Kde hledat sílu k nápravě leckdy dlouhodobě pokažených vztahů?

Lidský život je příběhem, ve kterém hodně záleží na jeho obsahu, ale i na tom, jak skončí. Velkou, ne-li klíčovou roli v něm hrají mezilidské vztahy. O těch platí, že jsou křehké a mohou se snadno pokazit. Příkladů kolem nás můžeme najít nemálo, a některé máme dokonce často před očima. Pohled do Bible prozrazuje, že nás Bůh vede k aktivnímu postoji v takových situacích. V této souvislosti stojí za to připomenout známý Ježíšův výrok z Kázání na hoře: „Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.“ (Mt 5,23–24) Pokud víš, že ve vztazích mezi tebou a někým druhým je problém, tak se to snaž řešit a neodkládej to na někdy jindy. Protože z pokažených vztahů se mohou časem stát hluboce vyjeté koleje, ze kterých vykročit nemusí být jednoduché.

Co znamená pokračovat dál v těchto kolejích, to výstižně vyjádřil Pán Ježíš v podobenství o nemilosrdném služebníku, když použil výraz vězení jako popis místa, kam se dostanou lidé, kteří nechtějí odpustit druhým. Jsou lidé, kteří se v důsledku své neochoty odpustit druhým dostali do takového vězení. Do žaláře hořkosti, sebelítosti, bolesti, v němž se opakovaně vracejí k tomu, co jim kdo udělal. Znovu a znovu sobě a někdy i druhým přehrávají určité situace a je to zdánlivě nekonečný příběh, který má velmi negativní dopad na vztahy, zvláště pak na vztahy v rodině. Je to něco, o co znovu a znovu zavadíte a s čím se dá těžko smířit jako s něčím, co už jinak nebude. Neodpuštění má nejen svůj horizontální, ale i vertikální rozměr. „Odpouštějte a bude vám odpuštěno,“ říká Ježíš (Lk 6,37b), a potvrzuje tak vliv neodpuštění na kvalitu vztahu člověka k Bohu.

Kde hledat sílu k nápravě leckdy dlouhodobě pokažených vztahů? V Bohu, který ji dává i tam, kde ji v sobě nemůžeme najít. V Bohu, který nám dává naději, že poslední slovo v pokažených vztazích nemusí mít neodpuštění, ale Boží milosrdenství a láska. Láska, která je silnější než překážky, jež nám v odpuštění mohou bránit. Milosrdenství, které otevírá cestu ven ze slepé uličky, do které se mohou vztahy mezi lidmi v důsledku neodpuštění dostat.

„Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.“ (Ko 3,13–14) Apoštolova výzva je připomenutím toho, jak moc Bohu záleží na pěkných vztazích

mezi lidmi, rodinou počínaje, a vybídnutím k tomu, abychom nechtěli ztrácet naději na obnovu pokažených vztahů. Protože odpuštění by mělo mít to poslední slovo v příběhu života každého člověka. Jako hodnota, kterou díky Božímu milosrdenství v Ježíši Kristu můžeme přijmout, ale také dát druhým.