsávačka namontována. Jako děti vykořisťovatele jsme měli i v dospělosti špatný kádrový posudek. Moc nám to nevadilo, ale vztah k vládnoucí komunistické straně byl velmi negativní. Bratr se v srpnu 1968 účastnil všech protestů proti vpádu spřátelených armád, následující rok 21. srpna na vlastní kůži zažil brutalitu policistů při jejich zásahu proti demonstrantům. Proto mě strašně překvapilo, když bratr po sametové revoluci názorově úplně otočil. Naprostý názorový obrat mého bráchy!

Od malička jsme chodili s rodiči do shromáždění, do nedělní školy, do dorostu. Se sestrou jsem chodila do mládeže. Bratr už do mládeže nechodil, v 18 letech nastoupil povinnou vojenskou službu. Hned po vojně se oženil, brzy potom se jim narodil syn, později i dcera. Bratrova manželka neměla k víře žádný vztah, rodina do shromáždění nechodila. Manželství se nevydařilo a po několika letech se rozvedli. Bratr se oženil znovu a se svou druhou manželkou a jejími dvěma dětmi emigroval do Kanady, kde měla jeho žena sestru. Po 18 letech manželství se rozvedli a po sametové revoluci se bratr vrátil do České republiky. Tvrdil, že kanadská vláda je socialistická, byl s tamní politikou velmi nespokojen. Po návratu do Prahy ho devadesátá léta zbavila veškerých iluzí, viděl rozkrádání státního majetku, najednou tu byly mafie, drogy, vraždy, únosy. Odstěhoval se do Ústí nad Orlicí, kde měl přítelkyni, se kterou si již delší dobu z Kanady dopisoval. Moc jsme se nevídali, ale často jsme si telefonovali. Před jedněmi volbami jsem se ho ptala, koho bude volit. Odpověděl, že Japonce. Pak upřesnil, že myslí Okamuru. Strašně jsme se pohádali. Naše telefonické hádky se ještě párkrát opakovaly, až jsme se rozhodli, že se spolu už nikdy o politice nebudeme bavit.

Brácha úplně propadl všem možným dezinformacím. Najednou se komunistická strana zreformovala, co bylo, to bylo, už je všechno jinak. Díky Putinovi je v Evropě mír a podobně. Od rána byl na internetu a četl proruské weby. Tisku, rozhlasu a TV nevěřil.

Můj bratr zemřel ještě před covidem. Jeho žena mi řekla, že si myslí, že si infarkt přivodil tím věčným rozčilováním se nad vším možným. Měla jsem ho ráda, že jsme se v názorech na naši vládu a republiku úplně rozcházeli, mě moc mrzelo. Ale byl to můj bratr – a přes všechno, co nás rozdělovalo, jsme se měli rádi. Často si myslím, co by asi řekl tomu, co se děje nyní. Jak kvůli Putinovi není v Evropě mír, ale naopak válka. Jsem vlastně ráda, že to nevím.