Ta otázka organizátory zaskočila: „Vy nemáte místenky? A to se tam všichni vejdou?“ Víťa Marčík totiž, i když hraje sám – a momentálně dílo tak náročné, jako je Komenského Labyrint – umí zaplnit sál. Bezesporu díky svému hereckému umění, ale určitě i svou obdivuhodnou energií, hlubokou člověčinou a laskavostí vyzařující z celé jeho bytosti.

Budova zpravodajství České televize je na Kavčích horách až ta úplně poslední. Míjíme její srdce – zpravodajské centrum, sál plný výpočetní techniky a monitorů, a zaplouváme do ticha malé kanceláře. Jakub Szántó je uznávaným válečným reportérem. Odpovídá vlídně a lidsky. Mluví rychle, jako by každou minutu života chtěl prožít naplno. Vzpomíná. Na nic si nehraje, i když je jeho práce ověnčena cenami.

„Tomu říkám Vánoce,“ usmála se Bohuška šťastně a pohladila ten malinký živý uzlíček, který ležel na posteli vedle ní. Má své dítě u sebe. Tři hodiny po porodu, a může být se svou holčičkou! To není dárek, to je dar. Bylo půl osmé ráno, Štědrý den roku 1981.

Zatímco děti si myslí, že velcí a staří lidé cítí bolest méně než ony, dospělí si dlouho mysleli, že bolest necítí malé děti. O dětské bolesti a jak dospělí mohou dětem pomoct ji zvládat, toho ví hodně pedagog, psycholog, vědec a křesťan, který tomuto tématu věnoval kus profesního života – prof. PhDr. Jiří Mareš, CSc.

Na to, že den teprve začíná, je v penzionu Balnea ve Starém Městě pod Sněžníkem v Jeseníkách živo. Výcvik dobronautů, agentů, kteří mají za úkol ve světě šířit dobro, se zdá být v plném proudu. Andělský kemp se 4. srpna 2021 blíží do své poloviny.

Rozhovor s Žanetou Dvořáčkovou, etopedem a vedoucím Andělského kempu

Hm, tak tohle nevyšlo. „The reason of your registration doesn't comply with our website policies.“ Lenka koukala na tu odpověď v mailu a přemýšlela, co teď. Věděla, že zkoušku jazykové kompetence bez intenzivní konverzace s rodilými mluvčími nedá

Pracuje s hlasem, zvuk je dominující prvek jejího profesního prostředí. O to víc umí ocenit důležitost ticha a najít v jeho hloubce opravdové hodnoty. S šéfredaktorkou TWR a exercitátorkou Kateřinou Hodecovou jsme se vydali do prostoru důležitých setkání – do ticha exercicií.

Zeptali jsme se novináře Martina Fendrycha

Rozhovor s vinařem Tomášem Javůrkem

Rozhovor s Janem Grolichem, hejtman JmK, KDU-ČSL, ŘKC

Rozhovor s Hayato Josefem Okamurou, KDU-ČSL, ŘKC

Rozhovor s Janem Grulichem, TOP 09, CB

Rozhovor s Alešem Juchelkou, ANO, CB

Rozhovor s Ivanem Bartošem, Česká pirátská strana, CČSH

„To je mazec, když se domů sjedou všichni,“ pomyslel si Jindřich a myšlenka se převtělila do úsměvu. V malém domku v srdci Moravy bylo těsno, ale veselo. Kromě zpěvu tu zněla trubka, klavír a klarinet. Jako před jídlem pokaždé, když dozní společná modlitba. Prohlížel si je jednoho po druhém: pět dětí, pět cest. Vyrůstaly spolu, všechny v tomhle domě, všechny se stejnou křesťanskou výchovou. Ty cesty by se měly podobat, jenže…

A co když jo – co když se fakt všecko změní? Co když o ni přijdu? Jedna malá bulka… Pavel si naplno uvědomil, co pro něj Blanka znamená. Jak moc mu na ní záleží – a kolik by toho mohl ztratit.

Začínala noc. Stáli tam, u tátovy postele, všichni čtyři a Hele se neodbytně vracela myšlenka: Je to nachystané. Tohle jsi Bože, zorganizoval Ty. Slyšel jsi moji modlitbu. Máma ani nikdo jiný z Heliny rodiny dneska do nemocnice přijet nemohli. Tak tam byli sami – se svojí vírou a s Bohem. Jen oni čtyři – Hela, Jirka a jejich dvě dospívající děti. Mohli se modlit.

Opravář hudebních nástrojů Jan Vajsar