Kdykoli se mám vyjádřit k některé ožehavé teologické či biblické otázce, mám často pocit, že mě tazatelé nevědomky nutí vybrat si mezi dvěma škatulkami. Buď jsi liberál, nebo fundamentalista. V tu chvíli mám chuť říci, že nejsem ani jedno, ale ani mix obojího. Liberálům nesedí, že lpím na Písmu, fundamentalisty provokuje, že si nad Písmem kladu otázky. Můj postoj je ovšem výsledkem dlouhého vývoje.

Moje cesta k víře byla trnitá. Mé obrácení bylo dramatické. Z nervózního intelektuála se stal usměvavý bráška s Biblí v ruce. Téměř ze dne na den. Přátelé, kteří mě k víře přivedli, byli lidé neučení a prostí. Byla to ta nejlepší léčebná kúra mojí intelektuální pýchy. Zároveň se ze mě jako mávnutím kouzelného proutku stal fundamentalista.

Existuje třetí cesta?