Je první květnový čtvrtek, teploty se ještě rozhodně jarním neblíží a na zahradě pražské Invalidovny sedí kolem stolu v kroužku členové iniciativy Místní místním. Ta se v hlavním městě snaží pomáhat lidem bez domova a v nouzi.

„To je Marie, Miki, Jirka a Jakub,“ představuje mi lidi kolem stolu zakladatelka Místní místním Ester Pacltová. V Invalidovně mají pravidelné setkání, kde domlouvají další plány. Organizace začala fungovat v roce 2019, taky do jejich aktivit zasáhla pandemie koronaviru. Iniciativa se ale nastalé situaci přizpůsobila a teď její členové vymýšlejí, jak zase Místní místním posunout.

„Momentálně řešíme, jestli nás zaregistrovat jako nějakou sociální službu,“ vysvětluje mi Ester. Na schůzku proto dorazil i jeden ze zakladatelů, Jakub. Ten se aktuálně přímo aktivně nezapojuje, Ester ale pomáhá právě s procesními věcmi a směřováním celé organizace. „Jestli se dá něco doporučit, tak se zaregistrujte jako ambulantní sociální rehabilitace,“ popisuje mladý muž. Počasí žádným venkovním schůzkám nepřeje, po chvíli sezení mi začíná být trochu zima. Členové Místních jsou ale zvyklí – rozhodně mají víc vrstev oblečení, než jsem si vzala já.

„Marie teď domlouvá spolupráce s dalšími podniky v rámci solidární sítě,“ popisuje Ester Jakubovi další činnost organizace. Právě takzvaná solidární síť je jeden z prvních projektů, se kterými Místní místním přišly. Aktuálně patnáct pražských kaváren nabízí svým zákazníkům k jejich objednávce voucher, díky kterému si pak na teplý nápoj a polévku můžou přijít lidé v nouzi nebo bez domova. Jako jeden z vůbec prvních podniků se zapojila i Kavárna Čekárna, která sídlí jen pár kroků od Vyšehradu. „Rozhodli jsme se zapojit, protože nabízené služby už jsme lidem víceméně poskytovali i předtím,“ vysvětluje majitel kavárny Stanislav Hampl. „Myslím, že každá lokální kavárna by měla nabízet útočiště nejen pro lidi bez domova, ale například pro seniory, kteří by měli vědět, že si zde zdarma můžou odskočit či dostat napít kohoutkové vody. Takže jsme pak došli k tomu, že tuto skupinu jenom rozšíříme o lidi v nouzi a víc to dáme světu vědět. Navíc nám je celý projekt a jeho filozofie sympatická,“ dodává Hampl. Jeho kavárna, stejně jako další zapojené podniky, si tak u vstupu umístila piktogram, který návštěvníky upozorňuje na možnost podpořit lidi bez domova nebo v nouzi právě koupí voucheru – žlutý lístek v různé hodnotě zákazníkům kavárna naúčtuje k objednávce. A za takový poukaz pak podnik může dát jídlo i nápoj potřebným. „Zájem je různý. Největší byl určitě ze začátku kampaně a teď během pandemie paradoxně tak velký není. Celkově si myslím, že se prodalo určitě přes 150 voucherů,“ popisuje Stanislav Hampl. Místní místním svou sociální sítí podniků navazují na iniciativu Le Carillon, která na stejném principu vznikla v roce 2015 v Paříži. Pak se postupně dostávala do dalších států v Evropě, USA a Kanady. Místní místním jsou vůbec první iniciativou, která takovou síť vytvořila ve střední Evropě.

Aby umělci mohli tvořit

Spolupráce s podniky ale není jedinou činností, kterou Místní místním dělají. Po skončení schůzky mě Ester vede do samotné budovy Invalidovny. Po strmém točitém schodišti se dostáváme do místnosti, kterou organizace nedávno dostala jako kancelář – ta je aktuálně zároveň zkušebnou, výtvarným ateliérem, bazarem i počítačovou kavárnou. Místní místním se totiž také snaží zaměřovat na umělce v komunitě lidí bez domova. A nabídnout jim prostor pro jejich vlastní tvorbu. V zadní části celé místnosti mi Ester ukazuje různé barvy, papíry a štětce a z polic také vytahuje už hotové obrazy. „Teď děláme na plátěných taškách,“ vysvětluje mi dobrovolník Miki. „Sháněli různé návrhy od umělců a ty tady tiskneme na plátěné tašky, které budeme prodávat,“ popisuje. On sám také kontaktuje umělce, aby jim znovu možnost využít zázemí kanceláře připomněl – organizace chce do budoucna připravovat koncerty nebo přednášky právě pro a od lidí v nouzi nebo bez domova.

Pár akcí už si vyzkoušeli loni. „Lidé bez domova se s námi cítí narovno. Člověk se baví s druhým, co stojí vedle něj a neřeší, kdo to je. A to dělá hodně. I veřejnost při takové příležitosti zjistí, že lidé bez domova nemají dvě hlavy,“ myslí si dobrovolník Jirka. On sám si zkušeností s bezdomovectvím prošel. Teď se snaží lidem v takové situaci pomáhat. Celá kancelář ještě voní dřevem po nově položené podlaze a na členech Místních je vidět hrdost za celý prostor, který zájemcům nabízí.

Pandemii navzdory

Loňské jaro a začátek pandemie koronaviru se projevila i na fungování organizace. Slibně se rozjíždějící spolupráce s podniky najednou ze dne na den přestala a členové hledali další řešení, protože lidé bez domova a v nouzi se v době velkých nařízení velmi rychle stali zranitelnými. S heslem „Azyl není all inclusive“ proto Místní místním organizovali sbírku jídla pro lidi bez domova, domluvili se se zavřenými kavárnami, které vařily pro azylové domy jídlo nebo pro potřebné připravovaly bagety. Teď na jaře organizace sbírala mobilní telefony. „Sešlo se nám jich 150, už jsme je rozdali,“ dodává nadšeně Ester.

Organizace je aktuálně financovaná z darů jednotlivců, nadací nebo grantů. „Máme peníze na provoz, ale ne na lidi,“ vysvětluje zakladatelka Ester Pacltová. Právě možnost získat podporu i od státu je jeden z důvodů, proč teď přemýšlí nad registrací celé iniciativy do systému sociálních služeb. Také ale doufá, že aktuální situace a rozvolňování umožní zase bližší setkávání. Protože přesně proto celá iniciativa funguje – pro lidi.

FEANTSA Organizace Místní místním pracuje podle základů Evropské federace národních organizací pracujících s bezdomovci, tzv. Feantsa. Jejím cílem je zabránit chudobě a sociálnímu vyloučení lidí ohrožených bezdomovectvím nebo již v něm žijících, případně je zmírnit pomocí povzbuzování a usnadňování spolupráce mezi všemi relevantními aktéry bojujícími s bezdomovectvím.

Foto: Archiv Místní místním