Co je pro tebe znamená Boží slib, že všechno stvoří nové?

Mluví-li se o něčem novém, pak většinou dosloužilo to staré. Ne vždy je nové lepší. Na chalupě mám starou kosu, ale nechtěl bych o ni přijít, neb jsem si na ni zvykl a je lepší než ta nová. Pokud ale čtu, že nebe a země pominou a že Bůh stvoří nové nebe a novou zemi, pak je to pro mě úžasné sdělení, kterému rád věřím. Jak „stárnoucí nebe“, tak i „pomíjivý svět“ má totiž jen omezenou trvanlivost. Říká to odborník na slovo vzatý – sám Stvořitel. To, že staré pomalu končí, mne nepřekvapuje. Vždyť Bůh se s člověkem už dost natrápil. Překvapuje mne však, že tím neskončil.

Naše matička zem a modré nebe nad hlavou jsou sice stále krásné, přesto jsou zamořeny hříchem a směřují ke svému konci. Sám na tom každý den „pracuji“ a vydatně mně „pomáhá“ oněch 7 miliard obyvatel této planety. Jak moc se změnil svět, ze kterého člověk vyprovodil jeho Tvůrce. Stačí se projít parkem kolem hlavního nádraží v Praze a vidíte kolem sebe tolik zbědovaných lidí. Kolik smutku člověka naplní, když navštíví dětskou onkologii nebo psychiatrickou léčebnu či vězeňskou celu s vrahem z nešťastné lásky. A mohl bych pokračovat třeba smogem zamořujícím malebnou krajinu nebo pohledem na lesy napadené kůrovcem.

Moc rád se dovídám, že tohle jednou skončí a že v  novém světě takové věci nebudou. Bůh nám setře každou slzu z očí a nebude tam žal ani bolest, a nakonec ani smrt. Ale nepůjde jen o nepřítomnost všeho negativního. Dovídám se, že mně Pán v  novém světě připravil pěkný bejvák, kde nebudu platit žádnou činži. A bude to úchvatné, neboť je psáno: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“

Mám se tedy na co těšit. Jediné, co mně zarazilo, že ta nepopsatelná nádhera nebude pro všechny. Jen pro ty, kteří Boha milují. Milovat Boha ale není nic těžkého, vždyť on nás nepřestal milovat nikdy. Jen naše představy o jeho lásce často zavánějí spíš idealistickými a romantickými sny než pravdou a realitou. Dveře do nového světa nám otevřel jeho Syn, Ježíš Kristus. Sám o sobě říká, že je těmi dveřmi, kterými se vstupuje do skutečného života. A vlastně kdo jiný by to měl být než jen Kristus, který nás vykoupil z hříchů, jež devastují ono pomíjející? Ještěže Bůh tvoří všechno nové a není to jako s tou mojí kosou. I ta jednou nakonec doslouží a pomine. Ale koupím si novou, lepší.

Daniel Fajfr, kazatel Církve bratrské