Karanténa - Miriam Pokorná, učitelka na 1. stupni základní školy v Praze

Mnohé rodiny řeší, jak se nezbláznit z toho, že jsou najednou doma s dětmi, že musí zvládat domácí školu a svým způsobem suplovat učitele, ale možná málokoho napadne, že by se i kantor mohl z toho zbláznit. Jak to prožíváš jako učitelka na prvním stupni?

Celkem dobře. Zatím nejnáročnější byl první celý týden karantény, kdy bylo pracovní vytížení velké. Mnoho času mi zabrala komunikace s rodiči, ať mailem či po telefonu, kteří potřebovali poradit a povzbudit. Zároveň jsme řešili způsob výuky a provoz školy s vedením a kolegy. V dalších týdnech se situace ohledně rodičů zklidnila a více času mi teď zabírá příprava materiálů a úkolů pro žáky. Nárazově zabere čas i zpětná kontrola odevzdaných úkolů. Pár rodičů mi posílá ke kontrole veškerou práci svých dětí, ať zadanou či nezadanou. Stalo se mi, že jsem dostala k opravě jeden večer naráz 27 obrázků s vypracovanými úkoly. To byla výzva.

Zároveň svou práci musím sladit s ostatními členy rodiny. Doma je nás celkem 5 dospělých, z nichž každý má své studijní povinnosti nebo práci, ale máme málo jednotlivých místností, kam bychom se mohli rozmístit. Obtížné je to pro vedení videohovorů při poradách nebo výuce. No, a ještě k tomu to každodenní vaření. Zatím to zvládám(e) ale celkem obstojně.

  Jak probíhá tvá komunikace s žáky a rodiči? Snažíš se to rodičům ulehčovat, nebo naopak chceš, aby dětem nezakrněly mozečky?  

S rodiči komunikují především mailem, ale s řadou rodičů i víceméně pravidelně telefonicky. S dětmi komunikuji mailem přes rodiče a s některými telefonicky. Rodičům se to snažím co nejvíce ulehčit. (Alespoň si to myslím.) Úkoly se snažím zadávat tak, aby je pokud možno děti zvládly splnit samy a nebylo jich mnoho. Dostávají i procvičování na počítači, což děti hodně baví. Vím podle ohlasu rodičů, že některé od tohoto procvičování musí dokonce vyhánět (jedna maminka to označila za závislost). Že by dětem zakrněly mozečky, se nebojím.

A co ředitelství – jak zareagovalo na vzniklou situaci? Má ohled na rodiče, řeší tuto náročnou či spíše zcela mimořádnou situaci s ohledem na rodiny, a tím spíše třeba na neúplné rodiny?

Ředitelství se snaží být vůči rodičům velmi vstřícné. Vedení nás (vyučující) neustále nabádá, abychom děti nepřetěžovali. Vyzývá nás k interaktivní výuce – skupinové videohovory, předtočená výuková videa apod. Věnují se ohlasům rodičů a komunikují s nimi.

Jak z tvé strany probíhá výuka? V čem je to opravdu jiné i pro tebe a jaké penzum úkolů jsou děti s rodiči schopny zvládnout?

Výuka, pokud se to tak dá nazvat, probíhá pomaleji než při běžné školní docházce. Ne všichni rodiče mají čas dělat s dětmi školu, proto se snažím spíše jen procvičovat probrané učivo. Některé nové učivo budu přeskakovat a doufám, že ho probereme po návratu do školy. Jiná je i moje příprava materiálů. Ty musím zpracovat tak, aby si s nimi děti dokázaly samy poradit, a tematické celky rozděluji na kratší oddíly. Takže zase výrazné zpomalení.

Co se týče množství úkolů, které jsou schopni rodiče s dětmi zvládnout, tak to je velmi individuální. Zadávám úkoly jednou týdně. Někteří rodiče nechají děti udělat jen to povinné, přičemž řada dětí zvládne úkoly splnit během prvních dvou dnů a jiné to dělají celý týden. Někteří rodiče udělají s dětmi i hromadu dalších nezadaných úkolů, a i tak hlásí už během týdne, že mají hotovo. Pár rodičů má problém děti k práci přinutit a zadané úkoly nestíhají splnit ani za týden. Mám také podezření u několika málo rodin, že doma nedělají nic. Motivovat je k práci známkováním odevzdaných úkolů, což vidím u kolegů, ale nepovažuji za přínosné.

Co je pro tebe nyní nejobtížnější? Snažíš si to nakonec v něčem také užít, je to v něčem šance? Jaké pozitiva nouzového stavu jsi u žáků a rodičů nebo i u sebe zaznamenala?

Nejobtížnější je pro mě tlak, abych byla „moderní“ a učila pomocí videí. Splnění této výzvy je pro mě zatím nedosažitelné.

Situaci se snažím využít k četnějšímu čtení knih, což za běžného provozu nestíhám. Navíc nejsem teď tak unavená a nad knihami neusínám.

Někdo z rodičů mi řekl, že za běžného režimu si stále všichni stěžovali, že mají málo času na rodinu a společné aktivity, což teď neplatí a mohou si to vynahradit. Myslím, že to je velké pozitivum současného stavu a jen doufám, že to všichni dobře zvládnou. Z mnoha zpráv od rodičů, ale i dětí vím, že se děti už moc těší zpátky do školy. Tvrdí, že je to ve škole lepší než doma. To je přece krásné!

A na konec - jakou roli v tom všem hraje tvoje víra?

Velkou. Nepropadám panice ani trudnomyslnosti, což vidím například u některých svých kolegů.