Viděla jsem, že od doby, kdy jsem já sama chodila do školy, se toho hodně změnilo.

Nezapomenu na svůj první učitelský den. Nastoupila jsem na základní školu jako učitelka angličtiny pro druhé ročníky. Vstoupila jsem do třídy plné rozdováděných dětí, které moje přítomnost nevyvedla z míry. Po určité době se zklidnily a já začala vyučování otázkou: „Děti, čím byste chtěly být, až budete velké?“ Kluk, který se houpal na židli, jednu nohu div ne v lavici, bez přihlášení vykřikl: „Já chci bejt fízl.“ Tón a způsob, jakým to řekl, mě překvapily. Viděla jsem, že od doby, kdy jsem já sama chodila do školy, se toho hodně změnilo. Pamatovala jsem si, že jsme klidně seděli, mlčeli, a když jsme chtěli něco říct, hlásili jsme se. To je zřejmě minulost a budu si na to muset zvyknout. Ukázalo se, že věcí, na které si budu muset zvyknout, je podstatně víc a jsou vážnější než vykřikování v hodině.

Žáci, které jsem na této škole učila, pocházeli často z prostředí, kde vzdělání a školní prospěch nebyly zrovna prioritou. Mnohé děti rostly jako dříví v lese a učitelé si na to už zvykli. Když pominu excesy jako drzost, rvačky, pornografie v první třídě a vážné úrazy, tak i běžná výuka byla na přípravu velmi náročná. Ještě smutnější pohled byl na děti, které byly nadané, šikovné, měly zájem se něco naučit, ale neměly v rodině podporu. Těmto dětem nikdo nezaplatil žádný kroužek, aby mohly rozvíjet svůj talent, sportovat nebo se učit jazyk.

Od té doby jsem učila ještě na jiných školách, a i když i tam některé děti „zlobily“, byli to ve srovnání s mou první zkušeností andílci. Přesto musím říct, že mě práce na té první škole naplňovala. Učit děti, které jsou vychované z domova, je krásné a učitel má určitě větší šanci na úspěch. Avšak učit děti, které jsou, co se vzdělání týče, závislé pouze na škole, má velký smysl. Pro mě osobně je to otázka křesťanské víry a naděje, že v každém dítěti je dobré Boží jádro a jedinečný talent, a pokud se vám podaří společně s dětmi ho objevit, pak nic není ztracené.

A ještě jedno poznání mi tato škola dala. Každodenní úkoly, které se zdají být někdy tak náročné a banální zároveň – nachystat děti do školy, zajistit, aby se dobře vyspaly, aby byly najedené, aby přišly do školy včas, aby žily v klidném prostředí, dopravit je na kroužky, věnovat pozornost jejich školním úspěchům i neúspěchům, jsou ve skutečnosti důležitější, než se zdá, a mají ohromnou cenu.