„Která zvířata žijí nejdéle? Chladné arktické vody v tuto chvíli brázdí žraloci, kteří pamatují třicetiletou válku a možná i Williama Shakespeara. Jedná se o žraloky grónské, nejdéle žijící obratlovce a jedny z nezáhadnějších žraloků.“

Dlouho jsem si myslel, že nejdéle na světě žijí želvy, pokud tedy vynecháme některé stromy a mikroorganismy. Slavná byla želva jménem Harriet, o jejíchž 175. narozeninách se zmínil tisk – prý ji v roce 1835 jako mládě sebral na Galapágách sám velký Charles Darwin. Psalo se o ní, že je možná nejstarším tvorem na světě.

Teď jsem se ale dozvěděl na sociálních sítích, že nejstarší nejsou želvy. Jedna paní tam napsala: „Která zvířata žijí nejdéle? Chladné arktické vody v tuto chvíli brázdí žraloci, kteří pamatují třicetiletou válku a možná i Williama Shakespeara. Jedná se o žraloky grónské, nejdéle žijící obratlovce a jedny z nezáhadnějších žraloků.“ Hned jsem si to šel ověřit a je to pravda. Tito tvorové se skutečně dožívají čtyř, možná až pět stovek let. Žádný obratlovec tak dlouho nežije.

Zní to lákavě. Když mohou tak dlouho na světě pobývat tvorové, s kterými máme jistě mnoho genetického kódu společného. Nešlo by to i u nás? To je ale jen technický problém a třeba by byl i řešitelný. Jednu věc ale nevíme: Jak tito tvorové prožívají čas? Stovky let pomalého pohybu pod ledem v Arktidě jistě vyžadují nějaké jiné vnitřní psychologické hodiny, než máme my. Nás by takový život přestal bavit za den.

Ve skutečnosti vlastně nežijeme v ničem jiném, než je přítomnost. „Nedělejte si starost o zítřek,“ slyšeli jsme mnohokrát. Je pravda, že žijeme s představou dalších dní, ale stejně to bude nakonec zase jen dnešek a přítomný okamžik. Nejsme vlastně oproti žraloku grónskému o nic ochuzeni. On má také svůj stálý přítomný okamžik. Je fakt, že si užívá život ve stavu beztíže. My ale zase máme slunce a jiné radosti. A závidět se nemá.