Snaží se dceři co nejvíce pomoct a zároveň si uvědomuje, že známky nejsou to nejdůležitější na světě.

Třídní kolektiv je velmi různorodý a odlišný. Najdou se v něm děti snaživé s výborným prospěchem, tzv. flákači s průměrným nebo špatným prospěchem, ale také děti, které se spolu s rodiči na výuku poctivě připravují, a přesto se kýžené výsledky nedostavují. Vyberu jeden názorný příklad. Říkejme holčičce třeba Kristýna. Navštěvuje druhou třídu a velmi dobře jí jdou všechny kreativní a sportovní činnosti. O poznání hůře je na tom s českým jazykem a matematikou. Pochopení veškerého učiva trvá déle, vypracování písemných i ústních úkolů trvá příliš dlouho a co je horší, holčička velmi často chybuje. Jelikož vím, že není flákač, snažím se jí látku individuálně dovysvětlit a dostává i dostatečnou časovou rezervu na vypracování úkolů. Zadávám jí práci navíc, kterou si následně společně projdeme. Domů posílám postupy či výpočty, aby rodiče věděli, jak se s Kristýnou učit. A v případě, že nic z výše zmíněného nepomáhá, připravím pro žačku individuální doučování.

V případě Kristýny naštěstí velmi dobře funguje spolupráce  s její maminkou. Snaží se dceři co nejvíce pomoct a zároveň si uvědomuje, že známky nejsou to nejdůležitější na světě. Pokud nastane v domácí přípravě zádrhel a neví si rady, ozve se mi a domluvíme se na dalším postupu. Kristýna i díky ní není ze známek přehnaně vystresovaná a demotivovaná. Každé zlepšení je pro mě znamením dobře odvedené práce a především odměnou, motivací.

Názorová shoda mezi učitelem a rodiči se postupem času bohužel stává stále vzácnější a ne vždy táhneme za jeden provaz. Výuka Kristýny a spolupráce s její maminkou pro mne ale představuje příjemnější část mé práce. Mnohem náročnější a často bezvýchodnou situaci vytvářejí rodiče, kteří se o své dítě jednoduše nestarají, přehnaně ho stresují známkami nebo ho staví na piedestal dokonalosti, ačkoli realita je zcela jiná. Tvrdím, že se se svými žáky vždy nějak domluvím. S některými rodiči to ovšem tak snadné není.