Svět dnešních teenagerů - rozhovor s Petrem Kadlecem

Čím tě dnešní teenageři nejvíc fascinují?

Umí žonglovat mezi mnoha světy. Jiný život žijí ve třídě, jiný na florbale, jinak se chovají, jinak mluví, jiné okruhy kamarádů mají ve svých světech. Doma v rodině i ve sboru v neděli se chovají jinak, a taky na mládeži. To všechno jsou pro ně jiné světy s jiným slovníkem a k tomu ještě musíme připojit veliký virtuální svět.

Večer kluk sedne k počítači a hraje fortnite s ještě jinou skupinou lidí, a tomu má samozřejmě instagramový profil, i když ten se víc týká děvčat. A s těmito všemi světy musí žonglovat, neustále je mění, chytá, pouští a zase se k nim vrací. Dřív měli mladí lidi taky pár světů, ale třeba jenom dva, dnes jich mají pět nebo sedm. A mě fascinuje, jak jsou přizpůsobiví.

Druhá věc, která mě na nich fascinuje, s tím souvisí – neustále mění masky či role. Jak ale neustále musí žít v mnoha světech, tak většinou všechno klouže po povrchu. Proto až neuvěřitelně ocení autenticitu a hluboký rozhovor.

Mám YouTube kanál a tam asi 40 videí na témata jako je Porno, Počítačové hry, Marihuana, ale jednoznačně nejvíce zhlédnutí má téma Jak mluvit s holkou. Koukají na to kluci i děvčata. Souvisí to s tím, že všichni touží mít hluboký rozhovor, a to mě taky fascinuje. Jsou neuvěřitelně vděční, když cítí, že člověk bere vážně, co říkají.

A taky mě fascinuje, že se absolutně nepozastavují nad tím, když jim člověk řekne o své víře. Střední generace se za to stydí a nerada o tom třeba v práci s kolegy hovoří. Ale dnešní teenageři to berou jako velké plus, když se druhý nebojí o svých niterných věcech povědět.

Překvapuje mě, jak jsou vděční, že se s nimi někdo baví o vztazích, o smíření, o problémech v rodině, ve škole a když jde s nimi člověk až na dřeň problémů. Řekl bych, že po takových rozhovorech jsou vyloženě hladoví.

Mluvíš teď o rozhovorech face to face nebo online na sociálních sítích?

Mám na mysli osobní rovinu, ale vedl jsem i online poradnu, zvláště se studenty po přednáškách, když jsem jim dal na sebe kontakt. Napsali a vedl jsem s nimi desítky těžkých rozhovorů. Často se to týkalo sebepoškozování, ztráty smyslu života, nahých fotografií, které unikly na internet, zrady, problematiky homosexuality a hodně často toho, jak vést vztah, když spolu mladí lidi chodí, co si mohu dovolit, jestli se mají o vztah ještě snažit dál, nebo ho uzavřít atp.

Tato témata jsem řešil často online, ale je to asi půl na půl, protože hodně věcí řeším s teenagery osobně. A výhoda je, že dnes je v pohodě si zavolat, telefonem, přes Skype, Messeneger, ale je fakt, že mladí nejraději chatují, pořád někomu něco píšou.

Když jsi mluvil o tom, že žonglují mezi mnoha světy, je to přetvářka, nebo je to autentické?

Řekl bych, že obojí. Ve škole, na florbalu nebo na počítačových hrách to jsou oni, ale mnohem častěji v rodině, ve sboru či mládeži to může být víc přetvářka. Něco je pro ně přirozené, ale zase z druhé strany se snaží právě doma a v kostele naplnit očekávání druhých. Takže doma a v církvi instinktivně změní nejen slovník, ale i morální hodnoty. Např. na fortnite nebude mít kluk problém s rasismem, když někomu budou ostatní nadávat do čmoudů, to se klidně přidá, ale na mládeži se bude stylizovat do bojovníka proti rasismu.

Starší generace varuje mládež před nebezpečími, která číhají nejvíce na sociálních sítích. Máš ale zkušenost, že se dospívající umí se svým životem dobře poprat?

Většina děcek ano. Posbírá zkušenosti, porovná si to a chová se rozumně. Rizikové chování se stejně většinou objevuje v nefunkčních rodinách, může za to rozvod rodičů nebo domácí násilí. Neznám holku z fungující rodiny, která by posílala nahé fotky. Takže holka, která to má doma složité, dělá blbosti, protože je pro ni život těžký.

Zmínils nahé fotografie – to je téma otevřené dokumentem V síti. Co si o tom myslíš?

Ten dokument je dobrý, má ale určité mínus v tom, že režisér Klusák chce zaujmout, což se mu podařilo. Jenomže sociální síť, kam se ty herečky jako náctileté holky přihlašovaly, je velmi stará a používají ji spíše jednodušší lidi a vlastně je to seznamka. Takže když se dvanáctiletá holka přihlásí na Tinder, což je aplikace na mobilu a je to seznamka, tak co by asi čekala?! Lidi se tam budou samozřejmě bavit o sexu.

Jenomže teď mají rodiče možná až přemrštěný strach z toho, že když si jejich dcera založí Instagram, že se na ní v okamžiku nahrne dvanáct úchyláků a budou po ní požadovat, aby se jim ukázala nahá, což je ale totální nesmysl. Ona se chce na Instagramu kontaktovat se spolužáky a bude to více méně v pohodě. Většinou to holky dobře zvládají, i když…

Ten dokument je jinak ale skutečně dobrý, protože upozornil na věci, které se dějí, ale ne v tak zběsilých počtech, jak je to v něm ukázáno, a pod tak hrubým nátlakem. A když se s tím holky setkají, většinou útočníka zablokují, vědí, jak to udělat.

Takže Instagram je v pohodě?

U Instagramu je jiný problém a mnohem větší – sdílí se na něm život. Dřív byly za hvězdy Merylin Monroe nebo Madona, ale teď to jsou její spolužačky, a holka se cítí vedle nich méněcenná. To se týká děvčat v nebezpečném věku 13 až 16 let. Takže já doporučuju Instagram až od 16 let. Ne kvůli úchylákům, ale že to je neuvěřitelný útok na vnímání sebehodnoty. Holka vidí, jak si ostatní spolužačky super žijí, krásně a skvěle, jsou v pohodě, na dovolených, mají pořád nové skvělé věci, ale ona sedí ve svém pokojíčku v ošklivém domě, nemůže ven, rodiče se hádají, nemá nový mobil už dva roky a život pro ni postrádá hodnotu. Že se ostatní spolužačky z Instagramu taky trápí, to na sociální síti není vidět.

Mluvils o děvčatech. A co kluci?

U kluků je to jinak. U nich spousta rodičů řeší, že pořád hrají hry, že tráví hodně času za displejem. Ale zatím to podle výsledků vypadá, že to kluci docela v pohodě zvládají.

Je ale fakt, že dneska rodiče doma nejvíc řeší kluky, ale měly by si víc všímat děvčat a Instagramu. Hrám u kluků určitě nastavit meze a pevnější hranice, ale hlavně – počítač je svět jejich vrstevníků, když tam nebudou, budou úplně mimo. Ukazuje se totiž, že kvůli počítačům nejsou děti víc agresivní, nestávají se z nich psychopati a navíc se ještě těmi hrami hrozně moc věcí naučí, někdy možná víc než ve škole.

Ing. Petr Kadlec, DiS.

„spasený lidský vrak“, manžel, táta 2 dcer, lektor, pedagog volného času, původně zeměměřič, amatérský: kazatel, zápasník, šermíř, LARPer, režisér, hacker, iluzionista a YouTuber.

Pandemie covid-19 podpořila komunikaci přes sociální sítě. Není načase teenagerům říct: fajn, ještě štěstí, že to umíte? A jaké klady vidíš právě v tomto způsobu utváření vztahů?

Sleduju stránku „Neodolatelné memes pro mladé a neklidné reformátory“ a tam je jedno pěkné memíčko – rozčilený pes jako kazatel v roce 2010 varující, že facebook je od ďábla. A vedle toho je kazatel roku 2020, který zve na online stream. Svět se rychle změnil, mládežníci, kteří se v tom orientují, nám zařizují online bohoslužby. Takže spousta lidí si dnes uvědomila, že internet je také jenom médium. A médium je miska a tato miska se dá naplnit, jedem a hnusem, nebo dobrými věcmi. To je výzva pro církev a naše sbory.

Konečně Boží lid byl vždycky orientovaný na média. Bible se psala a přepisovala na papyrus a pergamen, a díky knihtisku se rychleji rozšířila reformace. Rádio a televizi – to jsme jako křesťané lehce zaspali, a teď je tu internet. Opět trochu zaspáváme, je proto třeba k tomu mladé lidi pustit a dát jim důvěru, že tato moderní média využijí pro Boží království dobře.

Kdyby se tě někdo zeptal, co bys poradil, jak porozumět dnešním teenagerům, jaké nejdůležitější fenomény bys zmínil?

První věc je – viděli to. Viděli leccos, násilí i pornografii. Dnes je průměrný věk, kdy se dospívající setká s pornem, jedenáct let. Mají na YouTube dost zdrojů a názorů na věci. Jsou obeznámeni se spoustou věcí, aniž by nás to napadlo. Takže já mám osmiletou dceru a řeším s ní v podstatě všechny dospělácké věci, protože vím, že v jedenácti by už bylo pozdě. Je třeba nebát se otevírat i těžká témata.

Druhá věc – jsou velmi citliví na témata sociální spravedlnosti a životního prostředí. Mají oprávněně pocit, že starší generace jim předává zemi ve stavu, který je na cestě z kopce. Tato generace má pocit, že je za vrcholem, ekonomická, krize, sucho, pandemie, vláda je všelijaká a nesnáší, když to někdo zlehčuje, že o nic nejde.

Třetí věc je ta, že počítají s tím, že sami budou mít vliv v tomto světě, že oni budou ti influenceři.

Za čtvrté, jsou velmi otevření k tématu spirituality. Je mezi nimi jen minimum ateistů. Duchovní témata, která řeší, jsou čtyři: předně karma jako nebeská spravedlnost. Pak téma zemřelých, duchů a opuštěných domů a návštěv zemřelých. Pak to jsou andělé a démoni, hlavně démoni, a na konec osud. Jsem velmi překvapen, že k duchovním tématům nemají vůbec žádný odpor. Sice většinou nemají křesťanský obsah, ale je zajímavé, že když jim někdo něco řekne o křesťanské víře, strašně málo toho vědí. Nechají se rádi oslovit evangeliem.

Jaké výzvy si dnes dávají -náctiletí?

Challenge jsou velká věc. Jsou neuvěřitelně oslovitelní těmito výzvami. Jedou jako na autopilota – škola, zkoušky, florbal, snídaně, večeře, rodinný výlet a každý den je stejný… Výzva je vybočení ze všedního nudného normálu. Uděláme něco nestandardního a lidi nám budou psát lajky a srdíčka. Velká challenge je, že někdo vystoupí z auta, které jede na jedničku a tančí vedle něho. Nebo si sundá tričko, dá ho ke zdi, udělá stojku na rukou a snaží se ho na sebe obléknout. Nebo si dát dozadu na záda toaleťák a udělat takový pohyb, aby se toaleťák otočil. Teenageři to mají hrozně rádi. Spousta z nich je hrozně vtipných, je to něco reálného, co se dá udělat, ne virtuálního. Mají rádi, co je těžké, co není snadné.

Jaké nejdůležitější výzvy života podle tebe dnes leží před dospívajícími?

Úplně největší téma, co jsem zjistil za posledních sedm let na školách, je hledání smyslu života. Protože ani ta maturita už pro ně není tak silným motivem. To souvisí s tím, jak mají naplnit svůj čas na zemi, jaké mají zde vůbec povolání? Ale ne práci, něco, co by dávalo smysl. Mnozí mladí lidi jsou v depresi a nevědí, proč tady vlastně jsou. Mají se dobře, jsou zajištění, jídlo mají… Ale tím, jak se neřeší tyto základní potřeby, což řešili lidé všech předešlých staletí a tisíciletí, tak oni mají pocit, že je život unáší a nechtějí se nechat životem přežvýkat, využít ho a pak vyhodit. Chtějí něco, co by jim dávalo smysl, něco pro druhé.

Tady máme my křesťané ohromnou příležitost s nimi mluvit o Bohu. Oni to dost často hledají v meditaci, v józe, nebo v pocitu krásy a sbírání lajků… Ale to z člověka udělá závisláka na dávce dopaminu. Ale co člověka učiní šťastným, je to, co udělá pro druhé, vydat se… A tady se dá hovořit o oběti Ježíše Krista.

Čekal jsem, že je pro ně největší výzva najít lásku…

Najít smysl života je největší výzva, ale druhá je, najít si životního partnera. Protože oni mají spoustu známých na sociálních sítích, jenomže to jsou jen takové kaluže, ze kterých se člověk kloudně nenapije. A oni instinktivně cítí, že potřebují jeden intenzivní vztah, nevědí ovšem, jak na to.

Zajímavé je, že v hledání partnera skoro vůbec nehraje roli sexualita, ve smyslu, potřebuji partnera, abych naplnil své sexuální potřeby. Hledají partnera, aby naplnili své psychické potřeby. Protože své sexuální potřeby řeší na PornHubu, kde toho mají mraky. Ale přitom vědí, že to není ono, co v životě potřebují. Takže mluvit s nimi o komunikačních schopnostech a jak mluvit s holkou, to je pro ně neuvěřitelně zajímavé.

Jak se má střední a starší generace postavit k dnešním teenagerům?

Za prvé je hrozně důležité neútočit na nový svět mladých lidí. Hrozně rychle se mění, my to nezastavíme a nezměníme. Svět bude jiný, a když budeme na ten jejich útočit, tak mladé ztratíme. Je v něm samozřejmě mnoho špatného, ale když budeme na jejich svět útočit, ztratíme to nejvzácnější – vztahy s mladými. Dejme jejich světu šanci a nemluvme o nich negativně. Už proto, že když budeme neustále nadávat na internet a naše dcera bude mít náhodou problém s nějakým úchylákem na internetu, tak s tím za námi nepřijde, protože bude přesvědčená, že ji rodiče nepochopí. Vyrvou jí akorát wifinu ze zdi a dostane druhou facku, nejdřív na ni zaútočil úchylák a teď rodiče…

Druhá věc, zkuste to s nimi zažít. Není nic lepšího než obětovat 15 minut a sednout si s mladým člověkem k mobilu nebo počítači a nechte si všechno vysvětlit. Zeptejte se, co je na tom baví, a uvidíte, že přijdete na spoustu věcí, které jste nečekali. Budete tím ale hlavně budovat důvěru. Takže pak třeba u jiných věcí teenageři doma přijmou kritiku snadněji – třeba alespoň z 50 %, než aby si řekli, že rodiče vůbec ničemu nerozumí a ještě mně kritizují můj svět.

Třetí věc souvisí s naší odvahou – dejte jim důvěru. Mladý člověk vyrůstá s tím, že z něho bude YouTuber nebo instagramový influencer, že nebude jenom pasivní přijímač informací, ale že sám bude ovlivňovat svět. Sní o tom, že nebude řešit, která média si vybere jako zdroj, ale že on sám bude zdrojem informací pro druhé, on bude tisková agentura, noviny, televize, vydavatel. Každý mladý s tím počítá, že zasáhne svět. V našich sborech a městech se proto mladí dají vyzvat k nějaké smysluplné práci, když jim tu důvěru dáme. Třeba je požádat, ať dělají náš sborový Instagram, nebo streamovat bohoslužby a dělat memíčka ke kázáním…