Na vernisáž Hannah Brown se přišlo podívat tolik lidí, že se do galerie nevejdou. Stěny všech prostor zdobí pestré malby krajiny u Labe. „Máme její obrazy v modlitebně,“ říká hrdě Petr Luhan, budoucí vikář Sboru CB v Čelákovicích. „Až tady člověku naplno dojde, jakou tam máme vzácnost.“

Byla řeč o všestrannosti vašeho uměleckého nadání. Vaším druhým velkým koníčkem je hra na klavír, jste ale profesionální malířka. Proč vyhrála tahle část vaší tvorby?

Jedna z věcí, se kterými se potýkám už od začátku, je, že jsem vždycky měla hodně velkou trému z koncertů. Pro někoho tréma znamená, že pak zahraje ještě líp, mně se to většinou nestalo (smích). Výtvarná tvorba má výhodu v tom, že všechnu přípravu mohu udělat dopředu a pak už je jen ta prezentace. Ale musím říct, že i když jsem se už jako maličká specificky a intenzivněji věnovala klavíru tím, že jsem chodila na výuku, výtvarnou tvorbu jsem měla v sobě víc zakotvenou – vždycky jsem kreslila a tvořila rukama, i když to nebylo profesionálně. Ale bylo to ve mně hlubší.

A proč zrovna olejomalba?

Kromě malby mám velmi ráda i sochařství. Vnímám, že olejomalba je se svojí strukturou hodně blízko plastickému ztvárnění – dá se v ní pracovat s reliéfy, celkově má ke 3D dimenzi docela blízko. A pak hrála roli bohatá barevnost – to opravdu rozsáhlé spektrum barev, ve kterém se lze vyjádřit. Barevnost je asi hlavní důvod, proč jsem si vybrala olejomalbu.

Hannah Brown

Narodila se 20. října 1993 v Portlandu v Oregonu. Její rodiče působí jako misionáři v ČR, otec Marshall Brown je administrátorem Sboru CB v Čelákovicích. Kromě malby se Hannah věnovala i hře na klavír (VŠU v Brandýse n. Labem) a keramice (ZUŠ). Na Biola University v Kalifornii pak vystudovala malbu, sochařství a biblické studium. Od 11. října do 29. listopadu 2019 vystavovala Hannah Brown svá díla v Galerii Gema v Praze. Její práce můžete vidět také v Čelákovicích, kde zdobí interiér modlitebny CB, nebo na www.hannahbrownstudio.com.

V čelákovické modlitebně Církve bratrské je na zdi kříž z vašich obrazů krajin. Je v něm promítnutá vaše osobní víra?

Je. Hodně ji vnímám. Je to mozaika pěti panelů, znázorňují krajinu Polabí, skrze kterou jsem toho osobně hodně prožila ve vztahu s Bohem. Na procházkách, když prostřednictvím jeho tvorby vnímám jeho krásu nebo alespoň její odlesky. Pokaždé mě to zasahuje. To je jedna věc. A pak je to symbolika vody. Za naší zahradou máme Labe, malovala jsem to přímo z řeky. Každý panel zachycuje jinou denní dobu. Chtěla jsem tím ztvárnit Boží vlastnosti i pozvání skrz Ježíše do vody. Voda a příroda jsou jako křest a nový život. Jsou tam vidět lidské nohy – klidně to mohou být naše nohy, protože jsme do ní taky pozváni –, a na druhou stranu to může symbolizovat i to, že se Boží Syn stal člověkem. Obrazy a symboly se v tom kříži mísí.

Proměny jedné krajiny na vystavovaných obrazech jsou jemné, co se týká odstínů, i razantní, když jde o srovnání dne a noci. Máte to tak i uvnitř?

Mám a myslím si, že mi to tvorba pomáhá i nějak pojmenovat. Čím víc se na něco dívám, tím víc toho nacházím – a zůstávám v úžasu nad nevyčerpatelností Boží krásy. Ráda se dívám třeba jen na bílou zeď – a nacházím tam i všechny ostatní barvy. Když maluji, nevypadá to jako fotografie, protože je v tom i moje odpověď na to, co vnímám, moje improvizace. Jako bych se do písně, která už tam zní a kterou zpívá sama krajina, mohla připojit.

Každý váš obraz má svoji vlastní melodii?

Má. Asi ne vždycky to hned aktivně vnímám, ale když se nad tím zamyslím, tak určitě.

Výstava v Galerii Gema je vás umělecký začátek?

Dostudovala jsem v roce 2016, od té doby celou dobu maluji a sama vystavuji. Ale pořád jsem otevřená tomu, kam mě Bůh povede – jestli to bude vážné umění, nebo jestli se budu věnovat třeba učení. Vnímám, že bych byla ráda, kdyby to optimistické a radostné vyjádření mohlo být i ve vážném umění. Bylo by to krásné. Ale jsem zvědavá, jaký směr tomu Bůh dá. Nechci mít nějaké velké ambice pro sebe, nechávám to na Bohu.

Rýsuje se nějaká další expozice?

Přichází to postupně. Většinou mám nějaké věci v modlitebně v Čelákovicích, někdy tam mívám výstavy. Ale nejsem jediná, máme u nás i jiné výtvarníky. Ten kříž je tam zatím trvale. Kde vystavuji, vždycky sdělím na svých webových stránkách a na sociálních sítích. Ateliér mám v Lázni Toušeň, kde jsem otevřená návštěvám.

Uživíte se tím?

Uvidím (úsměv). Doposud jsem zkoušela různé kombinace – jsem ještě rodilá mluvčí angličtiny, mohu dávat lekce hudby i výtvarné výchovy. O ty je zájem. Může to být i můstek do církve pro lidi, kteří se k nám jinak stydí chodit. Loni jsem celý rok učila děti ve výtvarce a zakončili jsme to výstavou těchto dětských děl v prostorách sboru CB, kam jsme zvali i rodiny. Máme novou budovu a lidé jsou zvědaví, tak se přišli podívat. Letos jsem se do toho nevrhla, protože se posledních pár měsíců věnuji tvorbě samotné a jsem napůl v Americe a napůl v Čechách. Zvažuji i to, že se na nějakou dobu vrátím do Spojených států, z různých důvodů. Jedním z nich je i to, že tam mám prarodiče.

Poslední otázkou se vrátíme ke kořenům – rodu, tvorby i víry. Příroda jako Boží dílo, rodiče misionáři. Pamatujete si, co hrálo ve vašem rozhodnutí pro Krista hlavní roli?

Obojí. Moji rodiče přijeli do Čech jako misionáři v roce 1989, ale každý zvlášť. Tady se seznámili. Vnímali, že sem byli povoláni pomoct církvi. A oba hodně podporují umění. Do základní školy jsem chodila jen do páté třídy, pak jsme měli se sourozenci domácí školu. Tím vznikl prostor a měli jsme víc možností věnovat se i koníčkům, které nás zajímaly. Táta je hodně hudebně nadaný, i když se tomu profesionálně nevěnoval. Má dobrý hudební sluch. Takže hudbu máme z jeho strany. A maminka je zase tvořivá. Hudba a umění – v tom jsem odmalička vyrůstala. Ale asi větší roli pro moji vlastní cestu k Bohu hrála jejich víra než jejich geny. Vím, že jsem znovuzrozená, ale nepamatuji si přesný moment, jako si dítě nepamatuje svoje narození. Náš rodinný příběh Bůh v mém životě hodně používá. A hodně ke mně promlouvá skrze hudbu a umění. Chtěla bych tu radost pomocí obrazů přetlumočit ostatním, upoutat na krásu, která odráží někoho ještě krásnějšího, a na všechny její detaily.

Fotky z vernisáže:

HB1

HB2

HB 3