Padesátá a šedesátá léta (1948–1968)

Krátce po svatbě v roce 1957 jsem byl pracovně přeložen z Prahy do Pardubic. Hned v počátcích jsme s manželkou Rutkou navázali velmi pěkné vztahy s místními členy tehdejší Jednoty českobratrské. Pardubice byly jednou ze třiceti kazatelských stanic litomyšlského sboru, kazatelem zde byl bratr Jaroslav Polanský. Velice brzy mne vyzval ke službě laického kazatele pro Pardubice. Přijali jsme to tehdy s Rutkou jako Boží povolání do služby, i když to bylo s bázní a třesením.

V té době naplno probíhal státní dozor nad církvemi. Vykonávali ho krajští a okresní církevní tajemníci, často velice svévolně. V Pardubicích jsme byli čtyři laičtí kazatelé – z dřívější doby ještě bratři Karel Kalvach, Samuel Kolman a Pavel Kamp.

Ve službě evangeliem nebylo možné některé „státní mantinely“ nepřekročit. V Pardubicích jsme si svépomocně ve sklepě u Kalvachů vybudovali malou modlitebnu. Zde jsme mívali bohoslužby, v týdnu biblické hodiny a zkoušky zpěvu mužského „oktetu“, s nímž jsme sloužili na jednotlivých stanicích. Tím jsme se stali v očích komunistických činitelů „ideologickými nepřáteli státu“.

Krajská prokuratura v Hradci Králové a StB nás začaly přísně sledovat. U našich domů i na služebních cestách nás doprovázeli tajní policisté. To jsme zjistili v létě 1998 po zpřístupnění tajných vyšetřovacích spisů StB. V nich jsme se také dozvěděli, že byl v březnu 1962 u StB založen vyšetřovací svazek „Bratr“ na Jana Huška a Karla Kalvacha pro trestný čin „podvracení republiky“. K tomu zkráceně uvádím jedno z několika vykonstruovaných obvinění:

„Jan Hušek a Karel Kalvach byli realizováni (tj. zatčeni) 16. 4. 1962, protože se při náboženských obřadech dopouštěli trestného činu ‚podvracení republiky‘. Pěvecký kroužek byl založen k protistátní činnosti. Při zkouškách bylo mezi Huškem, Kalvachem a Kolmanem poukazováno na to, že v Československu není náboženská svoboda. Proto je třeba ještě některé věřící a zvláště mládež vést k oddanosti církvi svaté a vyvracet jim materialistickou ideologii.“

Když jsem se později u soudu ohradil, že jsem především kázal evangelium Kristovo a očekávání Jeho druhého příchodu podle Bible, byl jsem rázně soudcem umlčen, „že tím jsem uvědomoval věřící o změně poměrů v republice“.

Soudní řízení pro trestný čin „podvracení republiky“ podle § 98 s námi laiky proběhlo v červenci 1962. Celkem jsme dostali, včetně kazatele Polanského, 10 let odnětí svobody. Tím byla podle Krajského výboru KSČ dovršena „kulturní revoluce ve Východočeském kraji“, což byl ale velký omyl. Mýlila se i StB, když mi tvrdila, že do roka v Pardubicích Jednota českobratrská zanikne. Nestalo se! Pán Bůh se přiznal ke dnům malých začátků. Dnes jsou na místech některých dřívějších stanic samostatné sbory a nové modlitebny, a to včetně Pardubic.

Všichni shora jmenovaní jsou dnes už na věčnosti; jsem zde poslední. Dnes prožívám z Boží milosti 88. rok života. Jsem obklopen láskou a pomocí rodiny a svého mateřského sboru na Žižkově. „Díky Pane za dny, které byly, za směr jímž’s mou cestu ved’... – vždyť – ...v Bohu svém jsem přeskočil i zeď.“ (Ž 18,4)