Zeptali jsme se novináře Martina Fendrycha

Co s Vámi dělá, když v médiích vidíte, slyšíte nebo čtete zjevnou lež?

Soustředím se na média, která sama od sebe lži netisknou. A pokud je otisknou, tak je taky náležitě komentují. Jako příklad mohu uvést nedávné tvrzení premiéra Babiše, že státy Visegrádské čtyřky (V4) jsou „best in covid“. Ta slova zjevně nebyla pravdivá, dokonce byla velmi nepravdivá, Česko skončilo ze 155 měřených zemí páté odzadu. A média to Babišovi připomněla – média, která sleduju. – A jistě, pokud vidím v médiích lež, tak mě vždycky popouzí a rozčiluje.

Hraje u vás v prožívání pravdy a lži nějakou roli, že jste křesťan, nebo stačí, že jste prostě „jen“ člověk s kritickým myšlením?

Vidím zásadní rozdíl mezi pravdou naší (tedy i mediální) a pravdou, jak ji vnímá Bible a jak by ji snad měli vnímat křesťané. Pravda jako křesťanský pojem je pro mě spojena se slovy „Já jsem ta pravda, cesta i život“ (Jan 14,6–11), která o sobě říká Ježíš učedníkům. Stejně vnímá a taky nabízí pravdu Jan Hus: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, protože pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla i od smrti…“

To, co se vnímá jako pravda ve veřejné debatě u nás dnes, je jednoznačně naše pravda, a když ji hledáme poctivě, je to snaha držet se reality, faktů, nepřekrucovat, používat ono kritické myšlení.

Co s faktem lži v politice a potažmo v médiích můžete jako mediální pracovník dělat a děláte? Existuje proti lži účinná obrana?

Fakt lži je nutno vyvracet. Vyvracet je na základě faktů. Příklad: Rusové a proruské servery tvrdí, žer Krym patří Rusům, že ho právem okupovali. Fakta mluví jinak, Krym je součástí Ukrajiny a byl násilně, vojensky zabrán. (Jako „účinná obrana“ zde může fungovat paralela, třeba odkaz na to, že i my jsme byli Rusy v roce 1968 okupováni a oni tvrdili, že nás jedou zachraňovat, dokonce tuto propagandu dodnes šíří.) Musím však dodat, že slovo „lež“ je tu velmi silné, se lží se nesetkáváme zase tak často, spíš se potkávám s překrucováním, s manipulací, možná i s tím, že někdo za pravdu považuje lež a trvá si na ní, i když je vyvrácena.

Která lež v médiích vás v poslední době nejvíce zasáhla?

Už jsem mluvil o Babišově lži „V4 je best in covid“, ta se mě dotkla velmi, protože u nás v souvislosti s covidem zemřelo zhruba 30 400 lidí, a to jsou jen oficiální, doložená čísla, ve skutečnosti jich zemřelo víc, ale nedostali se do zdravotních statistik. Ta lež se mě dotkla mimo jiné proto, že okolo mě umřelo několik lidí na covid, musela se velmi dotknout rodin, které ztratily tátu, mámu, prarodiče nebo dokonce děti. Byla to cynická, předvolební lež, jež musela zasáhnout velké množství lidí.

Jsou lži v médiích podle vás více záležitostí úmyslu jednotlivců, nebo jejich systematického používání jako manipulačního prostředku?

Obojí, ale jsou média (typicky Parlamentní listy), která otisknou všechno. Pokud profesionálně vedené médium otiskne lež, pokud k tomu přes všechny kontroly dojde, má se ihned omluvit a lživou informaci opravit. Pak je sice politováníhodné, že lež otiskla či vyslovila, ale zároveň dávají najevo, že jim vysoce záleží na objektivitě a jsou schopna a ochotna uznat chybu. Děsivé je, když některá média tisknou lživé informace, vědí to, ale přece se neomluví a chybu nenapraví. Potom jde zjevně o systematické používání lží, ať už pro získání více čtenářů, nebo třeba proto, že chtějí mást veřejnost (dezinformační servery).

Jaký smysl má výroba a šíření hoaxu?

Různý. Zlomyslnost, pobavit se. Nebo, a to je horší, poškodit. Příklady takových lživých informací jsme mohli vidět kupříkladu během druhé prezidentské kampaně, když se ve finále střetl Miloš Zeman s Jiřím Drahošem. Šířilo se velké množství hoaxů prostřednictvím řetězových mailů, cílem bylo Zemanova protikandidáta maximálně pošpinit (byla používána lživá tvrzení, že se opil na startu své kampaně, že je pedofil atd.). Smysl těchto hoaxů jsme viděli po sečtení hlasů v druhém kole, kdy Zeman velmi těsně zvítězil. Nebýt této antikampaně, zřejmě by ho byl Jiří Drahoš porazil.

Právě v těsných volbách a referendech (viz brexit) hrají hoaxy klíčovou roli, protože jim stačí ovlivnit řekněme 3 až 5 procent voličů a je rozhodnuto.

V poslední době jsme svědky hoaxové kampaně proti Pirátům, masově se šíří maily podávají o nich lživé informace.

Za velmi specifický a nebezpečný typ hoaxu považuji ale ještě jiné děje. Když se terezínské tryzny konané na paměť 155 tisíc Židů z celé Evropy, kteří byli do terezínské pevnosti nahnáni, účastní Tomio Okamura, o němž předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský řekl, že je to „člověk, jehož veřejně prezentované názory jsou skutečně rasistické, xenofobní, neonacistické“, pak je to hoax, jednoduše řečeno podvod. Vždyť Okamura mimo jiné zpochybňoval, že koncentrák v Letech u Písku, koncentrák pro Romy, byl koncentračním táborem. Když tam stojí, je to velehoax, je to výsměch pravdě, realitě, faktům.

Jaký rozdíl co do vlivu na veřejnost je mezi mediálním šířením lži a mediálním šířením pravdy?

Myslím, že úkolem médií není šířit „pravdu“, nýbrž ověřené informace. To dá dost práce, pokud dodržujete zásadu, že informace musí být ověřena minimálně ze dvou zdrojů nebo mít nezpochybnitelný původ. (Třeba vládní zprávu či záznam z tiskové konference.)

Šíření ověřených informací by měla být běžná, byť náročná, praxe. Obvykle to nepřináší žádné velké senzace. Naopak šíření lží může abonenty médií více lákat, pomluva se snadno ujímá, může dokonce zvýšit zájem o médium atd.

Existuje fenomén cílené mediální pomluvy. Jaká byla či je podle vás v poslední době nejkřiklavější?

Cílená mediální pomluva samozřejmě existuje a je velmi účinná. Už jsem psal o tom, jak byl lžemi a pomluvami poškozen akademik Jiří Drahoš, ale uvedu dva další různé příklady.

První je Zemanova lež, že Ferdinand Peroutka napsal článek „Hitler je gentleman“. Zdánlivě nesmyslná pomluva, Peroutka je dávno na pravdě boží. Jenomže cílem zjevně nebyl tento slavný novinář, ale intelektuálové. Cílem bylo poškodit intelektuální (pražské) oponenty, cílem bylo ukázat, že ti, které považujeme za elity nikoli kvůli jejich funkcím, ale díky jejich dílu, jsou vlastně prašiví a nehodnotní, dokonce zastánci Hitlera. Byla to lež, ale Zemanovi se podařilo vnést do společnosti svár a další rozdělení. Navíc se mu v pozdějších soudních sporech podařilo ukázat národu, že je netrestatelný.

Druhý příklad bude dost komplikovaný. Jde o syna Andreje Babiše z prvního manželství, o Andreje Babiše juniora. Nechme teď stranou, že byl – údajně ve stavu duševní choroby – zavlečen na Krym, který okupují Rusové. Všimněme si aktuálního dění. Andrej Babiš junior bude vypovídat v kauze Čapí hnízdo a v kauze zavlečení na Krym Rusem Protopopovem. Objevil se na začátku září na oficiálním startu kampaně ANO v Ústí nad Labem. V ruce měl (údajně) papír potvrzující, že je duševně zdráv.

A teď přijde ta (mediální) pomluva. David Kasal, lídr hnutí ANO v Pardubickém kraji, v Ústí o Babišovi juniorovi řekl: „Ten, kdo dodnes pochyboval, jestli je syn v pořádku, dnes nepochybuje.“ Ministr dopravy a průmyslu a obchodu Karel Havlíček řekl: „Ten, kdo dodnes pochyboval, jestli je syn v pořádku, dnes nepochybuje. Vím přesně, o čem je řeč, měl jsem stejný případ v rodině.“ A prezident Zeman se vyjádřil přes mluvčího: „Prezident republiky Miloš Zeman odsoudil aktivity režiséra Víta Klusáka, který organizuje vystoupení psychicky nemocného syna českého premiéra,“ tweetoval Jiří Ovčáček. – Nikdo z těch tří neví, jak se věci mají, viděli Babišova syna, který rozhodně nepůsobil jako duševně chorý člověk, ale šíří to. Je to cílená pomluva, jež má prospět Babiši seniorovi. A je doslova šílená, protože se zaměřila na rodinu. Těžko si představit něco horšího. Babiš syna nebrání, právě naopak.