„Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5,48) Oh the sisters of mercy… Leonard Cohen

Přemýšlet a psát o nedokonalosti Božích služebníků, to jde samo. Protože víme o vlastní nedokonalosti a Božími služebníky být chceme, občas snad i jsme. Navíc máme v Bibli neuvěřitelnou zásobu nedokonalých Božích služebníků. Píše se tam o jejich nevíře, nedověře, lidských selháních. Nebo prostě jen o tom, že nebylo vždy příjemné s takovým člověkem vydržet. Nikde v Bibli nenajdete superhrdinu bez bázně a hany. Nejvíc k nim mají našlápnuto asi Josef, syn Jákobův, a Daniel, prorok. Ano, v jejich příbězích musí člověk hodně šťourat, aby našel praskliny. Ale jsou tam. Bůh sám si nakonec vedle spravedlivého Josefa vybere právě nespravedlivého Judu, aby byl nositelem Abrahamova požehnání a skrze něj a jeho potomky došly požehnání veškeré čeledi země. A Daniele hebrejská bible ani nezařadí mezi proroky. Že by právě pro jeho až neuvěřitelné správňáctví? U všech biblických hrdinů to vypadá, že jejich příběhy jsou vyprávěny spíš proto, abychom viděli jejich nedokonalost. Že uprostřed vší té lidské nedokonalosti a nízkosti občas provedou něco, co je Boží. A ono to stačí. Chápeme to. Jsou to lidé. Jako my. Člověk je holt nedokonalý, hřešící, plný prasklin. Tak to je. Tečka.

No, pro Pána Boha to není tečka. Pán Bůh jakoby se s tím nespokojil a tolikrát říká: „Svatí buďte nebo já svatý jsem.“ Ježíš říká: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ a „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ Neříká: Snažte se o to, a i když se vám to nakonec nepovede, i snaha se počítá. Ne. Říká: Svatí buďte, protože já jsem svatý. Buďte dokonalí. Buďte spravedliví. Dokonale svatě spravedliví, jinak pro vás není v Božím království místa.

Cože? A jak to mám asi tak udělat? A co všichni ti hrdinové v Bibli, kteří svatí, spravedliví a dokonalí rozhodně nebyli? Že by šlo o to, abychom holt kapitulovali a spolehli se na Boží milost? Nakonec určitě ano. O tom je evangelium. Díky Bohu. A přece mám pocit, že nám ještě něco uniká.

Josef. Ne ten Jákobův, ale ten Mariin, z Nového zákona. O něm se píše, že byl spravedlivý, a proto nechtěl vystavit Marii hanbě. (Mt 1,18–25) Evangelium píše, že byl spravedlivý, a proto se snažil „obejít zákon“! Boží zákon. To nezní moc logicky. Člověk se tady má zastavit a říci si: Počkat, počkat. Co to je za spravedlnost, když se snaží jednat „nespravedlivě“? A budete-li číst dál, praští vás to slovo „spravedlivý“ v evangeliu do očí ještě několikrát. Až nakonec tu hádanku rozluštíte: „Spravedlivý“ totiž znamená „milosrdný“. „Svatý“ znamená „milosrdný“. „Dokonalý“ v Božích očích znamená „milosrdný“. Zkuste číst Bibli znova a tenhle výkladový klíč použít u každého slova „svatý“, „spravedlivý“ a „dokonalý“. Až když pochopíme, že to vše je milosrdenství, začne to dávat smysl.

Ano, máme se ze všech sil snažit žít morálně, podle Božího zákona. A Bůh nám odpustí, když to nezvládneme. Máme se ze všech sil snažit být světlem a svědectvím nevěřícím. V pravdě a čistotě. A Bůh nám odpustí, když to nezvládneme. Dokonce dokáže zázrak. Z našich nedokonalostí dokáže udělat ty praskliny, kterými proudí světlo. Ale jednu věc nám neodpustí: Pokud zradíme milosrdenství. Pokud nedokážeme odpustit, nebude nám odpuštěno. Pokud nedokážeme přijmout, nebudeme přijati. Pokud se nedokážeme smířit, nebudeme usmířeni. Pokud nedokážeme pomoci, nebude nám pomoženo. Není žádná víra bez milosrdenství.