Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ (Lukáš 22,48) Jidáš Iškariotský neodmyslitelně patří k velkému velikonočnímu dramatu. Ale kdo vlastně byl Jidáš a co ho vedlo k tomu, že zradil Ježíše Krista? Tyto i jiné otázky trápí mnohé věřící i teology odedávna. Pojďme se seznámit s mužem, jehož jméno se stalo synonymem zrady.

Kdo byl Jidáš Iškariotský

Jméno Jidáš Iškariotský se dá chápat jako Jidáš z Kariotu. Kariot-chesróm bylo město ležící asi 19 km od Chebrónu. V Janově evangeliu je Jidáš na několika místech zmíněn jako syn Šimona Iškariotského (J 6,71; 13,2.26). Někteří badatelé ve slově Iškariotský vidí náznak slova sikarios, které znamená vzbouřenec a naznačují tak možnou příslušnost k sektě sikariotů – dýkovrahů, kteří v tržnicích vraždili římské vojáky. Pro toto tvrzení však není dostatek důkazů. Až do Ježíšovy volby dvanácti apoštolů nevíme o Jidášově životě nic. Z Nového zákona zjišťujeme, že byl jedním z dvanácti apoštolů, vyvoleným společně s ostatními k této službě. Jidášovo jméno se však v seznamech apoštolů uvádí vždy jako poslední, obvykle s negativní charakteristikou (např. „ten, který ho zradil“ Mk 3,19; Mt 10,4; Lk 16,16). Dále evangelia o Jidášovi mlčí, až do posledních Velikonoc. Zde se jakoby náhle vynořuje jeho charakter. V Janově evangeliu 12,4-8 se dozvídáme, že Jidáš byl pokladníkem a ze svěřené pokladny kradl. Předstíral, že mu záleží na chudých, když vyčítal Ježíši, že nechal ženu, aby mu v Betánii pomazala vlasy drahocenným olejem, namísto, aby se olej prodal a peníze daly chudým. Z některých evangelií se zdá, jako by pomazání v Betánii bylo pro Jidáše zlomovou událostí. Od této chvíle zřejmě skutečně začal přemýšlet nad tím, že Ježíše zradí. Od jisté chvíle do něho dokonce vstoupil ďábel. Podle Jana se to stalo při večeři Páně, kdy mu Ježíš podal skývu chleba omočenou v míse. Ale podle Lukáše se zdá, že to bylo ještě před přípravou velikonoční večeře. Tehdy velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu. Tehdy vstoupil satan do Jidáše Iškariotského (Lk 22,1–6). Poté Jidáš již cíleně hledal příležitost, jak Ježíše zradit. Jidáš se na ně obrátil s nabídkou zrady. Nesmlouval o ceně, ale vzal první nabídku. Matouš uvádí, že mu nabídli 30 stříbrných a odkazuje na proroctví proroka Jeremjáše: Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: ,Vzali třicet stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele‘ (Matouš 27:9 (CEP)). Biblický slovník A. Novotného s odkazem na Ex 21,32 uvádí, že 30 stříbrných byla cena otroka.

Způsob, jakým Jidáš zradil, byl chladnokrevný. Evangelista Matouš píše, že Jidáš zradil Ježíše tváří v tvář. Ne na dálku, anonymním udáním, ale polibkem. Když si uvědomíme, že ho pozdravil „Buď zdráv mistře“, člověku až zatuhne krev v žilách na jeho chladnokrevností (Mt 26,46–50).

Podle Lukáše (Sk 1,18) si Jidáš za peníze od velekněží koupil pole. Matouš píše, že to pole koupili velekněží a starší lidu. Jidáš si svých peněz dlouho neužil, protože brzy zemřel. Podle Matouše, když Jidáš viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky svědomí, vrátil 30 stříbrných velekněžím a starším a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Když se s ním velekněží a starší odmítli bavit, odhodil peníze v chrámě a pak šel a oběsil se (Mt 27,3–5). Apoštol Petr (Sk 1) říká, že se Jidáš na své pole zřítil a jeho vnitřnosti vyhřezly. Možná, že se na tom místě oběsil a vlivem rozkladu se zřítil na své pole.

Jaký vztah měl Ježíš k Jidášovi?

Ježíš věděl od počátku, kdo ho zradí (Jan 6,64), ale neovlivňoval tím své učedníky. Dovolil jim, aby Jidáše poznávali sami a udělali si na něho svůj názor. Pro ně byl až do konce Jidáš nerozpoznatelný. Když pak u večeře hovořil o svém zrádci, řekl: „Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“ (Mt 26,24). Ani zde neoznačil Ježíš Jidáše přede všemi jako svého zrádce. Bylo to spíše jen takové naznačení mezi některými učedníky. Jidášův čin vyplaval na světlo až po velikonočních událostech. Tehdy naplno učedníkům došlo, kdo byl Jidáš Iškariotský. Ale Ježíš se k Jidášovi choval, jako k ostatním. Při velikonoční večeři i jemu umyl nohy a podal chléb, jako své tělo a kalich, jako svou krev a uzavřel s ním novou smlouvu (Mt 26,23–30). Když ho napomínal, bylo to laskavé napomenutí. Když ho Jidáš zradil, oslovil ho Ježíš „příteli“, a když ho políbil, řekl: „Jidáši, polibkem zrazuješ Syna člověka?“ Žádné výčitky, žádná zlost, žádný odpor, žádné stěžování si na něho učedníkům. Jen povzdech nad člověkem, který mohl být jiný, ale svou příležitost zahodil a vybral si cestu zla, která ho dovedla do záhuby.

Tomáš Trávníček

Je mi 47 let, s manželkou Jitkou máme jednadvacetiletého syna Samuela. Jsem vikářem sboru Praha 1 a sloužím šest let ve stanici Neveklov. Předtím jsem sedm let pracoval jako pomocník kazatele v ECM Kladno. Mým koníčkem jsou procházky se psem přírodou, posezení s přáteli, pěkná kniha, nebo film.

Kdo jsi Jidáši?

Jidášově příběhu asi nikdy zcela neporozumíme. Z informací, které nám poskytuje Bible se dozvídáme, že na začátku měl stejné možnosti a příležitosti, jako ostatní apoštolové, ale nakonec se rozhodl pro zlo. Pán Bůh si nevyvoluje jedny k tomu, aby se stali zločinci a druhé k tomu, aby se stali mučedníky. S tím se setkáváme v pohanské víře, kde osud je dán a nelze ho zvrátit. Ale Bible nás učí, že náš „osud“ není dán, že svůj život ovlivňujeme svými rozhodnutími a tím ho máme do velké míry ve svých rukách.

Jidáš byl zřejmě člověkem, který se postupně otevíral zlu, až ho zlo zcela pohltilo. Když zjistil, že má důvěru, zneužil ji ve svůj prospěch. Mohla to být láska k penězům, která ho vedla pomalu, ale jistě do záhuby. Apoštol Pavel napsal Timoteovi: Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby, kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení. (1Tim 6,9–10 (CEP)). Bylo-li to tak i s Jidášem, nedokážeme z dostupných biblických informací zcela jistě tvrdit, ale zmínka o jeho krádežích a zradě za peníze je jistým vodítkem.

Ani Ježíš, ani apoštol Petr nám nepomohou hlouběji nahlédnout do temné duše Jidáše Iškariotského. Na závěr bych tedy ponechal výroky obou: Ježíš řekl: „Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“ Apoštol Petr, když řekl, že Jidáš byl vyvolen ke stejnému úkolu, ale svoje povolání opustil a odešel tam, kam patří.

Inspirace ke kázání

Při listování Biblí mě padl do oka příběh Jidáše Iškariotského. Říkal jsem si, že Jidášův příběh si nezaslouží takové pozornosti, ale na druhou stranu mě vždycky zajímal. Chtěl bych pochopit, proč si Ježíš vůbec Jidáše vybral. Věděl od počátku, že ho zradí? Máme o Jidáši ve SZ nějaká proroctví? Jestliže Ježíš věděl, že ho Jidáš zradí, jak ho mohl snést ve své blízkosti? A co Jidáš – plánoval zradu od samého začátku, nebo v něm tato myšlenka postupně zrála? Je možné, že patřil mezi členy tajemné sekty Sikariotů? A proč vlastně zradil Ježíše? Bylo to pro peníze, z nenávisti, nebo sledoval „vyšší“ cíle? Viděl snad Jidáš v Ježíši muže schopného postavit se do čela povstání? Je možné, že ho zradou chtěl vyprovokovat k násilné akci proti Římu? Anebo naopak u poslední večeře pochopil, že Ježíš cestou meče nepůjde, a tak ho zradil proto, že jím pohrdl? Otázek je mnoho a bylo by zajímavé se jimi do hloubky zabývat. Ovšem vzhledem k omezenému rozsahu tohoto článku to nebude možné v plném rozsahu. Nicméně i menší biblický průzkum nám umožní trochu nahlédnout do temné duše tohoto známého/neznámého muže. Možná zcela neporozumíme jeho činu a dostatečně nepronikneme do jeho života, ale i tak to bude zajímavé pátrání po obrazu muže, jehož jméno se zapsalo do historie jako jméno toho, kdo zradil Ježíše Krista.