Lingvista Václav Cvrček

Povoláním jsi lingvista. Jak vypadá tvůj běžný pracovní den? Můj pracovní den se při pohledu z dálky asi příliš neliší od toho, jak vypadá práce úředníka, který sedí celý den před počítačem a cosi sepisuje. Jako vědecký zaměstnanec Filozofické fakulty UK se většinu času zabývám bádáním (odmyslím-li administrativu). Zajímavá na mém povolání je šíře otázek, na něž neznáme odpovědi a které je zábavné odhalovat. S kolegy jsme třeba v roce 2010 vydali Mluvnici současné češtiny, která je prvním gramatickým popisem založeným na jazykových korpusech. Když chci přiblížit její unikátnost oproti předchozím popisům, říkám, že naše mluvnice nepopisuje to, jak by jazyk vypadat měl, ale jak skutečně vypadá v autentických textech a promluvách. Někteří čtenáři a lingvisté takový popis nevidí rádi, protože ukazuje i jevy, které se nám nelíbí, ale to už patří k profesi – biologové také nemůžou popisovat pouze okrasné květiny a to, co se jim nelíbí nechat bez povšimnutí.

V čem dnes můžeme vidět užitečnost lingvistiky?

Jazyk není jen systém prostředků, s jejichž pomocí si vyměňujeme informace. Je to odraz společnosti, kultury a doby, formuje naše názory a způsoby vnímání. Je to velmi aktuální. Například dezinformační kampaň, kterou v našem mediálním prostoru vedou zejména Rusko a Čína. Právě šířením fake news se tyto státy snaží ovlivnit náš veřejný prostor, abychom byli vstřícnější k jejich zájmům. Vzhledem k síle a rozsahu těchto aktivit se tato situace občas nazývá „hybridní válka“ – místo zbraní se užívají slova a bitevním polem je hlavně mediální krajina. Tyto hrozby není dobré brát na lehkou váhu. Analýzou různých dezinformačních webů snad jako lingvisté můžeme přispět k pochopení principů šíření takové propagandy či porozumění způsobům vytváření podvědomých asociací atp.

Uvedu jeden konkrétní příklad. S kolegyní Masako Fidler jsme prováděli analýzu článků o Krymské krizi na prokremelském zpravodajském portálu Sputnik.cz. Je zjevné, že leccos z propagandistických záměrů lze šikovnými formulacemi a pečlivým výběrem zakrýt a pro analytika zkomplikovat, my jsme se však zaměřili na to, jakým způsobem používají gramatiku, konkrétně pády. Tam už si většina pisatelů takový pozor nedává. Zaujalo nás, že v rámci tohoto portálu se slovo „Rusko“ objevuje velmi často ve třetím pádě (častěji než jinde), a když jsme se podívali na předložky používané s tímto pádem, měli jsme jasno: v drtivé většině případů šlo o spojení „proti Rusku“ či „vůči Rusku“. Dělali jsme pak další srovnání a můžeme celkem přesvědčivě doložit, že Rusko je v textech Sputniku vykreslováno jako oběť, která se „musí“ vojensky bránit. To je interpretace, kterou se těmi články snaží rozšířit, aby se vyvinili z agrese na Krym a východní Ukrajinu.

Václav Cvrček

(*1981) vystudoval na FF UK obory český jazyk a literatura a lingvistika a fonetika. V postgraduálním studiu pokračoval v oborech matematická lingvistika se specializací korpusová lingvistika. Je ženatý a má dvě děti. Pravidelně navštěvuje bohoslužby ve sboru ČCE na Vinohradech.

A co čeština ve škole – na co se při její výuce dbá příliš a co se zanedbává?

Z mého pohledu je to jednoznačně přílišné lpění na formě (pravopis a gramatika) na úkor skutečných komunikačních dovedností, jako je čtení s porozuměním a schopnost formulovat argument. Český pravopis je poměrně komplikovaný, ale na druhou stranu v sobě nesmyslně přiživujeme obsesi jazykovou správností. Pokud bychom z těchto formálních požadavků slevili, přenechali část práce moderním technologiím (automatická kontrola pravopisu) a objevili v sobě víc tolerance k těmto „chybám“, měli bychom rozhodně víc času na výše zmíněné dovednosti, které jsou v konečném důsledku pro plnohodnotné jazykové chování důležitější. Pokud si žáci nejsou schopni přečíst zadání úlohy tak, aby mu rozuměli, nemají šanci uspět ani v jejím věcném řešení. Stejně tak formálně správný projev, který myšlenkově nedává smysl, nemá šanci naplnit hlavní cíl komunikace, tedy dorozumět se. Přeceněním formy dochází v mnoha případech k tomu, že mluvčí se natolik vyčerpají snahou, aby neudělali chybu, že jim zkrátka už nezbývá mentální kapacita na zformování smysluplného obsahu. Taková jazyková výchova zcela postrádá smysl.

Jak se ti líbí církevní jazyk? Jak by měla církev mluvit, aby jí bylo rozumět?

Přiznám se, že už asi nejsem schopen nezkresleného hodnocení jakéhokoli jazykového chování. Svým způsobem se mi libí každé vyjádření, protože ho lze nějak analyzovat a něco nového nám o jazyce a jeho používání říká, ať už jde o jazyk puberťáků, staré texty nebo krásnou literaturu. Církevní jazyk mi přijde obzvlášť zajímavý v některých svých specifikách. Neznám jinou situaci, v níž by se vyskytovala neurčitá násobná číslovka „kolikrátkoli“ jako v ustanovení večeře Páně, stejně tak srdce lingvisty musí zaplesat, když slyší staré přídavné jméno „vezdejší“, jehož existence je v současnosti omezena na modlitbu Páně. Je to hezký důkaz toho, že jazyk jako homogenní celek je iluze. Spíš máme co do činění s různými jazyky, které používáme v různých situacích (říká se jim příznačně rejstříky, jako na varhanách), a protože část prostředků je všem situacím společná (základní slovní zásoba, předložky atp.), máme pocit, že se jedná o jednu češtinu, ale není to asi pravda. V některých koutech češtiny tak přežívají slova a jevy, které jsou jinde už dávno mrtvé, a v jiných se zas rodí nová slova, která teprve na rozšíření čekají.

Co si myslíš o moderních překladech Bible? Jaký smysl podle tebe má překládat Bibli stále znovu?

Biblický jazyk se mi líbí právě svou určitou archaičností, což je u nás taková tradice. (Pokud vím, tak stále oblíbená Bible Kralická byla už v době svého vzniku psána poněkud archaizujícím stylem). Uvědomuji si však, že Bible není filologickým cvičením z historické mluvnice, ale že má především sloužit jako zvěst. Takže dává smysl pokoušet se o nové překlady, které budou mluvit dnešním jazykem. Konzervativní čtenáři mají stále možnost se uchýlit ke svým starším oblíbeným překladům.

Hraješ na řadu hudebních nástrojů, zpíval jsi ve sboru... Jak se ti líbí současné křesťanské písně? Co sám rád v kostele zpíváš a co ti ve zpěvníku chybí?

Přiznám se, že mi v našem sboru chybí nějaká aktivnější muzikantská skupina. Je to škoda; každý, kdo někdy byl třeba v metodistickém kostele v USA, ví, jak nevšední hudební zážitek si z bohoslužeb člověk může odnést. Pokud jde o skladby, nejradši mám, když jsou při bohoslužbách jak starší písně s nezaměnitelnou melodikou, tak i ty novější. Nejradši mám ale ty od Petra Ebena, ačkoli to někdy vyžaduje od zpěváků skutečné intonační nasazení.

Podepisuje se tvoje profese na tvých dětech?

Říká se, že děti lingvistů trpí tím, že jsou neustále předmětem pozorování. Dokonce se vypráví – nevím, jestli skutečný nebo smyšlený – příběh o lingvistovi, který na svoje děti mluvil pouze latinsky, aby ověřil, že i mrtvý jazyk se může znovu stát něčí mateřštinou. Takové pokusy jsem rozhodně nedělal, takže pokud se moje profese na nich nějak projevuje, je to v intencích pokynu „teď si vysvětlíme, jak to v jazyce funguje, a pak si řekneme, co budeš říkat ve škole“. Občas skutečně ne příliš dobře snáším formalismus ve výuce, který nijak nezasazuje znalosti do kontextu a nevysvětluje, k čemu je co dobré.

Lingvista

…je jazykovědec zkoumající přirozený jazyk. Lingvista se specializací korpusová lingvistika se soustředí především na kvantitativní popis současné češtiny, gramatiku češtiny a využití korpusu (www.korpus.cz – několik miliard slov v jejich autentických kontextech) při výzkumu zejména politického diskurzu.