Kristus změnil můj život 2.
Od svého druhého muže jsem odcházela se dvěma dospívajícími dětmi a s duší rozcupovanou na kousky. Náš vztah došel na konec své cesty, kde už bylo místo jen na výčitky a vzájemné zraňování. Nebylo možné najít společnou řeč, a tak se stal odchod nejlepším řešením.
Potřeba postarat se o děti mi ale dodávala sílu a odhodlání se svým životem konečně pohnout jiným směrem. Velice jsem toužila najít rovnováhu po létech neustálých potyček. Hltala jsem různou literaturu o osobním rozvoji a čím dál víc mě přitahovala spiritualita. Hledání moudrosti a smyslu mého života mě přivedlo až na Vysokou školu psychosociálních studií, která mi dala mnoho. Ale i zde jsem nejvíce poznávala, jak je duchovní stránka života nesmírně důležitá.
Postupně jsem se přes různé semináře a kurzy dostala až na kurz Alfa v církvi, kam mě přivedla má věřící kamarádka. A teprve zde jsem našla to, co mi v mém životě tolik chybělo. Porozumění, podporu, vzájemné sdílení a blízká přátelství. Jedním slovem lásku. A tak jsem se prostřednictvím těchto lidí dostala k osobnímu vztahu s Bohem. Zpočátku jsem z toho měla obavy, ale už jsem nechtěla stále přešlapovat na jednom místě, a tak jsem se do toho neznáma vypravila. S potěšením jsem zjistila, že víra v Ježíše přináší do mého života klid a dobré věci. Začala jsem uvažovat ve zcela nových souvislostech. Ale aplikovat je do mého zaběhlého způsobu myšlení bývá mnohdy velice náročné.
Jako příklad bych uvedla nedávnou příhodu, která to hezky ilustruje. Dostala jsem se do sporu se svým bývalým mužem a já zarytě trvala na svém, byla jsem přeci v právu! Cítila jsem hořkost a vztek kombinované s bezmocí. Snažila jsem se zjistit více informací, abych měla argumenty ke svému postoji, ale tím jsem jen prodlužovala trvající spor. Když už jsem se kvůli tomu nemohla ani pořádně vyspat, rozhodla jsem se promluvit si se zkušeným křesťanem, a tak jsem zavolala kazateli, jak to vidí on. Díky tomu mi došlo, že pokud chci konflikt vyřešit, měla bych ustoupit a zříct se svých nároků. Což byl radikální obrat, o němž jsem zpočátku vůbec neuvažovala. Musím však přiznat, že sama bych na něj asi nepřišla. Při naší diskusi zaznělo, že tímto krokem získám klid. A proto jsem se k němu nakonec rozhodla. Opravdu se mi ulevilo a pochopila jsem, že je to nejlepší možné řešení.
Teprve druhý den ráno jsem si vzpomněla na jedno kázání o nevděčném služebníkovi, kterému byl odpuštěn astronomický dluh, ale který nebyl ochoten odpustit nepatrný dluh svému kolegovi. Jak rychle jsem na tento příběh zapomněla, když jsem ho zažívala na vlastní kůži… Stále se učím poznávat Ježíšův charakter, tolik odlišný od toho našeho lidského. Proto mi někdy dělá velkou potíž uvědomit si, že moje myšlenkové pochody se ubírají špatnou cestou. Ale vážně stojí za to se o to znovu a znovu pokoušet. Život se tak stává hodnotnějším, a to má pro mě velkou cenu.