Očkování proti covidu-19: ano, nebo ne? Lze v tomto tématu najít společnou řeč?

Ing. Tomáš Hurta, člen Rady CB

Očkování je dnes už tak provařené téma, že je těžko k tomu co dodávat. Ti, kdo jsou pro, mají svou pravdu, a ti, kdo jsou proti, také. Neumím si představit, že bych někomu něco v této věci doporučoval já, naprostý laik. Takže obecnou odpověď na tuto otázku ode mě nečekejte. V situaci, kdy se nedokážou dohodnout odborníci, jsou jakékoliv názory laiků zbytečné a mnohdy až směšné. Myslím, že jako křesťané bychom měli být druhým příkladem v toleranci a akceptaci názorů druhých. Neměli bychom tlačit a manipulovat druhé tak, abychom je dostali na svou stranu. Mnozí se totiž už dávno rozhodli, takže zkusme respektovat a mít rádi ty, kteří se rozhodli jinak než já, ať už k tomu měli jakýkoli důvod.

Potud by se to dalo zvládnout. Problém však nastane v momentě, kdy začne docházet k represi (jisté je, že bude namířená proti neočkovaným). Represe namířená proti jedné skupině obyvatel pro mě není v demokratické společnosti přijatelná. Pak se musím jednoznačně postavit za práva těch utlačovaných, ať už jsem očkovaný, nebo neočkovaný. Myslím, že toto bude chvíle, kdy se začne „lámat chleba“.

Společná řeč se bude hledat velmi těžko, zvlášť v situaci, kdy se stupňuje tlak na neočkované občany. Od původního požadavku dobrovolně očkovat ohroženou skupinu jsme dnes u požadavku na očkování dětí a „na stole“ je požadavek na povinné očkování všech. Pokud k tomu skutečně dojde (a já si myslím, že ano), bude to velká zkouška pro celou společnost, ale i pro církev. Budu ochoten jít s kůží na trh a hájit práva druhých, třeba i ke své škodě? Dnes těžko říci. Modlím se, abych v tom, co přijde, obstál, a modlím se, aby obstála i církev.

Arnošt Kobylka, KS Praha

Odmala si Bůh použil mnohokrát lékaře i léky, aby mi zachránil život. Během své práce jsem také několikrát skončil v nemocnicích doma i v cizině, například se zápalem plic nebo s velmi nepříjemnou autoimunitní nemocí střeva. Ve všem tomto jsem se modlil já, celá rodina i sbor, ale rozhodující kroky pro mne Bůh udělal skrze lékaře a moderní medicínu. Osobně se smrti nebojím, ale zároveň se mnou ještě Bůh není hotový, mám zde rodinu a službu. Proto považuji za správné se léčit i očkovat.

Minulý podzim začalo být jasné, že na JIP umírají s covidem lidé obézní jako já a se slabou imunitou, takže jsem o očkování nijak nepochyboval a moje lékařka mne přihlásila v rámci přednostní kategorie. Také jsem původně věřil v silnější účinek vakcíny, ale když bylo z výzkumů jasné , že její vliv časem klesá, neváhal jsem s třetí posilující dávkou. Podle výzkumů jsem tak méně ohrožen nákazou i nemocí. Po druhé dávce na méně než 30 % při zachovávání obvyklé ochrany a výrazně méně mi hrozí hospitalizace. Tím také neohrožuji ostatní, co by JIP potřebovali. Nevěřím v tajné konspirace výrobců, vlád, lékařů a médií. Nevěřím v masové negativní účinky, převážně se jedná o lži, ale je na místě se jistě poradit se svým lékařem.

Jediná významnější otázka pro mne byla etika vývoje na buněčných liniích, z nichž některé byly kdysi před desetiletími odebrány z těl potracených dětí. Potěšilo mne, že úspěšnější vakcíny mRNA toto k výrobě nepotřebují a linie byly asi použity jen k testování. Nicméně považuji etickou souvislost s původním potratem za natolik vzdálenou, že před Bohem nevidím problém pro lékaře ani pacienty, jakkoliv bych byl rád, pokud by se jednalo o linie od dobrovolných dárců.

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D., psycholog

Koronavirové branné cvičení je příležitost, abychom si ujasnili hodnoty. Připomínám, že nevyznáváme ani Covida, ani Anticovida, ale Ježíše Krista. Covid není naše náboženství, ani by se jím neměl stát. Nemělo by nás ani nijak dramaticky polarizovat, pokud se někdo nechá či nenechá očkovat. Přinejmenším ne do té míry, abychom ztratili to, co křesťany má charakterizovat – principiální jednotu a lásku.

V každém kostele či sboru je někdo, kdo nás štve, koho nemusíme, ale právě to je na křesťanství krásné, že i přes všechny animozity se nakonec v tom kostele v neděli zase sejdeme a pozdravíme. Nejen rouška a očkování, ale ani dogmatické neshody by neměly být důvodem, abychom nenašli principiální jednotu v Kristu, jak si on přál – „aby všichni byli jedno“.

Všimněte si, že Ježíš neprosí za to, abychom měli jednu nauku či jeden názor na očkování, ale abychom byli jedno, i když se v mnohém do smrti neshodneme, a že si někdy lezeme na nervy fakt fest. Toto považuji za důležité a na tomto bych si přál, abychom se shodli, ať jsme katolíci, či čeští bratři, adventisté, očkování, nebo neočkování.

Na rozdíl od jednoty, kterou můžeme a máme najít, ohledně covidu myslím společnou řeč najít nemůžeme. Od nekonečné hádky kolem covidu ale očekávám jeden pozitivní dopad, a to že pomocí něho přivede Hospodin Evropu do materiální bídy, neboť z blahobytu už zjevně morálně degenerujeme a intelektuálně blbneme. Evropě prospěje, když bude mít hlouběji do kapsy. Covid je jistě elegantnější cesta, jak tohoto cíle dosáhnout, než válka či skutečná epidemie, proto tleskám Hospodinu, že geniálně vymyslel, jak nás při zdravém rozumu zachovati ráčí.

A dobrá – pokud se tedy ptáte na takovou podružnost, tak já osobně jsem proti očkování z důvodů, které jsem popsal zde: http://covidmanifest.klimes.us