V církvi se objevují všelijaké petice s výzvami a protesty. Jednou proti Mariánskému sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, jindy za podporu tradiční rodiny atp. Jakou váhu přisuzujete peticím? Mají se křesťané cítit morálně zavázáni petice podepisovat a je oprávněné vytvářet na členy církve nátlak ve jménu víry a křesťanské morálky?

Petr Raus, první místopředseda RCB

Začnu od konce: Nátlak v žádném případě, a to ani na rovině „měl bys“. Jsem i proti tomu, aby se petice podepisovaly v modlitebnách. Pokud něco takového podepíšu, podepisuji to z titulu občanství, nikoli proto, že jsem křesťan. „Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem,“ říká Hospodin, a petice je nástrojem moci. Ani Bůh sám nechce na tomto světě působit silou, proto se Kristus narodil jako dítě a zemřel jako bezprávný a bezmocný na kříži. Dva tisíce let se nám to snaží vysvětlit a my mu dva tisíce let celkem slušně odoláváme. Pořád ještě toužíme, aby se Boží moc na tomto světě projevila silou a svět změnila. Jenže svět máme měnit my svým vlivem, svým příkladem, který bude lidi lákat. A pak to druhé: Petice bývají častěji zaměřeny proti něčemu. Myslím, že zdravé křesťanství je orientováno spíš pozitivně, je víc „pro“ než „proti“. Kristus nás učí se modlit „odpusť nám naše viny“ a my v tom slyšíme varování před hříšnými skutky. Na ty se soustředíme. Jenže Pán Ježíš použil slovo, které znamená vinu ve smyslu dluhu. Očividně ho trápí víc, co jsme neudělali, než kde jsme překročili Zákon. Horší je něco zanedbat, třeba tam, kde zůstáváme v bezpečí za zavřenými dveřmi svých domovů a modliteben, než něco pokazit. To naše nastavení orientované na boj proti zlým činům vede k pasivitě a obranářství, a tak docela rádi vystoupíme proti něčemu. Jsme potom proti Mariánskému sloupu nebo proti rozvodům, místo abychom byli pro jednotu církve (po které tak toužil Kristus) či pro láskyplnou rodinu. Řídícím motivem našich životů se tak snadno stane vzdor. Jenže vzdor je jen jedním z projevů sobectví, které je podle apoštola Bohu nepřátelské.

Kateřina Hodecová, šéfredaktorka Ráda 7 (TWR-CZ)

Osobně petice zpravidla nepodepisuji, i když mám za to, že to je legitimní způsob, jak se vyjádřit k veřejnému dění. Nepodepisuji proto, že mám zpravidla velmi málo informací k tomu, abych se mohla rozhodnout relevantně, a zároveň málo času, abych se mohla do dané problematiky ponořit a pak se adekvátně vyjádřit. A nechci se jen přidávat k názoru druhých, byť mně blízkých a hodnověrných lidí, i když mě jejich názor zajímá.

Výjimku jsem udělala v případě uvedení divadelní hry Vaše násilí, naše násilí, která byla letos uvedená v jednom z brněnských divadel. Nadzvedlo mě, že je to hra, která zcela prvoplánově rozdmychává nepřátelství. A druhá výjimka – podepsala jsem petici organizovanou Aliancí pro rodinu, která sbírá podpisy na podporu poslaneckého návrhu, který chce ústavně zakotvit manželství jako svazek muže a ženy. Vím, že prosazovat křesťanské hodnoty v nekřesťanském prostředí není lehké, a pro mnoho lidí kolem nás skutečně nedává smysl řídit se Biblí, kterou nepovažují za Boží slovo. Ale snažím se dát hlas aspoň těm iniciativám, které se i v nevěřícím prostředí dají vzít „selským rozumem“ jako dobré a prospěšné pro národ jako celek.

Potěšilo by mě, kdybych svým hlasem pomohla něco změnit k lepšímu. Ale daleko víc věřím v osobní životní příklad, zejména v politice, justici, ekonomice, školství… Často se modlím za nás křesťany (včetně sebe), abychom uměli říct jasné hlasité slovo v pravý čas. Protože slova učí, příklady táhnou.

Lubomír Ondráček, hlavní pastor Křesťanského společenství Praha

Myslím, že základní úkol církve je šířit zvěst o Božím království, a to hlavně zvěstováním evangelia. Tento úkol nemá nic zastínit. Současně se Boží království týká i společnosti a v dějinách společnost křesťané mnohdy významně ovlivnili. Je na místě, aby se křesťané vyjadřovali i k veřejným otázkám, které se týkají praktikování víry a biblických hodnot. Domnívám se proto, že je možné i ve sboru oznámit některé petice a vyzvat k jejich podpisu. Mělo by se jasně vysvětlit, proč se nás problém týká a proč podpis petice doporučujeme. Každý by si měl rozmyslet, zda ji podepsat chce, a mít svobodu ji podepsat i nepodepsat. Za naprosto nemístné považuji vytvářet jakýkoli nátlak k podpisu, a to třeba dokonce tím, že podpisem nebo naopak jeho odmítnutím nějak ukazujeme opravdovost své víry. Také je, myslím, vhodná uměřenost, neboť pokud se ve sboru podepisuje každých čtrnáct dnů jiná petice anebo se podepisují sporné petice týkající se dílčích zájmů jednotlivců, nebo dokonce ovlivněné různými ideologiemi nevycházejícími z Bible, může to členy sboru otrávit.

Ještě bych podotkl, že v našem právním řádu je počítáno jako se závaznými pouze s fyzicky podepsanými peticemi. Netvrdím, že online petice jsou úplně zbytečné, ale zatímco Parlament se ze zákona věnuje peticím s více než 10 tisíci podpisy odevzdanými na petičních arších, online peticím se nevěnuje ani při mnohem větším množství podpisů.

Foto:Pexels.com