Církve se v roce 2012 značné části svých oprávněných nároků zřekly, byť se veřejnosti tvrdí opak.

Ústavní soud zrušil předpis, podle kterého měly jednotlivé církve danit náhrady vyplácené státem. Jako bývalý člen expertní komise, která se zástupci státu ohledně příslušného zákona před lety vyjednávala, jsem předpokládal, že to u Ústavního soudu snad nemůže dopadnout jinak. Přijatý restituční zákon byl totiž v roce 2013 zkombinován a doplněn smlouvami, ve kterých stát přijal postavení dlužníka a církve postavení věřitele. Takový závazek nemůže zaniknout jinak než jeho splněním. Stát se ze své smluvní povinnosti nemůže vyvléct ani zdaněním církevních náhrad ani jinak. A pokud se o to pokusil, porušil tím základní principy demokratického státu. Tak to také konstatoval Ústavní soud (podrobnosti lze nalézt na jeho webových stránkách).

Církevní restituční zákon ve své podstatě sleduje dvě základní věci. Jde za prvé o zmírnění křivd spáchaných komunistickým režimem. Za druhé sleduje to, že po uplynutí 30 let (od r. 2013) budou církve žít takříkajíc „za vlastní“, tedy že se naplní princip odluky církve od státu. Z pohledu Církve bratrské jde v podstatě o návrat k našim původním kořenům.

Jedna věc mě však na celé věci mrzí. Některým politikům se podařilo přesvědčit značnou část veřejnosti, že domluvené církevní náhrady jsou nadhodnocené. Církev je snadný politický terč. Argumentuje se zejména tím, že zemědělští restituenti od státu obdrželi kolem 4,- Kč za metr půdy, kdežto církve si prý vymohly víc než desetinásobek. Už se ale nikde neřekne, že toto ohodnocení se týkalo zhruba jen 1,5% zemědělského majetku, víc než 96% se zemědělcům vracelo naturálně. Pole za pole (ve stejné bonitě), podobně louka za louku. Zbytek se vracel ve speciálních aukcích. Takový model však u církví nebylo možné použít. Proto se za část nevydaného majetku vyplácí ona diskutovaná finanční náhrada.

Církve se v roce 2012 značné části svých oprávněných nároků zřekly, byť se veřejnosti tvrdí opak. A že se některým komunistům zdají propočty hodnoty církevního majetku přemrštěné? Odpověděl bych jim tak, že po roce 1948 neměli tolik krást. To je přece jasné, kdyby se toho tolik nerozkradlo, nemusel by dnes český stát tolik vracet.

Petr Grulich, tajemník Rady CB