Když čteš ve Zjevení o tisíciletém království, co to pro tebe znamená?

Zmínka o tisíciletém království ve Zjevení 20,4–6 pro mne znamená naději, že po svém příchodu Pán Ježíš názorně předvede celému světu, jak se má správně vládnout. Po všech rozmanitých obludnostech a zpotvořeních (včetně tzv. demokracií) tu konečně bude vláda s lidskou tváří – a nejen tváří. Nemám v úmyslu shazovat nějaký systém vládnutí, zejména ne ten demokratický. Avšak dosavadní vládnutí lidí bylo vždy nějak poznamenáno hříchem, ba i vlivem zlých duchovních mocností. Kristus – Syn člověka – nám konečně přinese vládu naprosto spravedlivou, vpravdě lidskou. Zda toto období bude trvat skutečně tisíc let, nebo prostě jen velmi dlouhou dobu, nepokládám za podstatné.

Ona zmínka pro mne ale také znamená otázku, zda jsem a budu hoden v tomto tisíciletém království vládnout společně s Kristem. S Pánem Ježíšem zde mají vládnout ti, kdo pro víru podstoupili mučednickou smrt. Kdo si nezadali s bezbožnými hodnotami tohoto světa – neuctívali šelmu ani se nenechali označit jejím znamením. (Zj 20,4) Kdo do toho šli naplno a svůj zápas víry tedy dovršili takříkajíc s červeným diplomem. Samozřejmě věřím, že jsem díky Kristu Božím dítětem. Samozřejmě se také snažím svoji víru skutečně žít. Nemyslím si však, že bych byl v životě víry takovým hrdinou jako uvedení světci. I když… stále mám možnost dále duchovně dozrávat. A není zcela vyloučeno, že i to martyrium bych ještě někdy mohl podstoupit.

Z teologického hlediska by se můj názor na tisícileté království dal nejspíš označit jako premilenialismus. Slova Bible mi tedy vyznívají v tom smyslu, že Pán Ježíš nastolí na zemi tisícileté království při svém druhém příchodu. Kdyby mi však někdo řekl, že to v tomto bodě vidí jinak, nemračil bych se na něj. Mám totiž za to, že právě na spory o otázkách tohoto druhu se vztahuje apoštolova výzva: „Toto připomínej a před tváří Boží naléhavě domlouvej bratřím, aby se nepřeli o slova. Není to k ničemu, leda k rozvrácení posluchačů.“ (2Tm 2,14 ČEP) V každodenním životě se tímto tématem příliš nezabývám. Spíš mi připadá důležité umět si poradit se svými současnými starostmi jako křesťan, vědět, jak věřit a žít tady a teď, učit se vhodně sloužit Kristu a lidem. Tím, jak to přesně bude vypadat na konci dějin, se klidně nechám překvapit.

Petr Jareš, kazatel CB v Praze 3