Spánek není jen „malá smrt“, je důležitý pro život:

Spánek bývá v Bibli někdy zmiňován v souvislosti se smrtí. (např. Mt 9,24 nebo J 11,11) V některých překladech je slovo vzkříšení přeloženo jako probuzení k novému životu. Žalm 121,4 nás ubezpečuje, že Bůh nikdy doopravdy nespí. Z některých míst v Písmu bychom mohli nabýt dojmu, že spánek je něco nepatřičného, co nám ubírá ze života a kvůli čemu promeškáme důležité chvíle. Když si to propočítáme, prospíme přibližně třetinu svého života. Jenže v hmotném a tělesném světě je spánek součástí života a kvalitní spaní je jednou z našich potřeb (Kaz 5,11).

Spát, nebo přesněji řečeno odpočívat ve stavu podobném spánku, potřebují i drobní živočichové jako milimetroví průhlední červi háďátka obecná nebo mušky octomilky. Co se s nimi v tomto stavu přesně děje, je těžké určit – nemají v těle v pravém smyslu mozek, na kterém by bylo možno měřit „spánkové vlny“. Zato větší zvířata spí opravdovým spánkem. Kolik spánku zvíře nebo člověk potřebují, to se nedá snadno zjistit; jisté však je, že každý má svou zdravou míru a škodlivý je jak nedostatek, tak nadbytek.

Ve spánku však mozek ani tělo nejsou úplně vypnuté. Právě naopak, dějí se v nich procesy, na které v bdělém stavu nezbýval čas. Během hlubokého spánku se nám například rozproudí mozkomíšní mok rychleji, aby z mozku odplavil nahromaděné škodliviny. Rovněž není pravda, že by tělo ve spánku jen odpočívalo. Někteří živočichové mohou ve spánku létat nebo plavat – jsou to zautomatizované pohyby, podobně jako zvládáme dýchat. Proto mohou mořští savci přespávat ve vodě, a neudusí se. Jsou dokonce i tvorové, jejichž mozek může spát „na směny“ – levá a pravá mozková polokoule odpočívají každá v jiný čas a s nimi vždy jedno oko, zatímco druhé dává pozor na své okolí. Kromě mořských savců tuto možnost využívají také krokodýli a někteří ptáci žijící v hejnech – jedinci na okraji drží „poloviční hlídku“, zatímco zbytek hejna spí naplno. Ukazuje se totiž, že zvířata tento druh spánku využívají jen v nezbytně nutné míře.

Během spánku provádí mozek četné údržbové a úklidové práce – nejen v obdobě „mytí podlahy“, ale také něco na způsob „uspořádávání přihrádek“. Přepisují se paměťové stopy z krátkodobé do dlouhodobé paměti. Proto je výhodné, pokud se můžeme během řešení nějakého zdánlivě nekonečného problému dosyta vyspat, a doufat, že se zpracovávané paměťové stopy nepromítnou do divokých snů.

Jak se tvoří sny, to je stále záhada. Z Písma víme, že mohou mít prorocký význam a že v nich může Bůh živě promlouvat o budoucích věcech. Mnohem častěji se v nich ale odráží jen vlastní mysl člověka, zážitky a zkušenosti z nedávné minulosti – můžeme to brát i tak, že nám Bůh v noci dá příležitost prožít některé střípky předešlého dne znovu a třeba v nečekaných souvislostech.